
Je hluboká noc a já unaveně zírám do obrazovky s pevnou vírou, že zbytky mozkových buněk jsou ještě ochotny kooperovat s mojí představou, že dokončím to či ono z hromady nehotových věcí. Spíše omylem spouštím vstupní bránu do nekonečné stoky informací na internetu a oči běží po většinou bezesmyslných vrstvách „důležitých“ sdělení. Jedno z nich mě přece jen zaujalo – nějaký turista zhruba v mém věku zahynul při obyčejném pochodu z místa A do místa B v Tatrách. Co se asi přihodilo? Špatné počasí nebo podcenil náročnost trati? Jiný novinář doplnil poznámku, že ho pravděpodobně zradilo srdce. Zajímavé, nic na světě není jisté, žádná byť sebelepší kalkulace nám nezajistí dobrý konec naší báječně vypočítané cesty životem.






















