<< >>

Stál jsem v klidné části jedné zahrady a v ohromné luxusní kleci seděl orel skalní. Nádherný, impozantní pták. Když roztáhl křídla, člověk mohl jen obdivovat jeho elegantní mohutnost a krásu. Jako lidé chceme obdivovat krásu, ale nechce se nám absolvovat náročnou cestu do hor, dlouho hledat a pak jen na chvíli zahlédnout podobného orla v jeho skutečném království.

Podobný proces zvolili křesťané v pravděpodobně upřímné touze ukázat lidem Boha. Postavili jsme krásné, multidimenzionální klece kostelů, teologických systémů, věroučných bodů a církevních administrativ. Do těchto mnohdy velmi hodnotných prostor zvou církve celá staletí Boha a on často toto pozvání přijal. Ze samé radosti, že náš Stvořitel přišel mezi nás, pak někdo zabouchl církevní dveře v radostném nadšení, že teď je ten Bůh jenom náš. Vědomí, že teď vlastníme Boha a jeho pravdu, každé historické formě církve nesmírně zvedlo sebevědomí. Zprvu to byla velká motivace ke službě, která vedla k požehnanému růstu, ale čas probudil i odvrácenou stranu těchto příběhů. Církev začala kombinovat svůj růst s prorůstáním do politiky, do byznysu, do vládnutí a hlavně do ovládání těch druhých. Když totiž vlastním pravdu, pak mám právo tuto mnou objevenou pravdu nejen zvěstovat, ale také prosazovat.

Z historie je dobře vidět, že si většinou takto pyšně přerostlá církev ani nevšimla, že Bůh už dávno odešel. Hospodina totiž nelze vtěsnat do žádné, ani té nejkrásnější lidskou rukou vytvořené klece. A tak na této Zemi přibývají postupně prázdné církevní klece bez Boha a postupně jsou a budou i bez lidí. Navíc Bible říká, že prázdnota vždy postupně zničí svého nositele.

Pokud chceme v našich životech Hospodina alespoň zahlédnout, pak musíme počítat s tím, že je třeba vydat se na cestu. Mnohdy to není cesta snadná a možná ani příjemná. Přijdou chvíle, kdy budeme pochybovat o směru cesty, existuje i riziko, že se někdy a někde můžeme zranit.

Stvořitele vesmíru nelze do žádné církevní klece vtěsnat, natož ho tam zavřít. Boha nelze najít v žádné, byť sebekrásnější kleci nějaké církevní „zoologické“ zahrady. Hospodina lze potkávat jen na Kristem představené cestě.

Snaha mnoha učenců rozložit Boha na člověku snadněji pochopitelné součástky je možná chvályhodná, ale žel mnohdy kontraproduktivní. Každá příliš jasná pravda o Bohu přináší současně riziko zamlžení skutečné Boží velikosti a rozmanitosti. Text Bible několikrát naznačuje, že přitom, když hovoříme o Bohu, je třeba nesmírné úcty a osobní pokory, protože ho nelze vlastně nijak inteligentně popsat a oplotit nějakou jasnou, navždy přítomnou pravdou.

Není nutné relativizovat vše, co již bylo o Hospodinu řečeno. Nemusíme zpochybňovat to, čemu často celé roky upřímně věříme. Možná by stačilo do našich slov o Bohu a jeho věcech vložit více úcty. Snad je lepší říci pokorně, že něco nevím, než podobně jak Jobovi přátelé blekotat ohromující „fakta“ o našich bližních v mé církevní rodině či v rodinách církví jiných, a to jen proto, že z toho mám dobré pocity své nadřazené jedinečnosti.

Je také dobré si jednou za čas přečíst texty z Bible, které hovoří o Božím soudu. Nejsou to žádná složitá sdělení, ale poměrně střídmé slovo, že jednoho dne se budu muset i já postavit před Hospodina. Je zvláštní, že stěžejní otázkou není, zda jsem měl nějakou pravdu a co všechno jsem zachovával. Bůh se ptá, zda jsem na tomto světě pokorně sloužil často těm nejmenším. Možná není tak těžké rozjímat nad tím, proč právě obyčejná služba lidem je to, co Hospodina na posledním soudu tolik zajímá. To je špatná zpráva pro všechny, kteří si našli cíl – být jen svatými vyvolenými. Je to však velmi dobrá zpráva pro všechny nedokonalé, kteří by si přáli svatě a užitečně sloužit.

Ježíš na přelomu letopočtů osobně obnovil základy starozákonní církve, demontoval celou tu složitou klec, kterou chtěli lidé ochránit svého Izraelského Boha, a položil osobně základy pokorné služby jako cestu a cíl současně. Všechny lidské deriváty Ježíšovy církve nejsou pro člověka prospěšné.

Co si tedy přát do dalších dnů? Snad život v Bohem dané svobodné církvi, vedené Duchem a sloužící pokorně a poctivě potřebným. To je úžasný Kristův objev z věčně platného Božího zákona.          

Marek Škrla

 	 

Související články:

Má je Země, praví Hospodin…

MANAHOTEL?

A co já?

Kam jsme došli?

Kudy dál?

Hledání cest

Bůh je laskavý hospodář, který nás zve k následování


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 14. ledna 2019 Inspirace