CÍL
Ukázat, že Kristus se plně identifikoval
s člověkem a zemřel za všechny chybující lidi,
kteří ho přijímají vírou.
DÍLČÍ CÍLE
-
Kristus nikdy nezhřešil,
-
plán záchrany – spasení – byl znám staletí před jeho
příchodem,
-
Ježíš nepopsatelné trpěl,
-
Ježíš prošel hrobem,
- Bůh Ježíše vzkřísil.
STAVBA ÚKOLU
Úvod
Rozmluva o obětním systému, který byl
Boží výchovnou metodou.
Kdo to byl Mesiáš?
Ne – bez hříchu, dokonalý
Po – Boží služebník
Mesiášova aktivita
Út - nese vinu všech lidí
St - zachází se s ním hanebně
Čt – je přibit na kříž
Výsledky
Pá – Bůh ho vzkřísí z mrtvých
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE A OTÁZKY
Tento úkol představuje Pána Ježíše jako
zástupce. V úvodu hledejte společně příklady zastoupení.
Je znám příběh vojáka, který je odsouzen k smrti,
ale může ho zachránit starší muž, který se nabídne,
že zemře místo něho.
Výkupným je zde láska a nepochopitelný
Kristův závazek vůči člověku. Plně se ztotožňuje s člověkem.
Sleduje plán spasení už po staletí známý (mluví o něm
např. prorok Izajáš). Navzdory ponížení, utrpení a smrti
se rozhoduje pro tuto cestu a tím i pro člověka.
Krev a utrpení není při Ježíšově ukřižování
to nejhorší. Přesto se při této představě děsíme.
Pokud člověk nesprávně pochopí Kristovo
zástupné dílo, zaujímá možná pasivní postoje. O tom
se mluví ve stati na pátek: Ježíšovo utrpení, smrt a
vzkříšení se zde představují jako nové narození a obrácení.
To znamená, že ten, kdo se vidí v Kristu svého
zástupce, je vyzván ke zcela nové orientaci ve vlastním
životě. Vděčnost za Boží jednání s člověkem vede
k aktivním a kladným myšlenkám a činům.
Zvláště se věnujte textu Izajáš 53,3-5
a kapitolám z knihy E. G. Whiteové Touha věků,
které popisují Kristovu smrt.
Na závěr se zeptejte dvou nebo tří studentů,
co se z úkolu naučili o Kristově vztahu k člověku.
Tomu, kdo pro nás tolik udělal, stojí zato dát svůj
život.
Oběť je v Bibli spojena s obětí
zvířete, které obětoval Bůh, aby mohl po pádu do hříchu
obléknout Adama a Evu. Tímto činem Bůh ukazuje jednak
to, že hřích je velmi vážná věc, ale i to, že řešení
nepřichází odjinud než od Boha. Člověk se ze svých
vin nemůže vykoupit. Toto řešení přichází jedině od
Boha.
Další biblické poučení vychází z příběhu
o obětování Izáka (1 Moj 22,1-19). Tam nám Bůh ukazuje,
že nechce lidské oběti. Když si člověk uvědomí, že za
svůj hřích zaslouží smrt, Bůh je ochoten přjmout zástupnou
oběť. Abraham se dívá vírou, a proto vůbec nauvažuje
o tom, že by si Pán Bůh přál jeho zlé.
Dalším poučením je, že velikonoční beránek
musí být zabit a musí jej jíst celá rodina. Jeho krví
mají být označeny dveře lidí, kteří věří Bohu. Je to
vyjádřením víry obyvatel domu . Důvěřují, Bohu, který
slíbil, že je ochrání před ranou pobití prvorozených.
Řešení tedy opět připravuje a realizuje Bůh..
Řada proroků zdůrazňuje, že Bůh může odmítat
oběti. Od těch, kdo ho uctívají, žádá čestné jednání
a respekt k jiným lidem.
Oběť nikdy neodůvodňuje libovolné chování.
Vyjadřuje Boží milost, ale také závazný čin víry.
