<< >>

Že bys k tomu neměl důvod? Už to, že sis přečetl nadpis článku, je důvodem k spokojenosti, že nepatříš k těm 860 milionům lidí, kteří neumějí číst. Můžeš navštěvovat bohoslužby, hovořit s ostatními věřícími bez strachu, že budeš za to mučen nebo zabit? Buď vděčný za to, že se ti vede lépe než 200 milionům lidí, kteří jsou pro svou křesťanskou víru pronásledováni, ať už v islámských zemích, totalitních státech nebo v zemích, kde vládne násilí.

Máš-li jídlo v ledničce, šaty na sobě, střechu nad hlavou a v peněžence alespoň 25 Kč na den, pak jsi bohatší než 1,1 miliardy lidí na zemi.

Spokojenost je z velké části otázkou srovnávání, porovnávání. Ellen Kellerová, slepá a hluchá americká spisovatelka (1880–1968) píše: „Plakala jsem, protože jsem neměla boty. Ale jen do té doby, než jsem nahmatala druhého, který přišel o obě nohy.“ Spokojenost je také tam, kde se umíme přizpůsobit. Vzniká tehdy, když jsme vděční za to, co máme. V Bibli je nám vzorem apoštol Pavel: „Ne že bych si naříkal na nedostatek. Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.“ (Fp 4,11) Každému z nás zbývá ještě dost toho, za co by mohl být vděčný. „Sečti všechny dary, které Pán ti dal…“

Dost často jsem zahanben lidmi, kteří jsou šťastní a spokojení a vyzařují vděčnost a radost, přestože podle mého hlediska nejsou nijak „majetní“. I ve skromných poměrech se cítí upřednostněni Boží milostí. I když toho moc nemají, pochopili, že nezáleží na tom, kolik toho kdo má, ale jaký je. Vírou došli k poznání, jakou cenu mají v Božích očích. Víra je vede k duchovní vyrovnanosti a spokojenosti, kterou jim můžeme „závidět“.

 

(Podle Zeichen der Zeit Karel Špinar; foto: A. Lehmann; churchphoto.de)


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 13. července 2017 Životní styl