<< >>

„Jít“ nebo „běžet“ – právě to znamená slovo „čalantika“ v bengálštině. Jmenuje se tak nejen velký slum v hlavním městě Bangladéše – Dháce, ale také projekt neziskové organizace ADRA.

Pokud máte chuť dozvědět se o projektu více, chcete zjistit, jak ho podpořit, anebo uspořádat benefiční akci na podporu Čalantiky, vše potřebné naleznete na stránkách www.calantika.cz, kde si také můžete přečíst skutečné příběhy dětí. Ty se také objeví ve zrovna vznikající benefiční knize My, děti slumu. Projekt Fotografa bez talentu, známého umělce, který společně s pracovníky organizace ADRA vloni Bangladéš navštívil, dal vzniknout sérii dechberoucích fotografií, které se v knize objeví. Slavnostní autogramiáda knihy proběhne 17. 10. 2017 v pražském moderním prostoru Vnitroblock od 18:00. Všichni jste na něj srdečně zváni.

Ve slumech žijí ti nejchudší. Jednoduché přístřešky jsou stavěny z bambusů, kusů plechů nebo igelitů. Na pár metrech čtverečních žijí celé rodiny, chybí zde přístup k pitné vodě nebo fungující kanalizace. Rodiny mají společné latríny a pro vodu si chodí s barely na několik stanovišť. Navíc v blízkosti Čalantiky, kde žije více než 12 tisíc lidí, je jen jedna státní škola. Třídy jsou zde přeplněné, učitelé se žákům nemohou dostatečně věnovat a děti tak musejí látku studovat i doma. Vzhledem k většinové negramotnosti jejich rodičů ale potřebují někoho jiného, kdo jim učivo pomůže dohnat. Ve slumu navíc chybí státní školka, jejíž absolvování je pro nástup do první třídy povinné. Rodiny na placenou předškolní přípravu nedosáhnou, a proto spousta dětí na základní školu nenastoupí. Tuto přípravu však mohou v centru Čalantika získat bezplatně. Žáci se zde kromě čtení, psaní a počítání učí i základním hygienickým návykům a také dostanou teplé jídlo, pravidelnou lékařskou péči a léky.

 

 

Čalantika se zaměřuje i na rodiče. Do centra jich, stejně jako dětí, dochází zhruba osmdesát. Navštěvují zde kurzy gramotnosti i kurzy dovedností – například šití nebo vaření; díky těm pak mohou získat lepší práci anebo přivýdělek. Matky také dostávají psychosociální podporu, informace v oblasti prevence nemocí, případně zdravotní péči a poradenství v těhotenství.

 

 

V pražské kanceláři se o projekt nově stará Barbora Žáčková, na této pozici vystřídala Kristýnu Hejzlarovou, která však zůstala organizaci ADRA věrná, pouze se přesunula na jiné oddělení. Nová koordinátorka popisuje svoje dosavadní dojmy: „Ačkoliv mám Čalantiku na starosti teprve od června, už jsem si stihla projekt zamilovat. Je úžasné vidět, jakou radost děti mají z obyčejných pastelek anebo školní aktovky. Sama si ještě pamatuji, jak se mi na základce občas do školy vůbec nechtělo, a už vůbec ne dělat po večerech domácí úkoly. Když se pak člověk setká u dětí s takovým nadšením z možnosti vůbec se učit, je to fascinující. Navíc z příběhů dětí i jejich rodičů zjistíte, že vzdělání může do jejich života opravdu přinést zásadní změnu. A to znám děti a jejich příběhy zatím jen z obrázků a dostupných textů. Myslím si, že až se do Bangladéše poprvé vydám osobně, budou moje dojmy ještě mnohem intenzivnější. To vše mě v každodenní práci motivuje.“

Bára vystudovala Mezinárodní rozvojová studia v Olomouci, získala zkušenosti na zahraničních stážích v Bratislavě, norském Oslu a na Filipínách. Za sebou má práci pro festival Jeden svět, Českou rozvojovou agenturu anebo Charitu ČR. „Mým úkolem je projekt prezentovat veřejnosti, komunikovat s dárci, shromažďovat data z terénu a organizovat fundraisingové akce v České republice. Nejdříve jsem měla z fundraisingu trochu obavy, ale musím říct, že se zatím setkávám ve většině případů s milými reakcemi a minimálně zdvořilým zájmem. Nejhezčí je pak setkání s našimi pravidelnými podporovateli. To ve mně vždycky vyvolává naději, že se lidé dokážou vcítit do potřeb druhých, i když žijí 8 000 km daleko.“


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 9. října 2017 Humanitární pomoc