Po třech letech opět církev adventistů pořádá lékařskou konferenci. Uskuteční se ve víkendových dnech 20. a 21. května v Olomouci. Její název a motto je: „Zdravotnictví a medicína jako pacient, Kristus jako lék“.
Na začátku října 2016 se v rekreačním středisku „Pracov“ uskutečnil již čtvrtý ročník akce s názvem „Chlapi sobě“. Setkání svou účastí obohatil významný český psychiatr Max Kašparů, který posloužil účastníkům výkladem evangelijní perikopy o pokušení Krista na poušti a čtyřmi přednáškami na téma „Muž v současném světě“. Záznamy všech přednášek připravila internetová televize HopeTV.
Ve své rodičovské úzkostlivosti často propadáme dojmu, že na nás záleží, zda naše děti budou Ježíši patřit, či nikoli. Jako bychom zapomněli, že je to jeho dílo. Po nás rodičích, prarodičích, strýčcích a tetičkách Ježíš chce jen to, abychom jim v jejich přístupu k němu nebránili. Jak mohou dospělí bránit dětem v přístupu k Ježíši?
Ježíš sice žil v celibátu, nikdy jej však nestavěl na odiv. Naopak, manželství vnímal jako naplnění Božího stvořitelského řádu, platného už od stvoření světa. Proto bojoval o jeho zachování. Na otázku farizeů, zda je dovoleno propouštět manželku, odpověděl své zřetelné „ne“, přestože se tím dostal do konfliktu s Mojžíšovým zákonem, který možnost rozvodu a opětovného sňatku připouštěl.
Evangelisté Ježíše líčí jako muže vysoce charismatického, pevného a rozhodného, přitom citlivého, vnímavého a něžného. Bylo by tedy s podivem, kdyby jej ženy neobdivovaly a nevyhledávaly jeho přítomnost. Ježíš však upřednostňoval duchovní rodinu před rodinou fyzickou. Pravděpodobně proto se neoženil. Což ovšem neznamená, že si žen nevšímal. Naopak. Jeho vztah k ženám byl na svou dobu doslova nadstandardní.
K oblíbeným motivům Vánoc patří svatá rodina z betlémské stáje s otčímem Josefem, matkou Marií a s miminkem Ježíškem v jesličkách. Čtenáře Bible může proto překvapit několik velice stručných zmínek o tom, že Ježíš měl nějaké bratry (J 2‚12; J 7‚3–5). Teologové o nich už dlouhá léta vedou vášnivé debaty. Jedni tvrdí, že to byli Ježíšovi mladší sourozenci, jiní zase, že šlo o jeho starší, nevlastní sourozence z Josefova předchozího manželství. Katolická tradice trvá na tom, že Ježíš byl jedináček. Odvolává se na řecké „adelfós“ (bratr), které lze do češtiny přeložit i jako „bratranec“. Nevíme, jak to vlastně bylo, jisté však je, že Spasitel světa nevyrůstal sám.
My protestanti nemáme Ježíšovu matku Marii moc rádi. Leckterá postava Bible nám slouží jako vzor, ale o ní raději mlčíme. A máme k tomu svůj důvod. V průběhu křesťanských dějin se jí dostalo tak výsadního postavení, že zastínila a dodnes zastiňuje samotného Krista. Může však Marie za to, co z ní udělali křesťané? Určitě ne!
Rád bych dnes proto protestantské tabu týkající se její osoby porušil. Šlo přece o ženu, která přivedla na svět Spasitele. Byla to úžasná žena. Na formování Ježíšovy osobnosti musela mít obrovský vliv.
Oddělení křesťanského domova církve adventistů připravilo k příležitosti Národního týdne manželství šestidílnou minisérii videí a materiálů na téma Ježíšova rodina. Zamyšlením provází Radomír Jonczy, který si do studia pozval rodinného psychologa Jeronýma Klimeše. První díl se zabývá osobou Josefa, Ježíšova otčíma.
Rodinné zázemí je velmi důležitým faktorem pro životní rozvoj nově narozeného člověka. Při přemýšlení o Ježíšově osobnosti je proto zcela přirozené, pídíme-li se po tom, jaké bylo zázemí, ve kterém Ježíš vyrůstal. O jeho dětství a mládí toho moc nevíme. Evangelia nejsou Ježíšovým životopisem. Docela podrobně jsou zde však popsány okolnosti týkající se jeho narození. A právě z nich se dá vyčíst, jací byli jeho rodiče.
Vedle letních týdenních „Manželských setkání“, která je možné považovat za nosnou aktivitu pro manželské páry a rodiny, jsou organizována také setkání nazvaná „Manželský víkend“. Další z nich, které bude probíhat od 31. března do 2. dubna v rekreačním středisku Sola-fide, má název „Manželský restart“. Jeho tématem bude problematika vzájemného naplňování potřeb, vyjadřování lásky a zájmu.
Jmenuji se Jana. Je mi 34 let. Jsem vdaná 14 let. S manželem Karlem, kterému je letos 38 let, máme 3 děti. Kristýnce bude za měsíc 14 let, Evička má 12 a Martínek 8 let. Ještě nedávno jsem si myslela, že je všechno v pořádku. Před chvílí jsem přišla z práce, teď sedím s hlavou v dlaních a přemýšlím, kde se stala chyba. Něco se vytratilo. Téměř spolu nemluvíme o ničem jiném, než pořád jenom děti, škola, finance, provoz domácnosti a tak pořád dokola. Technická komunikace, kdo, co, kdy, kde a proč. Sedím a přemýšlím, jak dál… Takto už to rozhodně nechci.
Příběh ženy, který je až příliš pravdivý. Nedějí se žádná zvěrstva, jen je něco, co ji trápí. Hledá odpověď na nepříjemné a stále se vtírající otázky: Co se to děje? Co s tím? Má to ještě cenu? Je to konec naší lásky? Proč? Co když to bude už jenom horší?!