Obsah

1. Základ naší jistoty
2. Kristus - naše jistota
3. Kristovo dílo - naše jistota
4. Jistota ospravedlnění z víry
5. Pavlova zkušenost a jeho učení o jistotě spasení
6. Petrův růst v Kristově milosti
7. Janova zkušenost a jistota spasení
8. Jistota spasení a Kristova velekněžská služba
9. Velký oblak svědků
10. Jistota spasení a poslední soud
11. Jistota ve křtu a večeři Páně
12. Jistota spasení a svědecká služba
13. Požehnaná jistota v knize Zjevení Jana

Úvod

Jsme na prahu nejen nového čtvrtletí, nového roku, jsme dokonce na začátku nového tisíciletí. Taková událost se od Kristova narození dosud stala pouze jednou. Je proto příznačné začít toto milenium životně důležitým poselstvím, které je jedním ze základů našeho misijního poslání - JISTOTA SPASENÍ V KRISTU.

Křesťané, kteří prožili znovuzrození, se často ptají, zda si mohou být jisti svým spasením. Otázku jistoty spasení si kladou především tehdy, když si začnou uvědomovat, že mnohé jejich nedostatky stále přetrvávají. Důsledkem je fakt, že se jim postupně ze života vytrácí radost ze spasení. Můžeme si být jisti svým spasením? Můžeme si být jisti tím, že nás Bůh miluje a přijímá nás? Tyto otázky se v životech věřících objevují vždy znovu a znovu. Pokud budeme žít v naší lidské přirozenosti a v hříšném světě, budou se stále objevovat. Především tehdy, když nás postihne nějaké neštěstí, když vážná nemoc zhatí naše plány do budoucna, nebo když podlehneme pokušení a upadneme do hříchu.

Pochybnosti o našem spasení mohou ovlivnit nejen náš vztah k Bohu či bližnímu, ale mohou mít silný vliv i na naši svědeckou službu. Jaký bude výsledek našeho svědectví, když si nejsme jisti svým spasením?

James M. Boice napsal: "V době, kdy Martin Luther zápasil s těmito otázkami, byl coby mnich uzavřen mezi čtyřmi stěnami klášterní kobky. Když zjistil, že byl spasen Kristovou krví, odešel z kláštera a zahájil největší reformační proces v dějinách církve". Jak účinná bude naše práce pro Pána, když zůstaneme spoutaní stěnami vlastních pochybností?

Jak mohou Kristovi následovníci opětovně získat jistotu spasení? Jak ji máme pěstovat, abychom byli radostnými a účinnými svědky Ježíše Krista a jeho evangelia? Biblické úkoly tohoto čtvrtletí nám pomohou nalézt odpovědi na tyto otázky. Budeme hledat vztah mezi vírou a Božím zjevením. Dotkneme se oblastí, které se týkají víry a:

1. věrohodnosti Písma;
2. přímluvné služby Ježíše;
3. plánu spasení;
4. jistoty Božího přijetí a lásky v čase konce;
5. Božího soudu v závěru dějin;
6. Božích zaslíbení v knize Zjevení sv. Jana.
   

Budeme se učit o významu poznání Ježíše Krista ve spasení a posvěcení. Příklady z církevních dějin nám osvětlí mnohé z naší cesty objevování a dále nám objasní mnohé otázky, které se týkají rozdílů mezi pravou a falešnou jistotou spasení. Hlavním motem biblických úkolů jsou slova ap. Petra: "Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch nezodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Kéž rostete v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti” (2 P 3,17.18).

Autor úkolů 4. čtvrtletí 1998

Texty ke studiu: Gn 2,16.17; Dt 30,11-14; Ž 146,5; Mt 19,4.8; Ř 15,4; Ef 6,17; 2 Tm 3,15.

Základní verš
"Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda." J 17,17

Základní myšlenka
Pochopení Božího poselství a jeho přijetí celým srdcem nám přináší dar jistoty spasení.

Bůh naplňuje naše potřeby

Mnozí chtějí lépe rozumět Písmu. Čtou je, ale ne vždy mu rozumějí. Ale Bůh je ochotný naplnit jejich - naši touhu lépe poznat jeho vůli. Když etiopský dvořan četl Izajášovo proroctví, poslal za ním Bůh Filipa s otázkou, zda rozumí tomu, co čte. On mu tehdy odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevysvětlí?"

Filip mu potom vysvětlil, že tato prorocká pasáž mluví o Ježíši a jeho díle vykoupení. Toto poznání mu pak dalo jistotu, že ho Bůh přijal. Protože byl připravený přijmout světlo Božího slova naplněné v Ježíši Kristu, prožil radost ze spasení. Požádal Filipa o křest a plný radosti pokračoval v cestě (Sk 8,30-39).

Uvedený příklad nám ukazuje, že Bible je kristocentrická kniha, která byla napsaná proto, aby se zvěst o spasení dostala ke každému.

Bible je Božím poselstvím a má v člověku budovat základy jistoty spasení. Pros o Ducha svatého při studiu Božího slova, zejména pak v tomto týdnu. Pros o pomoc při budování pevného základu jistoty spasení ve tvém životě.

Jistota spasení a Boží slovo - I

1. Jak poznávali Boží vůli Adam s Evou? Gn 2,16.17; 3,8.15 V čem spočívala jistota Božího povolání a přijetí u patriarchů? Gn 6,13.14; Ex 3,2-10
   
   V ráji mluvil Bůh s našimi prarodiči tváří v tvář. Ještě po jejich pádu do hříchu s nimi mluvil a volal je k zodpovědnosti za jejich selhání. Současně jim zaslíbil Spasitele z jejich rodu. Noe si byl jistý Božím příkazem postavit koráb, protože k němu Bůh hovořil přímo. Abram opustil svoji otčinu, protože mu Bůh dal příkaz spojený se zaslíbením. Posléze se na základě přímého Božího pokynu vydal do země Mórija, aby zde obětoval svého syna Izáka (Gn 22,1.2). Historické vysvobození izraelského národa z egyptského zajetí začalo rovněž na základě jasné Boží řeči k Mojžíšovi z hořícího keře (Ex 3,2-10). Později s ním dokonce hovořil tváří v tvář, tak jako nikdy s jinými proroky.
   
   Nic není přesvědčivější a nepřináší větší jistotu, než přímý Boží hlas, který je doprovázen nadpřirozenými znameními.
   
   
2. Odkud čerpal starozákonní Izrael jistotu, že deset Božích přikázání bylo inspirováno samotným Hospodinem? Které tři dramatické momenty zapůsobily na očité svědky?
   
   Ex 20,1: _________________________________________________
   
   Ex 20,18.19: ______________________________________________
   
   Ex 24,12; 31,18: ___________________________________________
   
   Uvedené historické události Starého zákona ukazují na to, že uslyšet Boží hlas znamenalo víc, než jen pochopení jeho poselství. Mělo vést k poslušnosti zjevené Boží vůle a k důvěře v jeho zaslíbení (viz Žd 11. kap.).
   
   Víra a naděje Izraelitů byla založená jak na mluveném, tak na psaném Božím slovu.
   
   "Kristus musel přijít a promluvit jasnou a srozumitelnou řečí... Je nutné jasně stanovit zásady Boží vlády a plánu vykoupení. Lidem bylo třeba srozumitelně vyložit podstatný obsah starozákonní smlouvy." (TV 19)
   
   
3. Jak mohou pomoci budovat jistotu spasení texty v Žd 1,1-4 a 2 P 1,16-19?

Jistota spasení a Boží slovo - II

1. Proč je Bůh hoden naší úplné důvěry? Ž 65,5; 146,5.6 Jak nám to pomáhá získat jistotu spasení?
   
   Ze Starého zákona se dozvídáme, že Izrael oslavoval Boha jako svého Stvořitele a Spasitele, který žehnal každému, kdo mu plně důvěřoval (Na 1,7). Byl vyvyšován jako "naděje všech končin země" (Ž 65,6). Neustále byla zdůrazňována jeho funkce Spasitele a Vykupitele.
   
   Věřit Bohu znamená současně věřit i jeho slovu a jeho zaslíbením (Ž 119,50.66). On přece nedá padnout žádnému svému slovu na zem (1 S 3,19). Boha nelze nikdy oddělit od jeho slova.
   
   
2. Komu svěřil Bůh své psané slovo? Dt 4,1.2.8; Ř 3,1.2; 9,4.5
   
   Psané Boží slovo nemělo být mrtvou literou, ale "živým slovem", které vyjadřovalo živý vztah mezi Bohem a jeho lidem (viz Dt 32,45-47; Sk 7,38). Obsahovalo Boží pravidla pro "lid smlouvy" a současně bylo zkušebním kamenem každého nového proroka v Izraeli.
   
   To, co Mojžíš z Božího popudu napsal, dostalo název "ZÁKON" (v hebrejštině TÓRA), tedy učení, příkazy či směrnice. Když se k tomu později přidaly spisy ostatních proroků, vznikla rozšířená Tóra, pojmenovaná "Zákon a Proroci", která vyjadřovala Boží vůli jak pro izraelský národ, tak pro celé lidstvo. Tím však tvorba kánonu Písma pro Izrael neskončila. Kniha Žalmů a kniha Přísloví se rovněž staly součástí Písem svatých, takže v čase Ježíše Krista hebrejská Bible sestávala ze tří částí: knihy Mojžíšovy , Proroci a Spisy (srovnej s L 24,44).
   
   
3. Co nám říkají Ježíšovy citace ze Starého zákona o jeho autoritě a věrohodnosti? Mt 19,4.8
   
   Ježíš citoval Mojžíšova slova z Gn 2,24 o jednotě muže a ženy coby slova samotného Stvořitele. Když říkal, že sobotu a manželství ustanovil Stvořitel "na počátku", dal tím jasně najevo, že první knihu Mojžíšovu považoval za neoddiskutovatelnou autoritu. Také apoštolové považovali hebrejskou Bibli za autoritativní a věrohodnou (2 Tm 3,15; 2 P 1,19).
   
   
4. Může nám příklad Kristovy důvěry v hebrejská Písma pomoci v budování naší jistoty ve věrohodnost Božího slova?
   

Moc Písma

1. Jak spojuje ap. Pavel Písmo s Duchem sv.? Ef 6,17 Jak rozumíš výrazu "meč Ducha"?
   
   Mezi Písmem a posláním Ducha sv. není žádný rozpor. Patří k sobě neoddělitelně. Nejenže Duch sv. Písmo inspiroval, ale též osvěcuje mysl čtenáře či posluchače, aby pochopil jeho hlubší význam (1 K 2,10-13). Vede nás k tomu, abychom Písmo chápali jako Boží slovo a plně mu důvěřovali (Ř 10,17). Duch svatý nás usvědčuje z hříchu a dává nám poznání o Boží svatosti a o tom, že Ježíš z Nazareta je Mesiášem z biblických proroctví. Vyplňuje Boží zaslíbení v našich životech a dává nám jistotu spasení (Ž 51,1 1.12).
   
   
2. Jak se Ježíš stává realitou našich životů? J 14,16-18
   
   Některé náboženské skupiny trvají na výlučné autoritě Ducha svatého v morální i praktické oblasti duchovního života. Velcí reformátoři 16. století však zdůrazňovali nerozlučnou jednotu Písma a Ducha svatého a přirovnávali ji k neoddělitelnosti světla a tepla od sluneční energie.
   
   "Duch svatý v Písmu oslovuje mysl člověka a do srdce mu vštěpuje pravdu. Tím ukazuje pravou tvář bludu a vyhání ho z lidské mysli. Kristus získává svůj lid Duchem pravdy, který působí skrze Boží slovo." (TV 471)
   
   Když se Martin Luther dozvěděl, že Karlstadt, jeden z jeho spolupracovníků, provádí radikální reformu tím, že rozbíjí oltáře a odstraňuje obrazy z kostelů ve Wittenbergu, rozhodl se zakročit. Nesouhlasil s jeho násilnými metodami a napsal: "Protože neumím nalít jinému člověku víru do srdce, nemohu a ani nechci nutit kohokoliv věřit. To je výlučné Boží právo. On to působí, že se v srdci usídlí víra. Proto bychom měli Slovu nechat prostor na jeho působení a nepřidávat k němu nic, co je naše."
   
   
3. Prožil jsi ve svém životě proměňující moc Písma? Jak si vysvětluješ jeho působení?
   

Jasné poselství Písma

1. Jak charakterizuje Písmo způsob, kterým Bůh představuje člověku základní pravdy o spasení? Dt 30,11-14; Ř 10,8-13
   
   I když se někteří věřící domnívají, že Bible potřebuje živého autoritativního vykladače, protestantismus obhajuje zásadu, že Písmo jasně a jednoduše tlumočí principy morálního života a spasení. Člověk, který hledá pravdu, dostává zaslíbení, že prostřednictvím Ducha svatého může poznávat Boha a jeho pravdu o spasení (1 J 2,20.27). Proto ap. Petr radí všem věřícím: "Buďte připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte" (1 P 3,15).
   
   Je Písmo svaté zákoníkem, který potřebuje právní experty, aby bylo snadno pochopitelné a uplatnitelné v praxi? Takové pochopení by svázalo lidské svědomí, které by bylo odkázáno na rozhodnutí teologického tribunálu. Důsledkem by byla ztráta osobní svobody, zodpovědnosti a jistoty spasení. Adventisté s. d. vyznávají protestantský princip, a to, že Písmo je svým vlastním vykladačem a komentátorem. E. G. Whiteová opakovaně vyzývala k návratu k tomuto "pevnému základu protestantismu".
   
   "Bůh však bude mít na zemi lid, který přijal Bibli a pouze Bibli za měřítko každého učení a za základ všech reforem." (VLB 594-595)
   
   Slova Starého zákona byla adresována izraelskému lidu a jeho vůdcům (Dt 30,11-14; Iz 1,10; 5,3; 40,1.2; Jr 2,4; 4,1). Podobně texty Nového zákona jsou určeny přímo členům křesťanských sborů (J 20,31; Ř 1,7; 1 K 1,2; Zj 1,3).
   
   
2. Jak potvrzuje sedm dopisů sedmi církvím, že jim může rozumět člen církve v každém historickém období? Zj 2,7.11.17.29 atd.
   
   "Kdo zkoumá Boží slovo a vnímá působení Ducha svatého, nezůstane ve tmě." (COL 36)

Písmo stačí

1. Co nám texty v 2 Tm 3,15-17 a v Ř 15,4 říkají o bohatosti Písma? V čem můžeme nalézat jeho bohatsví?
   
   Známé protestantské krédo ze 16. století nám jasně zjevuje zásadu, že Písmo je základem víry: "Věříme, že svatá Písma zcela zjevují Boží vůli a všechno, čemu má člověk uvěřit v zájmu svého spasení, je v něm obsaženo... Proto je zakázáno cokoliv k Božímu slovu přidat nebo z něj ubrat." (Belgické vyznání víry, 1561)
   
   Uvedená zásada nám nechce říct, že Bible obsahuje všechny apoštolské a prorocké spisy, které kdy byly napsány - vždyť mnohé z nich se ztratily (Nu 21,14; 1 Kr 4,32; 1 Pa 29,29; 1 K 5,9; Ko 4,16), ale znamená, že Písmo obsahuje dostatečné a jasné poselství o spasení, protože jsou v něm zásady morálního života, pořádku a správy církve.
   
   
2. Co píší apoštolové Jan a Petr o Písmu ve vztahu k našemu spasení?
   
   J 20,31: _______________________________________________
   
   2 P 1,19: ______________________________________________
   
   O našem spasení rozhoduje Bůh, ale jeho zaslíbení nás naplňují jistotou, že nás přijímá. Tato jistota pramení ze spolehlivého a věrohodného Božího slova. Proto nemůže být založena na našich pocitech či logice. Proto každý, kdo tvrdí, že jistota spasení není závislá jen na Ježíši, ale je dána i jinými prvky, zbavuje se pravé jistoty spasení. Bible je uceleným a bezpečným základem pro naše spasení. Naše naděje na věčný život stojí výlučně na Božím slovu, jehož středem je poselství o Kristu. Spasení te dy spočívá na samotném Kristu.
   
   
3. Kde bereš jistotu, že tvoje spasení je zakotvené v osobě Ježíše Krista tak, jak jej představuje Písmo, a ne pouze ve slovech, která obsahuje?

Doporučené studium

Přečti si i následující texty o jistotě spasení: Žd 2,1-4; 4,12; Gn 12,1-3; Ex 3,2-10; 24,12; 31,18; Ž 119,52.81.105.111.130; Kaz 12,13; Jr 23,29; Zj 22,18.19

Z knihy "Velké drama věků" si přečti úvod a 37. kapitolu "Naše jediná jistota". Při tomto studiu nejdříve hledej společný kontext studovaných částí. Pak se ptej, jaké poselství měl pro ty, kterým byl původně adresován. Teprve potom aplikuj pravdy tohoto poselství do svého duchovního života.

"Bůh ve svém Slovu poskytuje lidem vědomosti potřebné ke spasení. Písmo svaté je proto potřeba přijímat jako autoritativní, neomylné zjevení Boží vůle. Je měřítkem charakteru, zjevuje věrouku a je zkušebním kamenem pro posuzování zkušeností." (VLB 10)

"První a nejvyšší povinností každé rozumné bytosti je naučit se z Písma, co je pravda, pak podle toho žít a povzbuzovat druhé, aby to dělali také. Měli bychom každý den pilně studovat Bibli, uvažovat o každé myšlence a porovnávat jedno místo v Bibli s ostatními. S Boží pomocí si musíme utvořit svůj názor, protože před Bohem budeme odpovědni každý sám za sebe." (VLB 597-598)

Diskusní otázky

1. Proč dal Bůh Izraeli své Písmo?
2. Jak můžeme skrze poznání dějin Izraele, život Ježíše Krista a jeho apoštolů lépe porozumět poselství Písma?
3. Co bude ovocem přijetí a správného pochopení evangelia?
4. Proč nelze Krista oddělit od spasitelského úkolu?
   

Shrnutí

Bible není, jak si mnozí myslí, na prvním místě knihou zákonů a směrnic. Je především inspirovaným záznamem Božích slov a činů v dějinách spásy. Nalezneme v něm i odpovědi člověka na Boží volání. Boží zjevení má vždy historický charakter. Bůh k nám promlouvá přímo skrze své Písmo a ovlivňuje tím naše svědomí. Naše jistota osobní spásy je založena na pevné skále Božího slova (2 Tm 2,19).