Texty ke studiu: J 3,16-19; 12,31-33; 1 J 4,16-18; Ř 2,6-13; Jk 2,14-17; Da 12,1; Zj 20,12

Základní verš
"Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši." Ř 8,1

Základní myšlenka
Mnozí si myslí, že jistota spasení je neslučitelná s učením o posledním soudu spravedlivých, kde se bude "soudit podle skutků". Písmo ale učí, že v dějinách spásy mezi nimi vládne harmonie.

Důležitost ospravedlnění a soudu
Písma Starého i Nového zákona hovoří jak o ospravedlnění z víry, tak i o soudu ze skutků. Živá víra v Krista plodí dobré skutky. Jistota spasení ovlivňuje naše jednání.

Biblický úkol pro tento týden nám pomůže v pochopení vzájemného vztahu mezi jistotou spasení a posledním soudem. Proč Boží poslední soud nemůže ohrozit naši jistotu spasení? Čím stvrzuje poslední soud, že spasení je zdarma z Boží milosti?

"Za všechno vděčíme svrchované milosti, která je nám nabízena zadarmo... Milost, která se zjevila ve Spasiteli, způsobila naše vykoupení, darovala nám nový život a jejím prostřednictvím jsme se stali Kristovými spoludědici. Představujte tuto milost dalším." (6T 268)

Soud podle skutků

1. Jakou roli budou hrát naše skutky při posledním soudu? Mt 16,27; Ř 2,6-11; 2 K 5,10
   
   Ježíš Kristus i apoštolové učili, že každý člověk se bude během posledního soudu zodpovídat ze svého života (Ž 62,12; Př 24,12; Kaz 12,14).
   
   Základní otázkou je, zda novozákonní učení o soudu podle skutků je v souladu s poselstvím o ospravedlnění z víry "bez skutků zákona" (Ř 3,28). Jak může být víra se skutky v duchovní jednotě, a ne v protikladu?
   
   
2. Jaký je podle Pavlovy teologie základní rozdíl mezi "skutky víry" a "skutky zákona"? 1 Te 1,3; Ř 12,1.12-21; 3,28
   
   V Pavlově učení musíme rozlišovat mezi skutky zákona, což jsou vlastně skutky samospravedlnosti, a proto jsou pod Božím zlořečenstvím (Ga 3,10), a mezi ovocem víry a lásky z Ducha svatého (Ga 5,22-25).
   
   
3. Jak Duch svatý posiluje věřícího k tomu, aby přinášel ovoce víry? Ř 8,9-14
   
   Spasitelná víra spojuje věřícího se samotným Kristem jako svým Spasitelem a vede jej k odpouštějící lásce (Ga 5,6) a k poslušnosti Boží vůle (1 K 7,19). Skutky víry a lásky nejsou činy k získání zásluh před Bohem, ale jsou výsledkem změněného charakteru.
   
   
4. Jaký význam má soud pro věřící? Žd 11,6; 2 K 5,10; Ř 14,10-12 Proč se Boží dítě nemusí bát posledního soudu?
   
   
5. Jak se víra v Krista projevuje v mém jednání?

Soud a jistota spasení

1. Co bude, podle apoštola Pavla, základním měřítkem pro jednání na posledním soudu? Ř 2,6-13.16
   
   Uvedená stať Bible bývá často nesprávně pochopena. Zdá se, jakoby Pavel představil nedosažitelnou úroveň při posuzování soudu, protože tvrdí, že "ospravedlněni budou ti, kteří plní zákon". Apoštol však neměl na mysli formální a zákonickou spravedlnost ze zákona (F 3,6.9), ale vděčnou poslušnost jako vyjádření pokorné důvěry v Boha.
   
   
2. Jak může člověk vyhovět Božím požadavkům, aby obstál na soudu? Ř 3,21-31
   
   Ospravedlněný věřící je spasený (Ř 5,1; 8,1.33.34) a nemusí si svoje spasení zasloužit. Je přijatý Bohem na základě Ježíšova dokonalého života a jeho smrti. Potřebuje pouze vírou přijmout Krista a každodenně tuto víru prožívat se svým Spasitelem. Ježíšovy zásluhy tak zůstávají jediným základem, na kterém může věřící postavit své ospravedlnění na posledním soudu.
   
   
3. Kdo je naším zástupcem a jistotou na posledním soudu? Proč se nemusíme bát soudního rozhodnutí? Ř 8,1.33.34.39; 1 J 2,1.28; 4,16-18
   
   Kristus nepřestane být naším obhájcem ani v okamžiku, kdy poslední soud vynese definitivní rozsudek. Nikdy neodejme od svého lidu Ducha svatého. Protože žije v nás, zůstane s námi v čase závěrečné krize (Ga 2,20). Každý věřící bude souzený a rozsudek bude konečný a nezměnitelný (Zj 22,11). Protože je Kristus naším Přímluvcem, naši jistotu spasení nemůže nic zpochybnit. Když přijde čas soudu, Ježíš své věrné přikryje svým štítem přesně tak, jak je to zaslíbeno v Žalmu 91. Když Kristus skončí svou vel ekněžskou službu v nebeské svatyni, bude už každý věřící zapečetěný pro věčnost (Zj 7,1-10; 22,11).
   
   
4. Co pro tebe znamená Kristovo zaslíbení "já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku"? Mt 28,20

Víra ospravedlňující a posvěcující

1. Co vyvozuje Jakub z Abrahamovy zkušenosti o dynamičnosti pravé víry? Jk 2,14-17.21-24.
   
   Jakub čelil ve svém církevním společenství jinému problému než Pavel. Zatímco "Pavlovy sbory" byly tvořeny obrácenými pohany, Jakub stál proti těm, kteří tvrdili, že věří, ale že svoji víru nemohou dokázat žádnými skutky. Jakub na to reaguje slovy, že "taková víra" je nemůže spasit, protože nemá žádnou hodnotu. Je teoretická, srdce zůstává chladné a neobrácené. Jakubova epištola není ani tak zaměřená na problém spasení skrze víru, jako spíše na praktické křesťanství a posvěcený život. Chce ukázat, ž e živá víra přináší své plody - skutky lásky (Jk 1,1.27).
   
   "Jakub nesrovnává víru se skutky, ale ukazuje, v čem spočívá rozdíl mezi vírou pravou a mrtvou." (7 BC 821) Je velmi pravděpodobné, že ve své epištole diskutuje s lidmi, kteří překroutili Pavlovo učení o spasení "bez skutků zákona". Podobně jako Pavel používá příklad Abrahama (Gn 15,6) jako hlavní důkaz, že pravá víra musí být naplněna skutky poslušnosti podle Gn 22. kap. (Jk 2,23). Abrahamova víra byla potvrzená skutkem, který prokázal kvalitu jeho víry. Jakub nepopírá skutečnost, že člověk je pova žovaný za spravedlivého skrze víru (2,23). Odmítá však oddělení skutků od víry. Patriarchův život vidí v jeho celistvosti, a ne pouze v okamžiku jeho ospravedlnění (Gn 15,6). Tvrdí, že víra Abrahama skrze skutky "došla dokonalosti" (2,22) na základě jeho poslušnosti při obětování Izáka.
   
   
2. Jaký vztah mezi vírou a skutky viděl Ježíš? Mt 7,16-20
   
   Je-li Kristus středem naší víry, pak naše víra je živá a činorodá ve skutcích lásky a milosrdenství. Víra není cílem, víra je nástrojem! Podle Krista si spravedliví své skutky lásky nepamatují (Mt 25,37-39), protože je vykonali z lásky k němu. To je měřítko Božího posuzování. Jeho soud rozlišuje mezi vírou a nevěrou, mezi pravou vírou a mrtvou vírou. Bůh přivede na světlo každou pohnutku.
   
   
3. Přečti si Boží zaslíbení u Jk 8,7.8 a pod jeho vlivem přemýšlej o druhém Kristovu příchodu.
   

Jistota spasení a vyšetřující soud

1. Může pravda o vyšetřujícím soudu ohrozit naši jistotu spasení? Na čem spočívá tato jistota? 1 J 2,28; 4,17.18; Ř 8,1,33.34; F 3,9
   
   Daniel ve svém vidění rozpoznal dvě fáze soudu: vyšetřující a výkonnou. Svatí budou ospravedlněni a obdrží Boží království (Da 7,22.27), zatímco pronásledovatelé budou odsouzeni k zaslouženému trestu. (7,9-11.26). Danielův obraz soudu ujišťuje věřící, že "Věkovitý" předá soud "svatým Nejvyššího" (7,22). Tím je vyjádřena Davidova nezpochybnitelná jistota spasení.
   
   "Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?" (Ř 8,31). Boží lid by neměl pochybovat, neměl by se bát. Naopak, může se radovat z nekonečného milosrdenství Božího soudu (Ž 96,10-13; 98,8.9).
   
   
2. Co je pro omilostnění na soudu rozhodující? Da 12,1; Zj 20,12
   
   Boží ujištění je pro nás mnohem důležitější než pocity. I když nás svědomí obviňuje, jsme pod Boží ochranou, protože Bůh je větší než naše srdce a ví všechno (1 J 3,20). Vědomí, že naše jména jsou zanesena do Beránkovy knihy života, je důležitější, než naše pocity. Kristus řekl svým učedníkům, že jejich jména jsou v nebi zapsána (L 20,10). Pavel napsal, že jména jeho spolupracovníků jsou "v knize života" (F 4,3). Jména všech věřících jsou zapsána v nebi (Žd 12,23), a proto nebesa jsou jejich pravým domovem (F 3,20).
   
   
3. Na jakou otázku, která se týká falešné víry, odpoví soud? Mt 7,21-23; 25,12
   
   
4. Je Ježíš opravdu tvým Spasitelem a Pánem? Jak víš, že i tvé jméno je zanesené do knihy života?

Soud ve spisech Jana

1. Jakou souvislost vidí Jan mezi Kristovým křížem a Božím soudem? J 12,31-33; 16,11; 1 J 4,10
   
   Ježíšova oběť na kříži je základem posledního Božího soudu. Víra v zástupnou Kristovu smrt je pro poslední soud klíčovým bodem. Odmítnutí Krista a jeho evangelia přináší odsouzení. (J 12,48)
   
   
2. Jak může ovlivnit naše setrvání v Kristu jistotu spasení a postoj k soudu? 1 J 2,6.24.25.28; 4,17
   
   Naše jistota spasení je závislá od našeho setrvání v Kristu. Víra v Ježíše není krátkodobým vzplanutím, je to každodenní zkušenost a trvalý závazek. "Pouze neustálým nasloucháním a důvěrou může člověk prožívat věčný život a vyhnout se rozhodnutí soudu... Pokud odmítneme jednu skutečnost (naslouchání a důvěru), automaticky budou zrušeny ostatní (věčný život a vyhnutí se soudu)." (Ivan T. Blazen)
   
   
3. Jak si vysvětluješ Ježíšovy výroky o soudu a odsouzení, které zapsal Jan? J 5,24
   
   Řecké slovo krizis znamená soud, odsouzení (J 5,30) nebo také trest (J 5,24.30; 3,17-19 zde slovo krinein znamená doslova odsuzující soud). Porovnej výsledek podle J 5,24 a 5,28.29.

Doporučené studium

Přečti si Mt 12,33; J 15,5.8; Ř 2,16; Ga 5,6; F 1,9-11; 2,12.13

Každý věřící nese osobní zodpovědnost za rozhodnutí, zda zůstane v Kristu, nebo od něj odejde. Ježíš nám dává ujištění, že toho, kdo k němu přijde, nevyhodí (J 6,37).

"Chceme takovou živou víru, která se chytá ruky s nekonečnou mocí a toužíme spoléhat se celou bytostí na Ježíše Krista, který je naše spravedlnost." (FW 66)

Diskusní otázky

1. Jak bys vysvětlil nesprávnost tvrzení, že "jednou spasený, navždy spasený"? Které biblické texty bys k tomu použil?
2. V čem je koncept "laciné milosti" nebiblický?
3. Jak bys dokázal, že učení o bezhříšné dokonalosti v čase soužení je nesprávné?

Shrnutí

Je důležité nalézt biblické spojení mezi Kristovou obětí na kříži a Božím soudem v celých dějinách spásy a nevidět je pouze jako osamocený věroučný bod. Z širšího pohledu Boží soud neohrožuje jistotu spasení věřícího člověka. Naopak, zjevuje jeho živou víru v Krista, potvrzuje ospravedlnění z víry a uděluje odměnu za jeho svědectví o Bohu.