Texty ke studiu: Mt 2,5-12; 20,10-16; L 18,1-4; 15,11-32; J 8,1-11; 1,29

Základní verš
"Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen." J 3,17

Základní myšlenka
Z učení a života Ježíše Krista se dovídáme vzácné pravdy o spasení a vysvobození z moci hříchu. K velkému překvapení svých učedníků Ježíš učil, že Bůh ospravedlňuje kajícího hříšníka již zde a nyní.

Proměňující moc Božího odpuštění

Ježíšovo učení obsahuje víc než jen nové myšlenky o vztahu Boha k člověku. Zahrnuje v sobě rovněž Boží proměňující moc a klade základy osobního vztahu mezi Bohem a věřícím v Krista. Ježíš učí, že ospravedlnění a odpuštění nespočívají v aktualizaci záznamů v nebeských knihách, ale v novém zmocnění pro život s Bohem. Náš laskavý nebeský Otec hledá v životech svých dětí odraz své milosti a lásky. Klíčová otázka z Ježíšových úst zní: "Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?" (Mt 18,33).

Boží odpuštění není pouze úkonem, kterým nás Bůh zbavuje trestu. "Není to jen odpuštění hříchu, ale také vysvobození z jeho pout. Je to dar spasitelné lásky, která přetváří srdce." (MB 117)

Jistota Božího odpuštění

1. Co o odpuštění hříchů učí Ježíš? L 18,14; J 8,11
   
   Boží odpuštění je víc, než vyhlášení amnestie anebo odpuštění našeho dluhu vůči Bohu. Je to Boží ujištění, že v našem vztahu s ním je zase všechno v pořádku, že naše spravedlnost je obnovená.
   
   Ježíš tento akt nazývá ospravedlněním. Obsahuje dva důležité prvky, které jsou naznačeny v Zacharjášově vidění o veleknězi Jóšuovi a andělovi (viz Za 3,1-7). Zde vidíme, že odpuštění či ospravedlnění v první řadě znamená vysvlečení špinavého roucha z Jóšui (v. 3). Následuje oblečení "slavnostního roucha" a "čistého turbanu" (v. 4. a 5.). Uvedená ilustrace obsahuje celou pravdu o Božím odpuštění či ospravedlnění ve dvou duchovních etapách, které nám ukazují, že Bůh s námi zachází, jako bychom nikdy n ezhřešili. Je to jeho úžasná milost, kterou nelze lidským rozumem pochopit. Proto ji přijímáme vírou. Ospravedlnění bude vždy Božím darem.
   
   
2. Čím Ježíš potvrdil, že má božskou autoritu k odpouštění hříchů? Mk 2,5-12
   
   Ježíš uzdravil ochrnutého v Kafarnaum, aby ukázal, že má moc odpouštět hříchy a že je tu především pro ty, kteří ztratili veškerou naději a žijí v zoufalství. Svoji stvořitelskou moc použil k tomu, aby zdeformovanému tělu ochrnutého vrátil zdraví.
   
   "Netoužil ani tak po tělesném uzdravení, jako spíše po ulehčení od břemene hříchu. Kdyby tak mohl spatřit Ježíše a získat ujištění o odpuštění a usmíření s nebem, byl by spokojen, ať už by podle Boží vůle měl žít, anebo zemřít. Tento umírající muž volal: Kéž bych mohl přijít do jeho blízkosti." (TV 266-268)
   
   Z příběhu se dozvídáme, že základem Ježíšova mesiášského poslání bylo navrátit muže a ženy k Bohu skrze odpuštění hříchů.
   
   
3. Proč bylo pro Jana Křtitele důležité, aby představil Ježíše jako toho, kdo odpouští hříchy? J 1,29 Přemýšlej nad zaslíbeným odpuštěním podle Ž 103,2
   
   
4. Prožil jsi zkušenost odpuštění hříchů? Co to pro tebe znamenalo? Vneslo to změnu do tvého života?
   

Boží odpuštění v podobenstvích

1. Které dvě pravdy o odpuštění Ježíš představil v podobenství u L 18,1-8?
   
   1. ____________________________________________
   
   2. ____________________________________________
   
   Od zahájení své služby Ježíš zdůrazňoval, že Boží spásná milost je nabízená "dnes", ne pouze v čase smrti nebo posledního soudu (L 4,21; 19,9).
   
   Kristus znovu připomínal toto zapomenuté a špatně pochopené poselství v podobenství o celníkovi, který - podle Ježíšových slov k velkému překvapení farizeů a ostatních židů - "vrátil se ospravedlněn do svého domu" (L 18,14).
   
   
2. Jakým způsobem zdůraznil Ježíš skutečnost, že ospravedlnění znamená úplné smíření s Bohem? L 15,11-32
   
   V podobenství o marnotratném synovi se Ježíš zabývá problémem lidí, kteří se od Boha vzdálili a rozhodli se žít bez něho. Ukazuje v něm, že naše vykoupení vychází z lásky Otce, který zve své děti zpět domů. Právě v okamžiku, kdy si syn uvědomil, že jej otec miluje, svitla mu naděje nového života a rozhodl se vrátit domů. Apoštol Pavel zdůrazňuje, že Boží dobrota vede k pokání (Ř 2,5).
   
   "Jistota Boží lásky nabádá hříšníka k rozhodnutí, aby se vrátil k Bohu." (COL 204)
   
   Vidíme zde také to, že Bůh touží přijmout každého hříšníka, který činí pokání, i to, že jej miluje dávno předtím, než projeví lítost nad hříchem.
   
   
3. K čemu nás vede správně pochopené a přijaté Boží odpuštění? L 7,40-48
   
   Přijaté odpuštění vedlo Marii k vděčné lásce. Její projev vděku byl ovocem Ježíšovy odpouštějící milosti. Naopak Šimon, kterému též Ježíš odpustil, neprojevil svůj vděk slovem či skutkem.
   
   
4. Kdo je ti bližší? Marie nebo Šimon? Co ti tvá odpověď prozrazuje o tvém vztahu k Bohu?

Boží a naše odpuštění

1. Na kterou Petrovu otázku odpověděl Kristus podobenstvím o nemilosrdném služebníkovi? Mt 18,21
   
   Ježíš učí odpuštění i v modlitbě: "Odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám" (L 11,4).
   
   "Je nám odpuštěno ne proto, že odpouštíme, ale proto, jak odpouštíme." (COL 251) Ježíš nám to zřetelně ukázal - viz Mt 6,14.15. Jinak řečeno, když neodpustíme, uzavíráme tím potrubí, kterým k nám proudí Boží milosrdenství. I v podobenství o nemilosrdném služebníkovi jsme učeni, že máme neúnavně odpouštět těm, kteří nás o to prosí.
   
   
2. K jaké zodpovědnosti volal král služebníka, který nedokázal odpustit? Co nám prozrazuje královo rozhodnutí? Mt 18,32-34
   
   "Neochotu smířit se nemůže nic ospravedlnit. Kdo neumí být milosrdný k druhým, prozrazuje tím na sebe, že nepřijal Boha s jeho odpouštějící milostí... Bůh už mu skutečně odpustil, on však svojí nesmiřitelností prozrazuje, že stále odmítá Boží odpouštějící lásku. Odloučil se od Boha a je opět takovým, jaký byl dříve. Zrušil tím svá předcházející pokání a nosí ve své duši hříchy tak, jako by nikdy nečinil pokání." (COL 251)
   
   Stává se, že někdy naše odpuštění podmiňujeme konkrétním počtem odpuštění. Ježíš však radí: "Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ?Je mi líto?, odpustíš mu" (L 17,3.4).
   
   Jedině Boží odpouštějící milosrdenství může být měřítkem pro naše odpouštění druhým.
   
   
3. Ježíš řekl: "Ano já tě neodsuzuji. Jdi a více nehřeš!" Co nám tato slova říkají o naší odpovědnosti, když nám bylo odpuštěno?
   

Ospravedlnění milostí na posledním soudu

1. Jací lidé byli pozvaní na svatbu? Co nám to prozrazuje o samotném Králi? Mt 22,10; L 14,21
   
   "V podobenstvích o svatebním rouchu a o večeři Kristus přiblížil nejen pozvání evangelia a jeho nepřijetí ze strany Židů, ale také nabídku milosti pohanům." (COL 307)
   
   Ježíš předpověděl trojí pozvání na královskou hostinu. (Mt 22,3.4.8-10) První je od Krista a jeho učedníků. Druhé od apoštolů naplněných Duchem svatým po ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše. Židé na to reagovali velkým pronásledováním apoštolské církve v Jeruzalémě (Sk 8,1). Předpověděný soud nastal v r. 70 po Kr. Město bylo zničené a židovský národ rozptýlený (Mt 22,7). Třetí Boží pozvání přichází prostřednictvím hlásání evangelia pohanům. Král řekl: "Svatba je připravena, ale pozvaní ne byli jí hodni; jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu" (Mt 22,8.9).
   
   
2. Jaký dar dostal každý účastník hostiny od samotného krále? Co nám svatební roucho symbolizuje? Mt 22,11.12 (srovnej se Zj 3,18 a Iz 61,10)
   
   "Královi služebníci vítali u vstupních dveří všechny hosty a každému poskytli svatební oblek. Očekávalo se, že si jej každý obleče. Každý účastník svatební hostiny tak mohl tímto rouchem zakrýt svoje ekonomické či společenské postavení, své bohatství či svou chudobu." (S. J. Kistemaker)
   
   
3. Jaký druh lidí zastupuje host, který si odmítl obléci nabízené svatební šaty? Proč nakonec právě tento člověk oněměl? Mt 22,12.13
   
   Důležitá je správnost výkladu pojmu "svatební roucho". Podle Zj 3,4.5.18, kde je bílé roucho darem od Krista, symbolizuje jeho vlastní spravedlnost a milost. Z toho vyplývá, že jejím odmítnutím zdůrazňujeme vlastní samospravedlnost, tedy postoj, kterým je odmítána Ježíšova oběť na kříži.
   
   
4. Jak je tvé chování ovlivněno nošením "bílého roucha"?

Kristova ilustrace Boží milosti

1. Proč nemohli dělníci pochopit štědrost hospodáře vůči těm, kteří pracovali mnohem kratší dobu? Jaký podíl na tomto postoji mělo jejich porovnávání sebe sama s jinými? Mt 20,10-16
   
   "Pravda o daru Boží milosti byla mezi Židy téměř zapomenutá. Rabíni učili, že Boží přízeň si člověk musí zasloužit. Doufali, že odměnu pro spravedlivé lze získat skrze vlastní skutky. Celá jejich zbožnost byla prodchnutá ziskuchtivostí. Někteří Kristovi učedníci zastávali tentýž názor, i když Spasitel na tento omyl upozorňoval při každé příležitosti." (COL 39O)
   
   Naše dobré skutky a naše poslušnost zákona nemají záslužný charakter pro věčný život. Ani ty nejlepší skutky a dobrá morálka nejsou základem našeho spasení. Odměna, kterou nabízí Bůh, je odměnou milosti, ne zásluh. "Do Božího města je člověku umožněn vstup pouze s darem Kristovy milosti." (COL 394)
   
   
2. Proč dělníci, kteří byli přijati do práce pouze na poslední hodinu pracovní doby, dostali tutéž mzdu jako ti, kdo pracovali celý den? Co nám to říká o štědrosti a velkodušnosti hospodáře? Mt 20,12-15
   
   Tradiční protestantská teologie definuje milost jako "nezaslouženou přízeň". Je to protiklad k teorii, která tvrdí, že odměnu si můžeme zasloužit na základě našeho úsilí před Bohem.
   
   Ap. Pavel vyjádřil biblický koncept "odměny", která se nesmí zaměňovat se "záslužnictvím", takto: "Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí" (Ř 11,6).
   
   
3. Jak ovlivňuje ospravedlnění z milosti tvé vztahy s ostatními lidmi?

Doporučené studium

Mt 6,1-6.17.18; Sk 4,12; L 2,30. Dále si v knize Touha věků přečti 62. kapitolu "Hostina v domě Šimonově".

"Za všechno, co máme, děkujeme Boží milosti. Božími dětmi se stáváme na základě milosti podle smlouvy mezi Bohem a člověkem. Milost nám prostřednictvím Spasitele přinesla vykoupení a znovuzrození a umožnila stát se Ježíšovými spoludědici. Jsme povinni tuto milost zvěstovat svým bližním." (COL 250)

Diskusní otázky

1. Jak můžeme v církvi společně pěstovat ducha milosti?
2. Proč se nabídce Boží milosti, která je nám nabízena zadarmo, často bráníme?
3. Jaký je význam Ježíšových slov, že "poslední budou první a první budou poslední"? (Mt 20,16)
4. Proč podle Lukáše (L 7,50) řekl Ježíš ženě: "Tvá víra tě zachránila", a ne: "Tvá láska tě zachránila"? Jak může víra zachránit?
5. Jak bychom měli rozumět Božímu zaslíbení "odměny za věrnou službu"?
   

Shrnutí

Pro pochopení jistoty spasení je nejlepší, když ji ztotožníme s osobou Ježíše Krista. Tato myšlenka se táhne celým Novým zákonem. Naše víra musí proto spočívat v Kristu a ne v teoriích o něm. On je pravda, cesta a život. Kristus je dostačující zárukou záchrany. Jeho spravedlnost je absolutní jistotou našeho spasení.