Texty ke studiu: Ř 3,19-28; 4,1-8; 5,1; 8,1.14-17; F 3,1-11; Ga 2,15-21; 3,1-14; 1 Te 1,5

Základní verš
"Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona." Ř 3,28

Základní myšlenka
Objev, že Ježíš je pravým Mesiášem Izraele a že ospravedlnění se děje výlučně vírou, byl pro Pavla novým světlem.

Jádro evangelia

V pochopení ospravedlnění podle židovských Písem a podle farizejské tradice je velký rozdíl. Ježíš se svými učedníky nezavrhli Mojžíše, Žalmy ani proroky, odmítli však jejich nesprávné uplatnění v životě. Ve svém Kázání na hoře se Kristus postavil proti záslužnické zbožnosti farizejů. Apoštol Pavel zase ve svých dopisech Římanům, Galatským a Filipským objasňuje nový pohled na spasení a posvěcení. Jejich studium přineslo církvi ve středověku oživující sílu, která vyvrcholila v reformaci. Uvedené epiš toly jsou i pro dnešní církev výzvou, aby se ve svém učení a životě přidržovala jednoduchosti evangelia.

Prvotním záměrem protestantské reformace bylo obnovení jistoty spasení. To zůstává jádrem poselství i pro dobu konce, kdy se má svět připravit na druhý příchod Ježíše Krista. Poselství tří andělů ze Zj 14. kapitoly má svůj původ ve věčném evangeliu (Zj 14,6).

Pavel a ospravedlnění z víry

1. Co vedlo ap. Pavla k tomu, aby kladl tak velký důraz na ospravedlnění z víry v Krista? F 3,1-13
   
   Před svým obrácením byl Pavel přísným farizejem. Ze všech sil se snažil dodržovat Boží zákon a zasloužit si tím Boží spravedlnost. Stará židovská tradice tvrdí: "Velký je Zákon, neboť dává život těm, kdo jej zachovávají na tomto světě, a kteří jej budou zachovávat i ve světě, který přijde, ve světě budoucím." (Pirke Aboth 6,7)
   
   Pokud mluvíme o spravedlnosti ze zákona, pak Saul z Tarzu se považoval za bezúhonného (Fil 3,6). Na cestě do Damašku však v jeho přesvědčení a postoji k zákonu došlo k zásadní změně. Stalo se tak ve chvíli, kdy uslyšel hlas vzkříšeného Pána, který se jej ptal: "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?... Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého pronásleduješ" (Sk 22,7.8). Krátce poté apoštol vystoupil a samotné Samařany šokoval tím, když dokazoval, že On (totiž Ježíš) je Kristus (Sk 9,22).
   
   Samařská zkušenost způsobila u Pavla trvalou změnu v jeho teologii zákona a spasení. Od toho okamžiku viděl zákon Kristovým pohledem a stal se proto zastáncem spasení založeného na víře v Božího Syna.
   
   
2. Jak vysvětloval ap. Pavel nové poznatky o ospravedlnění z víry v Krista? Ř 3,27.28; 4,4.5
   
   Pavlův výklad vychází z konceptu Boží "připočtené" spravedlnosti kajícímu hříšníku, který mu věří. Pavel se snaží vysvětlit, že jeho poselství o "připočtené Boží spravedlnosti" je v souladu s procesem spasení, který je naznačený ve Starém zákoně (viz Ř 3,21).
   
   
3. Z čeho čerpali Abram i David jistotu spasení? Gn 15,6; Ž 32,1.2 (srovnej s Ř 4,1-3.6-8)
   
   "Kristova spravedlnost nahrazuje lidské selhání. Bůh přijímá a ospravedlňuje kajícího člověka, který v něj vkládá svoji důvěru. Zachází s ním, jako by byl spravedlivý, a miluje ho stejnou láskou jako svého Syna. To je proces, kterým je víra počítána za spravedlnost." (6 BC 1073)
   
   
4. Přečti si předcházející citát ještě jednou a přemýšlej o tom, co pro tebe osobně znamenají jeho myšlenky.

Pavlova starost

1. Jak přijal Pavel evangelium a co mu přineslo? Ga 1,11.12.15.16; F 3,8.9
   
   Falešní učitelé, kteří přišli do Galácie z Jeruzaléma, vnášeli do místních sborů napětí a nepokoj. Nutili obrácené pohany, aby dodržovali Mojžíšův ceremoniální zákon, což však bylo v rozporu s usnesením všeobecného jeruzalémského sněmu. "V galatských sborech však zjevný, nepokrytý blud vytlačoval poselství evangelia. Tyto sbory se kvůli tradičním židovským obřadům ve skutečnosti zřekly Krista, jenž je pravým základem víry." (SA 385-386) Pavel proto otevřeně poukázal na nebezpečí, které spočívá v zám ěně těchto hodnot.
   
   
2. Jakým způsobem dal Pavel najevo svůj souhlas s textem v Iz 64,6, že "všecka naše spravedlnost je jako poskvrněný šat"? F 3,8
   
   "Spravedlnost, tak jak ji Pavel představoval před svým obrácením, se nyní stala bezcennou. Jeho vlastní spravedlnost byla nespravedlností... Apoštol zakusil Spasitelovu milost. Věřil, že díky této milosti bude nakonec spasený, i když dříve byl pronásledovatelem Boží církve." (7 BC 905)
   
   
3. Které protiklady Pavel uvádí v Ga 2,21?
   
   Pavel zde nestaví proti sobě zákon a Boží milost. Spíše poukazuje na jejich rozdílný úkol v procesu spasení. Tvrdí, že "kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná". Jinak řečeno, Boží zákon není prostředek, který nám sám o sobě zajistí spasení. Neexistují dvě cesty k dosažení spasení. Je pouze jediná - Ježíš Kristus (J 14,6). Zákon byl daný proto, aby zjevil hřích a tím i potřebu Boží milosti.
   
   Proč Pavel odmítl "skutky zákona", které třikrát vzpomíná v Ga 2,16? V jeho teologii jsou "skutky zákona" totéž, co "záslužnické skutky", tedy skutky vlastní spravedlnosti, které jsou podle Ga 3,10 pod klatbou.
   
   Smysl slova "zákon" používaného v dopise Galatským "zahrnuje jak morální, tak ceremoniální zákon". (6 BC 949)
   
   
4. Co tě motivuje k posvěcenému životu? Uvažuj nad touto otázkou v souvislosti s textem v Ga 2,20.

Ospravedlnění vírou v Krista

1. Co vyjadřuje ap. Pavel slovy "víra v Ježíše Krista"? Ř 3,21-27
   
   Má se za to, že výraz "vírou v Krista Ježíše" (Ga 2,16) by se měl chápat spíše "věrností Ježíši Kristu" (F 3,9; Ř 3,22; Ga 3,22 Ef 3,12). Toto porozumění vychází z hebrejského významu slova víra, které v sobě obsahuje i věrnost (?emunah), jak to můžeme vidět i v textu u Abk 2,4. Pavel přitom poukazuje na základ evangelia - poslušnost víry neboli věrnost vůči Bohu Otci, kterou ve svém životě i smrti projevil Ježíš Kristus. Odpovědí člověka na Kristovu věrnost (Ř 3,22; Ga 3,22; F 3,9) pak bude přijetí jeho dokonalé poslušnosti víry. Věřící v Krista je ospravedlněný na základě Kristovy věrnosti a ne "poslušností zákona" (Ga 2,16). V dopise Římanům dává Pavel do protikladu Kristovu poslušnost s neposlušností Adamovou a dochází k závěru, že "a tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život" (Ř 5,18).
   
   
2. Jak nám Pavel přibližuje skutečnost, že víra v Krista přináší morální oživení a vede proto k posvěcenému životu?
   
   Přijetím Krista se odehrávají v srdci věřícího zásadní změny. Mění se jeho postoje i pohnutky. Pavel ukazuje (viz Ga 2,15-21), že ospravedlnění a posvěcení jsou skrze Krista navzájem propojeny. Jádrem Pavlova poselství však nejsou věroučné otázky, ale "život v Kristu". Tento jedinečný výraz používá apoštol více než 160krát a vyjadřuje jím úzký osobní vztah věřícího k ukřižovanému a vzkříšenému Kristu. Být "v Kristu" je protikladem výrazu být "v Adamovi" (Ř 6,3-6; 1 K 15,22; 2 K 5,17). Dále Pavel píš e, že "spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním nás uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši" (Ef 2,6). Spasení není založeno na našich pocitech, ale na Božím ujištění o hodnotě věřícího, které získává zapečetěním při křtu (Ř 6,4). Životy Krista a Adama měly pro lidstvo rozhodující význam. Adam přinesl smrt, Kristus život.
   
   
3. Jak se projevuje Kristus ve tvém každodenním životě? Projeví se tento týden ovoce Ducha ve tvém vztahu k bližním?
   

Duch svatý a naše jistota

1. Jak spojuje Pavel jistotu, že jsme Božími dětmi, s dílem Ducha svatého? Ř 8,14-17
   
   Svědectví Ducha potvrzuje naši víru v Krista a dává nám jistotu, že nás Bůh přijímá. "Sám Bůh nás prostřednictvím svého Ducha ustavičně ujišťuje, že jsme jeho dětmi." (C. E. B. Cranfield)
   
   
2. Jak spojuje Janovo evangelium skutečnost, že jsme Božími dětmi, s narozením z Ducha? J 1,12.13; 3,5.6
   
   "Smrtelný člověk nemůže pochopit dílo vykoupení. Jeho tajemství se vymyká lidskému chápání. Ten však, kdo přechází ze smrti do života, zjišťuje, že je to božská skutečnost. Počátek vykoupení smíme poznat již tady na své vlastní skutečnosti. Jeho konec pak sahá do věčnosti." (TV 172-173) "Když se rmoutíme pro hřích, máme se radovat z drahocenné výsady, že jsme dítky Boží." (TV 299-300)
   
   
3. Kdy může být člověku udělen Duch svatý? Ga 3,2.5; Sk 2,38.39
   
   Jedná se o tutéž podmínku, jako při přijetí ospravedlnění (Ř 3,28). Z toho vyplývá, že věřící přijímá ospravedlnění a Ducha svatého současně.
   
   "Ke všem, kdo přijímají Krista za svého osobního Spasitele, přichází Duch svatý jako rádce, posvětitel, vůdce a svědek. Čím častěji chodí věřící bok po boku s Bohem, tím jasněji a mocněji svědčí o lásce svého Vykupitele a o jeho spásné milosti." (SA 48-50)
   
   
4. Jak budeš aplikovat uvedený citát ve svém každodenním životě a ve své svědecké službě?
   
   Ten, kdo nemyslí na sebe, může být velmi užitečný, pokud se nechá vést Duchem svatým a žije posvěceným životem.

Jistota a naše svědecká služba

1. Potřebují mít věřící jistotu, že je Bůh přijal za svoje děti? Pokud ano, jak to ovlivňuje jejich svědeckou službu? Ř 8,14-17; Ga 4,6.7; Sk 1,8
   
   Když se učedníci připravovali na seslání Ducha svatého, "pociťovali svůj duchovní nedostatek a prosili Pána o svaté pomazání, jež by jim dalo schopnost pracovat pro záchranu duší. Neprosili o požehnání jen pro sebe. Leželo na nich břímě záchrany lidí. Uvědomovali si, že evangelium musí být přineseno světu, a žádali, aby se jim dostalo moci, kterou jim Kristus přislíbil." (SA 36-38) "Zaujetí, které odolalo tak mnoha důkazům, by neodstranily jen důkazy apoštolů, jakkoli byly jasné a přesvědčivé. Duch svatý však s božskou mocí zaséval jejich důkazy do srdcí lidí. Slova apoštolů byla jako ostré šípy Všemohoucího a přesvědčovala lidi, jak strašně se provinili, když zavrhli a ukřižovali Pána slávy." (SA 44-46)
   
   
2. Odkud víme, že plnost Ducha je Božím dětem k dispozici už dnes? Ef 5,18; Ga 3,2.5
   
   Být naplněný Duchem svatým není výsadou duchovní elity. Plnost Ducha svatého byla zaslíbená všem, které Pán volá a kteří na jeho volání odpovídají vírou (Sk 2,39; 3,19).
   
   "Není to způsobeno nějakým omezením ze strany Boha, že bohatství milosti Boží neplyne proudem na zem na lidi. Jestliže se zaslíbení nevyplňuje jak by mělo, je to proto, že si lidé zaslíbení neváží tak, jak by měli. Kdyby po něm všichni toužili, byli by všichni naplněni Duchem v plné míře." (SA 48-51)
   
   
3. Jak ti pomáhá Duch svatý, když s jinými hovoříš o Kristu?
   

Doporučené studium

Přečti si Sk 2,14-39 a přemýšlej o Petrově kázání o letnicích. Apoštol se v něm se Židy dělí o svou naději a jistotu spasení. Rovněž si prostuduj další Pavlovy texty o jistotě spasení v 1 K 15,22; Ko 2,2; 3,1; Ga 4,6.7; 1 Tm 1,16

Z knihy Skutky apoštolů si přečti 12. kapitolu.

"Obrácení Saulovo je pádným důkazem zázračné moci Ducha svatého usvědčovat lidi z hříchu. Předtím Saul opravdu věřil, že Ježíš Nazaretský pošlapával Boží zákon a učil své učedníky, že již neplatí. Po svém obrácení však uznával Ježíše jako toho, jenž přišel na svět, aby obhájil zákon svého Otce." (SA 120-121)

Diskusní otázky

1. Proč je ospravedlnění víc, než jen pouhým výkonem nebeského soudu?
2. Jakou úlohu má ospravedlnění v jistotě spasení?
3. Proč je Boží odpuštění založeno na životě a smrti Krista?
4. Proč musíme být denně naplněni Duchem svatým?
   

Shrnutí

Pavlovo obrácení na cestě do Damašku zůstává jedním z nejpřesvědčivějších důkazů křesťanské víry. Změna tak zatvrzelého nepřítele, jakým byl Saul, je největším důkazem, že Kristus je skutečně živý Bůh. Po setkání s Kristem byla Pavlova jistota založena na zázraku Kristova vzkříšení.