Texty ke studiu: Žd 11,1-40; Jb 19,25-27; Ž 16; 23; 73; Gn 5,21-24; 6,22; 12,1.4

Základní verš
"Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese." Ž 16,8

Základní myšlenka
Svědectví, která vydávají věrní Boží následovníci z minulých věků, povzbuzuje ty, kteří jsou noví ve víře. Současně upevňuje víru těch, kteří mají pochybnosti o svém vztahu k Bohu a potřebují prožít jistotu spasení.

Hodnota osobního svědectví
Naše víra je budována svědectvím Božích mužů a žen, kteří žili v minulosti. Jsou to svědectví o jejich setkání se s Bohem, jejich volání o pomoc, vyslyšené modlitby, změněné životy, nadpřirozená vysvobození z rukou nepřátel. To vše nás vede k oslavě živého Boha.

Tento týden nahlédneme do životů Ábela, Henocha, Noeho, Abrahama a Jóba. Nakonec budeme uvažovat nad poselstvími ze Žalmů 16., 23. a 73., které nám ukazují na zkušenost jistoty v Bohu s nadějí do budoucnosti. Žalmy jsou nevyčerpatelným zdrojem duchovní útěchy, povzbuzení a oživení. Všechna svědectví jsou inspirovanými příklady, které nám ukazují, jak lze žít s Bohem v úzkém spojení. Pavel vysvětluje, že "všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, kt eré nám dává Písmo, čerpali naději" (Ř 15,4). Bohu lze důvěřovat, protože je to tentýž Bůh smlouvy, jaký byl dříve.

Svědectví o Boží péči - I

1. Co je podstatou živé víry? Žd 11,1
   
   V předcházejících kapitolách dostáváme ujištění, že Bůh se stará o svůj lid. Jedenáctá kapitola nám nabízí praktické aplikace. Na konci 10. kapitoly se pisatel dovolává zaslíbení u Abakuka (Abk 2,3.4), že hrozbu přicházejícího soudu přežijí pouze ti, kteří jsou věrní. Základní citát proroka Abakuka zní: "Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil" (Žd 10,38). Pavlův závěr zní: "Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života" (v. 39). Ja ký význam má slovo víra v tomto kontextu? Hebrejský výraz pro víru (´emunah) neznamená jednorázové přijetí věroučného kréda, ale postoj věrnosti, kterým se víra udržuje až do konce. Celá 11. kapitola listu Židům prohlubuje a rozvíjí význam tohoto slova.
   
   
2. Proč Bůh přijal oběť Ábela? Žd 11,4; Gn 4,4
   
   Je pozoruhodné, že Bůh si nejdříve všiml obětujícího a teprve potom oběti. Z toho vyplývá, že podstatou pravé bohoslužby je nejen víra, ale i poslušnost.
   
   
3. V čem je Henochův životní styl příkladem i pro lid poslední doby? Co je nezbytnou podmínkou, abychom se líbili Bohu? Žd 11,5; Gn 5,21-24
   
   
4. Henochův život, to bylo tři sta let trvající "chození s Bohem". Co to znamenalo v praktickém životě? Jak vypadá tvoje "chození s Bohem"?

Svědectví o Boží péči - II

1. Jak hodnotil Bůh víru a život Noeho? Žd 11,7; Gn 6,22; 7,1 Co vedlo Noeho k takové poslušnosti Boha?
   
   Noe plně důvěřoval Božímu slovu. Měl živou poslušnou víru. Měl jistotu, že Bůh naplní svá zaslíbení. To nám ukazuje, že víra a naděje jsou od sebe neoddělitelné.
   
   
2. Kdy poprvé vyjádřil Abraham svou víru v Boží slovo? Co nám to prozrazuje o jeho vztahu k Bohu? Žd 11,8-11; Gn 12,1.4
   
   Při rozhodování je nutná také sebedůvěra. Vidíme to i na Abrahamovu rozhodnutí vydat se na pouť víry. Později vyjádřil svou víru tím, že žil v zaslíbené zemi jako cizinec ve stanech, protože očekával nebeské město. Abraham věřil Bohu. Zaslíbení je spolehlivé podle toho, jak důvěřujeme tomu, kdo je dal.
   
   
3. Proč se může Abrahamova víra stát inspirací pro ty, kteří očekávají druhý příchod? Žd 11,13-16.39.40 Co nám okamžitá Boží odpověď prozrazuje o jeho povaze? Gn 15,6
   
   Můžeme považovat Abrahamovo ospravedlnění z víry za záruku našeho ospravedlnění z víry? (viz Ř 4,24.25)
   
   "Uvěří-li hříšník, že Kristus je jeho osobním Spasitelem, potom jsou mu podle neměnných Božích zaslíbení odpuštěny jeho hříchy a zdarma je ospravedlněn. Kající hříšník si uvědomuje, že ospravedlnění je možné pouze díky Kristově zástupné smrti. On se stává jeho spravedlností." (6 BC 1073)
   
   
4. Patříš i ty do "velkého oblaku svědků"?

Svědectví Jóba

1. V čem spočíval omyl Jóbových přátel, když obvinili Jóba z tajných hříchů a ze zodpovědnosti za vzniklá neštěstí? Jb 13,2-12
   
   "Jób byl připraven vyznat každý hřích, na který by mu někdo ukázal (Jb 13,23), ale na žádný si nevzpomněl ani on, ani jeho přátelé. Jeho obhajoba sebe sama a Boží vůle byly v harmonii. Jób však potřeboval lépe pochopit Boží cesty. Vhodným prostředkem k tomu měla být diskuse. Jeho přátelé v ní selhali. Vysvětlení proto muselo přijít od samotného Boha." (F. I. Andersen)
   
   
2. Jak na Boží spravedlnost Jób odpověděl? Co nám to říká o jeho vztahu k Bohu? Jb 13,15-18
   
   Jób je přesvědčen o své nevině. Nevnímá svoje utrpení coby trest, ale jako zkoušku od Boha, kterou musí podstoupit a ze které vyjde jako zlato. Vidíme zde Jóbovo přesvědčení, že v Božích očích je nevinný. Jeho víra v Boha byla silnější než smrt (Jb 13,15).
   
   
3. Který známý Jóbův výrok prozrazuje, že jeho víra dosáhla vrcholu v nejtemnějších hodinách jeho trápení? Jb 19,25
   
   Trpící Jób předpokládá, že brzy zemře. Přeje si, aby jeho slova byla zaznamenána jako trvalé svědectví pro den soudu (Jb 19,23.24). Při pohledu do budoucnosti nazývá Boha svým Vykupitelem a čeká, že ho po smrti ospravedlní.
   
   
4. Proč Jób zdůrazňuje skutečnost, že uvidí Boha vlastním zrakem? Jb 19,26.27
   
   Jób pevně věřil, že Bůh na něj nezapomene, i když už bude v hrobě (Jb 14,13.14). Musíme obdivovat jeho velkou důvěru ke Stvořiteli. "Jób se z hluboké malomyslnosti a skleslosti povznesl k výšinám bezvýhradné víry v Boží milost a spasitelnou moc." (PK 163-164)
   
   

Davidova píseň důvěry

Společenství s Bohem, život v přírodě, péče o stádo ovcí, zkušenost pronásledování a záchrany - to všechno se odráží v Davidových oslavných a děkovných písních, "kterými tento sladký pěvec Izraele vzbuzoval lásku a víru v srdcích lidu Božího ve všech dalších dobách a přibližoval je jimi k milujícímu srdci Božímu, v němž žijí všichni tvorové Boží." (PP 641-642)

1. Kde hledal David bezpečí, když hleděl smrti do tváře? Ž 16,1.2.8
   
   David zde ukázal, jak důvěřuje Bohu a jakou má jistotu spasení (viz též Ž 62,2.6). V textu Ž 16,8 předkládá recept na to, aby s námi nic neotřáslo - neustále si představuje, že je mu Hospodin po pravici, že je s ním. Pán se stal jeho vůdcem a dává mu jistotu a bezpečí.
   
   
2. Která tři velká duchovní požehnání David obdržel jako důsledek své důvěry v Boha? Ž 16,11
   
   1. ______________________________________________________
   
   2. ______________________________________________________
   
   3. ______________________________________________________
   
   
3. O čem David zpíval, když procházel životními krizemi? Ž 23,1-4
   
   Žalm vyjadřuje Davidovu absolutní důvěru v Boží prozřetelnost a vedení. Protože David přijal Boha za svého pastýře, nebude mít žádný nedostatek.
   
   
4. Jak David přistupoval k budoucnosti? Ž 23,5.6
   
   
5. O kterém údobí svého života můžeš spolu s Davidem říci, že tvůj "kalich přetéká"?

Od pochybností k vítězství víry

Žalm 73. je osobním svědectvím levitského kněze a zakladatele chrámového sboru Asafa (1 Pa 25,1). Vypráví v něm o své duchovní pouti od pochybností o Bohu k jistotě jeho přítomnosti. Žalm je jedním z nejpůsobivějších vyjádření společenství s Bohem. Klíčovým slovem v textu je slovo srdce. Asaf zdůrazňuje skutečnost, že náš vztah k Bohu je určen stavem srdce a ne okolními vlivy. "Žalm 73. nás přenáší z reality pozemského života do nebeské věčné slávy, kde člověk - v Boží přítomnosti - najde definitivn í vysvětlení celé řady otázek a dostane se mu zadostiučinění za všechny křivdy." (3 BC 802)

1. Porovnej začátek Asafova žalmu s jeho závěrečnými větami. Podle 28. verše jej přivedly k Bohu dvě skutečnosti. Které?
   
   1. _____________________________________________________
   
   2. _____________________________________________________
   
   
2. Proč Asaf pochyboval o Boží péči? Ž 73,2.3.14 Jakým způsobem našel jistotu a novou naději?
   
   Byla to možná vážná nemoc (v. 14.26). On se ptá: Proč musí spravedlivý trpět a bezbožníkovi se vede dobře? Začal pochybovat o Boží věrnosti, zda dodrží své závazky vůči Izraeli. Mohli bychom jej nazvat nevěřícím Tomášem Starého zákona. Přesto vešel do Boží svatyně, ale ne proto, aby jen splnil svoji povinnost, ale aby rozmlouval s Hospodinem.
   
   "Asaf vstoupil do svatyně pln pochybností. Odešel se zpěvem v srdci, protože viděl Neviditelného. Přišel s nejistotou, odešel změněný a přesvědčený. Bůh Izraele ho ochránil před konečným odpadnutím, protože Asaf za ním přišel... Asaf ani tak nenašel odpovědi na své intelektuální otázky, jako znovuujištění o Boží péči o něj a o tom, že Bůh je Pánem dějin." (H. K. LaRondelle)
   
   
3. Jak můžeš uprostřed pochybností a malomyslnosti nalézt naději a jistotu?

Doporučené studium

Přečti si Žd 11,1 v různých překladech, abys pochopil bohatý význam textu. Přemýšlej o slovech Jóba (Jb 19,26; 14,13-15). Uvedené texty nám jasně ukazují, že naděje na vzkříšení byla jádrem Jóbovy víry.

Diskusní otázky

1. Proč je v Písmu zachyceno tolik osobních svědectví o Bohu a zkušeností s ním? Jak by vypadalo tvé svědectví, pokud by mělo být zaznamenáno?
2. Kde našli Abraham, Jób, David a Asaf duchovní jistotu?

Shrnutí

Cílem biblických záznamů o vítězstvích a prohrách je naučit nás důvěřovat Bohu. Je pro nás velkou předností, že v nich můžeme číst o lidech jako jsme my, o jejich sklonech k hříchu i o jejich vítězstvích díky víře v Boží zaslíbení. Jejich naděje se musí stát i naší nadějí.