MODLITBA ZA CÍRKEV - PAVEL

Řím, rok 62. Na trůnu je krutovládce Nero. Palác překypuje neřestmi, intrikami a vraždami. Nedaleko odtud je dům a v něm vězeň připoutaný řetězy ke svému strážci. Přicházejí a odcházejí návštěvy. Přátelé ho povzbuzují, naslouchají jeho radám, odnášejí jeho listy věřícím do ostatních částí říše.
Kdybychom se ho rozhodli navštívit, možná bychom čekali, že uvidíme muže, který sedí v přítmí, uvažuje o svém údělu a trápí se, jestli bude popravený nebo osvobozený. Namísto toho tento muž píše křesťanům o tom, že mají žít a radovat se v Kristu. Ve své modlitbě za ně prosí, aby Kristovo spasení - jeho nezměrnou milost - přijali do svých životů.
Pavlova modlitba za církev v Ef 1,15-23 a 3,14-20 nám prozradí, jakou zkušenost Pavel prožil a co se z ní můžeme naučit.

Týden ve zkratce

1. Ideální a skutečná církev
2. Vize církve
3. Boží moc v Kristu
4. Boží moc v nás
5. Naplněni celou Boží plností

Základní verš

"Spolu s ním nás (Bůh) vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši."  (Ef 2,6.7)

IDEÁLNÍ A SKUTEČNÁ CÍRKEV

Někdo se domnívá, že křesťanská církev ve dnech apoštolů byla ideální. Ve skutečnosti se však vůbec nelišila od dnešních sborů. Například sbor v Efezu měl své problémy. Pavlovy listy Timoteovi naznačují, že ve sboru byli falešní učitelé, odpadlíci, zahaleči a klevetníci. (1 Tm 1,6.7.19; 5,13) Starší efezského sboru varoval před "dravými vlky", kteří pronikají do církve, aby strhli učedníky na svou stranu. (Sk 20,29.30) Sbor v Efezu vykořenil bludy tak rázně, až se z jeho společenství vytratila láska. (Zj 2,1.2.4.6) Takové zkušenosti jsou typické pro reálný sbor. Ale ve svém listu Efezským Pavel hovoří o ideální církvi, což nás udivuje.

1. Za jakých okolností psal Pavel list Efezským? Sk 28,16.30.31; Ef 3,1; 6,19.20

   Poté co byl zatčený a dva roky vězněný, odvolal se Pavel k císaři. Byl proto jako vězeň poslán do Říma. Další dva roky strávil v domácím vězení, připoutaný řetězem k vojákovi. Byly to pro starého apoštola těžké chvíle. (Fm 9.10) Byl předvedený před Nera a osvobozený, ale později opět zatčený, uvržený do tmavé kobky a potom popravený.

2. V jaké náladě píše Pavel tento list? Vyjmenuj požehnání, která uvádí. Ef 1,3-10

   Uprostřed pronásledování a pod hrozbou popravy se Pavel povznáší nad tyto okolnosti k nebeskému království v Kristu. Netrápí se svým údělem, ale těší se z požehnání, která popisuje neobvyklými výrazy - je to bohatství, kterým Bůh zahrnul ty, kteří ho přijímají.
   Bůh předurčil ke spáse každého člověka. "Chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." (1 Tm 2,4)
   Z Pavlova života se učíme, že bez ohledu na to, kde se nacházíme, Bůh nám nesmírně žehná. To je nám všem jasné. Otázkou ale je, jak to dokážeme aplikovat do svého života.

VIZE CÍRKVE

Na základě toho, co Pavel slyšel o jejich víře v Krista a jejich vzájemné lásce, vyjadřuje velikou vděčnost za svaté v Efezu. (Ef 1,15.16) Denně se za ně modlí a prosí, aby jim Bůh pomohl v jejich duchovním růstu. Protože jen tehdy, když se člověk stále víc a více blíží ke svému Spasiteli, může mu být stále víc a více podobný.

1. Pavlovo pojetí církve je tak velkolepé, že potřebujeme zvláštní pomoc, abychom to pochopili. O co v této souvislosti prosí Boha? Ef 1,17.18

   Podívejme se na tři věci, za které se Pavel modlí, abychom je pochopili. Ef 1,18.19
   "K jaké naději vás povolal" - text u Ko 1,27 nám tuto myšlenku objasňuje. "Naděje slávy" je "Kristus mezi vámi". Mít Krista ve svém životě už nyní je předchutí budoucí slávy.
   Doslovný překlad zní: "Bohatství jeho slavného dědictví ve svatých". Pavel se v listu Efezským zmiňuje o dvou dědictvích - našem a Božím. (1,14) Naším dědictvím je požehnání, o kterém mluví ve verších 1,3-14. A naopak, my jsme Božím vlastnictvím a Ježíšovým dědictvím. (1, 14.18) Ježíš na nás hledí a uznává, že jsme "bohatstvím jeho slavného dědictví". Jsme ale všichni tak slavní? Pavel to dále vysvětluje.
   "Nezměrná je jeho moc pro nás, kteří věříme". "Boží veliká moc působí, že z hříšníka se stává svatý. K této pozoruhodné změně nedochází díky působení psychologie, výchovy nebo dobrého vlivu. Je to čin božské milosti a moci." (6BC 1004)

2. Jak vysvětlíme rozdíl mezi velkými zaslíbeními danými církvi a skutečností, jakou vidíme? Jak vysvětlíme rozdíl mezi zaslíbeními pro jednotlivce a skutečností? Všichni víme, kde je chyba. Jak ji napravíme?
   

BOŽÍ MOC V KRISTU

Boží moc, která působí v našich životech, je nesmírně veliká. (Ef 1,19) Na životě Ježíše Krista dokazuje, jak je tato moc silná. (1,19.20)
1. Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých.
2. Bůh ho posadil v nebi po své pravici.
Kristovo vzkříšení je důkazem toho, že ať lidé udělají cokoliv, nemohou Bohu zabránit v naplnění jeho záměru. V tomto bláznivém a posedlém světě můžeme zůstat klidní s vědomím, že Bůh má všechno pod svou kontrolou.

1. Jak Bůh vyvýšil Ježíše? Ef 1,20.22

   Ž 110,1 předpovídá tuto událost: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnože k nohám." Porovnej s 1 K 15, 24.25 a Žd 1,3. Když Pavel mluví o knížectvích, mocnostech, panstvích a jménech, má na mysli Kristovy nepřátele, síly zla, pozemské i satanské. (Ef 6,12) Pavel trpěl pod krutým Římem, ale Ježíš byl nad Římem. Neronovo jméno, před kterým se třásla celá vojska, bylo "papírovou figurkou" v porovnání se jménem Ježíšovým.

2. Jaký význam má Ježíšovo vyvýšení pro církev? Ef 1,21-23

   Bůh ustanovil Ježíše jako hlavu především církvi, která je jeho tělem. Jestliže je povýšen Kristus, jeho tělo - církev - je také povýšena. Jestliže Kristus sedí v nebi, jeho tělo - církev - sedí v nebi s ním. Pavel přidává zvláštní výrok, že církev je plností Kristovou! (1,23) Není divu, že potřebujeme zvláštní zjevení, abychom pochopili slávu církve! (1,17-19) J

3. ak bys použil tato vzácná zaslíbení, kdybys měl pomoci lidem, kteří zápasí s hříchem nebo závislostí? Co dělat, aby se tato zaslíbení stala skutečnými a osobními? Co je klíčem k tomu, abychom se mohli uchopit těchto zaslíbení?

BOŽÍ MOC V NÁS

Podle následující tabulky porovnej Boží moc v Kristu s Boží mocí v tobě.

Život bez Krista je opravdu neklidný. Pozdvihnout nás ze smrti v hříchu si vyžaduje stejnou moc, jakou byl vzkříšen Kristus. Když vstaneme ze smrti, stáváme se "novým stvořením". (2 K 5, 17)

1. Co to znamená sedět na nebesích spolu s Ježíšem Kristem? Netýká se to věčnosti, kdy s ním budeme sedět na jeho trůnu? (Zj 3,21)

   To je další příklad "přítomné eschatologie", kdy se budoucí požehnání přenáší v duchovní formě do přítomnosti. Tělem byl Pavel ve vězení a čekal na soudní proces před císařem. Duchem chválil Boha za každé duchovní požehnání v nebeských věcech. (1,3)

2. Pavel je překvapený, že Bůh oživil padlé hříšníky a povýšil je tak vysoko. Jak popisuje Boží milost? Ef 3,4-9

   Když ti přítel dává dar, neptáš se ho, kolik jsi mu dlužný. Ale křesťané, když přijímají dar Kristova spasení, cítí, nebo si myslí, že musí ještě něco udělat, aby si ten dar zasloužili. Pavel tu hovoří o "nesmírném bohatství" Boží milosti. (2,7) Nemůžeme nic udělat, abychom se s Bohem za tento dar vyrovnali. Můžeme s ním udělat jen to, co děláme i s jinými dary - vděčně ho přijmout, těšit se z jeho plnosti a prostřednictvím služby a svědectví se o něj dělit s druhými.

3. Jak bys někomu vysvětlil, co je "milost"? Jaké přirovnání bys použil, abys ukázal, jak je marné pokoušet se dosáhnout spasení ze skutků a že spasení musí být ničím nezasloužený dar?

NAPLNĚNI CELOU BOŽÍ PLNOSTÍ

Pavel končí svoji vizi ideální církve jednou z nejkrásnějších biblických modliteb. Poté, co popíše Boží rodinu, (2,11-22) říká, co má na srdci a prosí Boha, aby pro svoji církev vykonal velké věci.
"Proto klekám na kolena před Otcem." (3,14) Běžným zvykem u Židů bylo při modlitbě stát s dlaněmi obrácenými vzhůru. (Mk 11,25) Pavlova modlitba ale není obyčejnou příležitostnou modlitbou, která je určována momentálními náladami nebo myšlenkami. Jeho prosba za církev je tak promyšlená a horlivá, že kleká před Bohem v uctivé pokoře a prosí, aby ji Bůh vyslyšel.

1. Pavel se modlí dále a prosí, aby se Efezští mocí Ducha svatého posílili na "vnitřním člověku". Proč?

   v. 17

   v. 17.18

   v. 19

   Pavel hovoří o Duchu a o Ježíši, který přijde a učiní si v nás příbytek, jak to u Jana 14,16-18.23 Ježíš zaslíbil. Ačkoliv Boží moc působí v našem životě nepřetržitě, při každém výdechu i úderu srdce, Pavel chce, aby pronikla dále - až do "vnitřního člověka".
   Abychom mohli tuto moc obdržet, musíme (1) být dobře "zakořeněni a zakotveni v lásce", (Ef 3,17) a (2) zakusit tuto moc "se všemi bratřími". Sami to nedokážeme plně pochopit.
   Máme-li již moc Ducha svatého, začínáme chápat to, co převyšuje poznání - šířku, délku, výšku a hloubku Kristovy lásky.
   "Tak Bůh miloval svět" je šířka jeho lásky; "že dal svého jednorozeného Syna" je délka jeho lásky; "aby žádný (ani ten nejhorší hříšník), kdo v něho věří, nezahynul" je hloubka jeho lásky; "měl život věčný" je výška jeho lásky. (J 3,16)

2. Jak nám modlitba pomáhá, aby se tato zaslíbení naplnila v našich životech?

Doporučené studium

V Ef 3,20.21 si přečti závěr Pavlovy modlitby.
Pavlova modlitba překonává naše představy. Poskytuje prostor pro hlubokou a dlouhou meditaci. Zvlášť si všimněme, co všechno chce Bůh vložit do našeho nitra: svou moc, svého Ducha, Ježíše a čtyři dimenze jeho lásky a rovněž Boží plnost.
Závěr je stejně překvapivý. Po všech těchto prosbách Pavel říká, že Bůh "může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit." Působení jeho moci v náš prospěch není ničím omezené. To je Pavlova vize "slávy v církvi a v Kristu Ježíši po všechna pokolení na věky věků." (v. 21)
Poté, co se Pavel vznesl do výšky slávy ideální církve (Ef 1-3), sestupuje dolů do reality církve ve světě. Přečti si Ef 4-6 a všimni si, jak život v nebi aplikuje do života na tomto světě. Poznamenej si rady, které jsou pro tebe důležité.

Diskusní otázky

• Jsou závěrečná slova Pavlovy modlitby vhodným závěrem 1., 2. a 3. kapitoly?
  
  
• Kdyby byl Pavel tvým společníkem při modlitbě, jak by jeho modlitba za Efezské působila na tvůj modlitební život?
  
  
• Pavel zahrnul modlitby do svých listů sborům. Můžeš i ty zařadit modlitby do své korespondence? Jak můžeš rozvíjet svůj modlitební život?

Shrnutí

Pavlovy velké modlitby zaznamenané v listu Efezským nás učí, že církev je Kristovým tělem, částí jeho bytosti, v níž proudí jeho krev, dech a život. Být jeho částí je největší výsadou a ctí, jaká byla dána lidem.