Těžké chvíle v nás mohou vzbudit dojem, že Bůh na nás zapomněl. "Kde je Bůh?" ptal se C. S. Lewis po tom, co mu zemřela manželka na rakovinu. "Jdi k němu, když zoufale potřebuješ pomoc, když se ti zdá, že je všechno zbytečné. Co najdeš? Dveře, které se před tebou zevnitř zavřou a zamknou na dva západy. A potom - ticho. Možná se otočíš a odejdeš. Čím déle však budeš čekat, tím bude ticho větší. Ani v jednom okně se nerozsvítí. Zřejmě v tom domě nikdo nebydlí. Ty však víš, že tam kdosi býval...
(A Grief Observed)

Když Jób prožíval úzkost duše, volal: "Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa. Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne." (Jb 23,3-5) Odpověď však nepřišla.
Jak se člověk modlí, když jsou okolnosti neutěšené a zdá se, že neexistuje žádné východisko a Bůh neslyší? Tento úkol hledá odpovědi na tyto otázky v Jóbových zkušenostech a modlitbách.

Týden ve zkratce

1. Krize
2. Stížnosti Jóba
3. Jób volá po spravedlnosti
4. Záblesk naděje
5. Nečekaný objev

Základní verš
"Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato." Jb 23,10

Krize

Na základě některých biblických údajů předpokládáme, že Jób žil v období patriarchů: (1) dožil se vysokého věku (42,16); (2) byl hlavou rodiny a obětoval místo kněží v chrámě (1,5); (3) neexistovalo napsané písmo, jenom ústní podání; (4) neodkazuje na významné události izraelské historie, např. na odchod z Egypta a na zaslíbenou zem.
Jób a jeho přátelé byli zřejmě neizraelští potomci Abrahama. I když nepatřili do společenství Izraelců, ctili Pána Boha a byli mu věrní.
Abys mohl odpovědět na následující otázky, přečti si 1. a 2. kapitolu Jóba.

1. Jaké zkoušce byl Jób vystaven bez toho, aby o tom věděl? Jb 1, 6-12

 
2. Co se stalo, když Bůh odňal od Jóba svoji ochranu? Jb 1,13-19; 2,7

 
3. Jaký názor na utrpení měli Jóbovi přátelé? 4,7.8


Lidé trpí z různých příčin. Mnohá trápení mají svůj původ v našich nedokonalých rozhodnutích, i když si je nezapříčiňujeme svojí vlastní vinou. Boží odpuštění nemusí nevyhnutelně zastavit řetěz následků našich rozhodnutí. Lidé bez rozdílu trpí pro násilí, vyvolávané satanem, živelné pohromy a svojí přirozenost. "Jób a jeho přátelé zastávali tradiční názor, že utrpení je vždy trest za konkrétní hřích. (4,7.8) Jób si nebyl vědom takového hříchu, proto v této těžké situaci hledal vysvětlení svého neštěstí." (3BC 494)
Přečti si Jb 1,20.21. Tyto verše zaznamenávají Jóbovu reakci na první kolo utrpení. U Jóba vidíme, že soužení a ztráta mohou prohloubit naši vděčnost vůči Bohu. Všedního požehnání si začínáme vážit tehdy, když ztrácíme to, co často považujeme za samozřejmou věc - např. pohár vody, jak o tom hovoří anglický spisovatel S. Maugham. Maugham měl mezi mnohými uměleckými předměty i jeden popraskaný hliněný pohár. Když se ho někdo na něj zeptal, Maugham vyprávěl, jak v 1. světové válce posádka vojenské lodi dostávala jeden pohár vody denně. On pil svůj příděl vody právě z tohoto poháru. Celý život si tento pohár chránil, aby nikdy nezapomněl, že žádné požehnání není samozřejmé. Jób se po první zkoušce poklonil Bohu a modlil se s vděčností stejnou jako předtím. Chválil Boha za to, co mu zůstalo, protože to nepovažoval za samozřejmé.
I v soužení máme svůj osobní "pohár" naplněný požehnáním. Ať jsou tvé problémy jakékoli, mysli vždy na něco, za co bys měl být vděčný. Když poznáš někoho, kdo trpí, taktně mu zkus poukázat na požehnání, které potěší.

Stížnosti Jóba

Po prvním úderu dokázal Jób úžasnou statečnost. (1,20-22) Zanedlouho přišly však další a další zlé zprávy, které otřásly jeho vírou.

1. Dlouhé soužení působí trpícímu depresi. Jak se po určitém čase změnily Jóbovy modlitby? Jb 3,20.21; 6,8.9; 7,16


Pud sebezáchovy je jedním z nejsilnějších lidských instinktů. Jóbova touha zemřít odhaluje jeho zoufalství. Ve svojí agónii si myslí, že už nikdy neokusí štěstí. (7,7) Naproti tomu ho nikdy nenapadlo, že by si měl vzít život sám. Prosí Boha, aby to udělal on.
Jób 10 je další z Jóbových modliteb vyslovených v bolesti. Následující otázky ti pomůžou lépe si tuto modlitbu prostudovat.
 

2. O co prosil Jób Pána Boha? v. 2

 
3. Jak prožíval svoje trápení? v. 1

 
4. Kterou otázku položil Bohu několikrát? v. 8.9.18

 
5. Jaká byla Jóbova poslední prosba v této modlitbě? v. 20.21


"Patriarcha nepřestává vést dialog s Bohem. Proč? Nechce se vzdát. Diskutujeme s někým, o kom si myslíme, že nám neodpoví? V takovém případě buď zmlkneme, anebo se s ním přestaneme scházet. Jób však doslova visí na svém Stvořiteli_
Ztráta Boha by ho zranila daleko víc než ztráta majetku, nebo vlastních dětí a služebníků." 
(G. Wheeler)
 

6. Měl jsi už někdy pocit, že nemá cenu žít? V těchto chvílích má víra rozhodující význam. Jak ses s tím dokázal vyrovnat? Naučil ses tehdy něco, o co se můžeš podělit se svým bližním, který se nachází v podobné situaci?

Jób volá po spravedlnosti

Jób, který obhajoval utlačené (31,21.22), sám touží být vyslyšen. (13,3.22.23; 23,3-5) Souhlasí se svými přáteli, že spravedlnost má být odměněna a zlo potrestáno. Jób si stěžuje, že Bůh porušil pravidla. (9,22-24) Na obhajobu svého bezúhonného života chystá právní dokument se svým podpisem. (Jb 31, zvlášť v. 35) Obává se však, že v polemice s Bohem bude zamítnut, že Bůh neodpoví na jeho otázky, jen ho jednoduše zdrtí svojí mocí. (9,14-20; 40,1-9)

1. Po jaké právní pomoci toužil Jób? Jb 9,32-35


"Prostředník anebo nestranný soudce. Ve svém sporu s Bohem Jób cítí, že nemá člověka, na kterého by se mohl obrátit. Kdo by to měl být? (1) Kdyby to měl být Bůh, musel by se vzdát všech svých božských atributů a stát se člověkem, (2) kdyby to byl nějaký soudce, musel by dokonale poznat případ. Ani jeden předpoklad nepovažuje Jób za realizovatelný. V evangeliích však nacházíme naplnění obou těchto podmínek. "JSEM je prostředníkem mezi Bohem a člověkem, který spojuje oba." (TV 14) Ježíše si nesmíme představovat jako někoho, kdo porovná všechny spory mezi člověkem a Bohem. On představuje člověku správný obraz Boha, prostřednictvím kterého jej člověk může pochopit a přiblížit se k němu. (Žid 2,17.18)." (3 BC 525)
 

2. Jób se ptal: "Jak může být člověk spravedlivý před Bohem?" (Jb 9,2) Na základě čeho nás Bůh může přijmout? Řím 3,23.24


Jób byl spravedlivý (kap. 31) a Bůh odmění skutky milosrdenství. Když ne v tomto životě, tak v budoucím. (Mt 25, 34-40; Jb 42,12-17) Jóbova víra ve vlastní dobré skutky mu však nezaručuje přijetí u Boha. Před Bohem se musíme všichni sklonit jako hříšníci a uvědomit si potřebu oběti za hříchy.
 

3. Jak bys pomohl člověku, který se cítí příliš hříšný na to, aby Bůh slyšel jeho modlitby? Jak můžeme na základě Kristovy připočtené spravedlnosti pochopit, že Bůh přijímá člověka kvůli Kristovi, a ne pro něco dobrého v nás?

 

Jób, který obhajoval utlačené (31,21.22), sám touží být vyslyšen. (13,3.22.23; 23,3-5) Souhlasí se svými přáteli, že spravedlnost má být odměněna a zlo potrestáno. Jób si stěžuje, že Bůh porušil pravidla. (9,22-24) Na obhajobu svého bezúhonného života chystá právní dokument se svým podpisem. (Jb 31, zvlášť v. 35) Obává se však, že v polemice s Bohem bude zamítnut, že Bůh neodpoví na jeho otázky, jen ho jednoduše zdrtí svojí mocí. (9,14-20; 40,1-9)

1. Po jaké právní pomoci toužil Jób? Jb 9,32-35


"Prostředník anebo nestranný soudce. Ve svém sporu s Bohem Jób cítí, že nemá člověka, na kterého by se mohl obrátit. Kdo by to měl být? (1) Kdyby to měl být Bůh, musel by se vzdát všech svých božských atributů a stát se člověkem, (2) kdyby to byl nějaký soudce, musel by dokonale poznat případ. Ani jeden předpoklad nepovažuje Jób za realizovatelný. V evangeliích však nacházíme naplnění obou těchto podmínek. "JSEM je prostředníkem mezi Bohem a člověkem, který spojuje oba." (TV 14) Ježíše si nesmíme představovat jako někoho, kdo porovná všechny spory mezi člověkem a Bohem. On představuje člověku správný obraz Boha, prostřednictvím kterého jej člověk může pochopit a přiblížit se k němu. (Žid 2,17.18)." (3 BC 525)
 

2. Jób se ptal: "Jak může být člověk spravedlivý před Bohem?" (Jb 9,2) Na základě čeho nás Bůh může přijmout? Řím 3,23.24


Jób byl spravedlivý (kap. 31) a Bůh odmění skutky milosrdenství. Když ne v tomto životě, tak v budoucím. (Mt 25, 34-40; Jb 42,12-17) Jóbova víra ve vlastní dobré skutky mu však nezaručuje přijetí u Boha. Před Bohem se musíme všichni sklonit jako hříšníci a uvědomit si potřebu oběti za hříchy.
 

3. Jak bys pomohl člověku, který se cítí příliš hříšný na to, aby Bůh slyšel jeho modlitby? Jak můžeme na základě Kristovy připočtené spravedlnosti pochopit, že Bůh přijímá člověka kvůli Kristovi, a ne pro něco dobrého v nás?

 

Záblesk naděje

Je nepřirozené mlčet, když si chce s námi přítel povídat. Je to vlastně projev nepřátelství. Boží mlčení je příčinou Jóbovi sklíčenosti. Jób volá k Bohu a chce, aby ho Bůh vyslyšel. Bůh však neodpovídá. (Jb 13,22.24 30,20) A přece se v temnotě Jóbovi osamělosti zablesklo světlo, které bylo stále silnější. To dalo podnět k nádherným svědectvím víry.

1. Verše z knihy Jób dávají křesťanům naději. Pokus se je shrnout.


Jb 13,15.16
Jb 14,7-17
Jb 19,25-27
Jb 23,10

Jb 23,10 "je jedním z klíčových veršů této knihy. I když Jób Boha neviděl, věřil, že bdí nad jeho cestami a smysluplně zachází s jeho životem. Jób začínal chápat, že je zkoušený. Nevěděl o satanově žalobě, která se dotýkala jeho osoby. Jeden ze stupínků na cestě od zoufalství k víře bylo uvědomění, že nejde o trest ani nespravedlivé zacházení, ale o zkoušku, ze které by měl vyjít jako čisté zlato z ohně." (3BC 561) Tuto změnu pozorujeme v jeho rozhovoru s Bohem.
Když prožíváme utrpení a strach před smrtí, máme velkou přednost, že známe pravdu o vzkříšení Krista. Jak může toto vědomí ovlivnit tvoje modlitby v čase zkoušek?
 

Nečekaný objev

1. Největší žal Jóbovi nepřináší ztráta majetku nebo rodiny, ale to, že necítí Boží přítomnost. Kde ji Jób nakonec našel? Jb 38, 1


Uprostřed poslední řeči Elíhúa nastal silný vítr (kap. 37) a Bůh promluvil k Jóbovi ze smrště. "Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin." (38,1) V bouřkách života zápasíme a v bouřkách nacházíme Boha.
V knize Jb 38 Bůh nechce "uvádět argumenty, ale chce zjevit sám sebe. Nevysvětluje Jóbovi příčiny jeho utrpení. Správně poznat Boha je důležitější, než odhalit všechny příčiny. Bůh nevysvětluje příčiny neštěstí ani proč spravedliví trpí. Nehovoří o budoucím světě ani o odškodnění křivd v budoucnosti. Bůh jednoduše zjevuje sám sebe - svoji dobrotu, moc a moudrost - a předpokládá, že toto zjevení odpoví Jóbovi na jeho problémy". (3BC 598)
Bůh nikdy neodhalil Jóbovi příčinu jeho utrpení. Proč? Možná proto, že v tomto životě musíme často důvěřovat Bohu bez toho, abychom věděli, proč trpíme. Zdá se však, že Jóbovi stačilo setkat se s Bohem (42,5.6) a opět s ním navázat spojení.
Dnes existuje mnoho "zlodějů", kteří se snaží vzít nám důvěrný vztah s Bohem. Nejednou dovolíme, aby se hřích, smutek a bolest postavili mezi nás a Boha. Nejnebezpečnější zbraní proti víře jsou však pochybnosti. Po studiu současných poznatků nejeden křesťan zvolá: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." (J 20,13) Spustit zrak z Boha znamená podkopat si pevný základ života.
Jak můžeme navázat spojení s Bohem? Žd 11,6; Ř 10,17
Dnešní věřící člověk nemusí nikdy okusit Boží mlčení, protože k nám hovoří prostřednictvím svého slova. Ve svém srdci si můžeme udělat zásobu jeho zaslíbení, které nám ho, a to nejvíce v čase zkoušek, přiblíží. I zpěv nás může pozdvihnout z temných údolí života. Tak se tato zaslíbení a písně můhou stát nejkrásnějšími modlitbami, jaké jsme kdy vyslovili.
 

2. Které zaslíbení a písně máš uložené ve svém trezoru víry na horší časy? Jak se můžeme naučit povznést se nad svoje pocity?

 

Doporučené studium

Četli jsme o poslední zaznamenané modlitbě Jóba. (42,7-10) Co nás tato modlitba učí o milosti a odpuštění?

V knize Proroci a králové si přečti str. 86-88
"Usilujme chodit ve světle tak, jako chodil ve světle Kristus. Pán ukončil Jóbovo otroctví, když ho o to prosil, a to nejenom kvůli němu samému, ale také kvůli těm, kteří mu protiřečili. Když Jób usilovně toužil pomoci těm, kteří se proti němu provinili, sám obdržel pomoc_ Modlíme se nejenom za sebe, ale také za ty, kteří nám ublížili a stále nám křivdí. Modlete se, modlete se, zvlášť ve svém srdci. Nedovolte Bohu odpočinout si, protože jeho ucho je otevřené pro upřímné a naléhavé modlitby, když duše v pokoře stojí před ním." (3BC 1141)

Diskusní otázky

• Proč Bůh vyslyšel modlitbu za jeho tři přátele?
• Jóbovi přátelé ho obvinili z hříchu, ale on si nebyl vědom žádného provinění, pro které by měl trpět. Jak by ses cítil, kdyby ses měl modlit za podobné přátele jako měl Jób?
• Jób se modlil za své přátele. Můžeme na základě toho předpokládat, že přímluvná modlitba bude vždy odměněná materiálním úspěchem?

Shrnutí
V čase problémů a trápení je Bůh s námi, i když jeho přítomnost možná necítíme. Prostřednictvím modlitby a víry v zaslíbení jeho slova se ho však musíme pevně držet.