Harry Orchard byl jedním z nejznámějších vrahů své doby. V letech 1896-1905 se zúčastnil krvavého boje, který propukl mezi horníky a jejich předáky. Tehdy se první dělnické organizace zapojily do sociální revoluce proti "bezohledným kapitalistickým silám". Představitelé dělníků se považovali za zachránce utiskovaných mas. Na jejich příkaz Orchard vyhazoval do povětří vlaky, továrny a doly, aby zastrašil vedoucí, dělníky a vládní činitele. Tak se začalo šířit násilí. Obzvlášť krutě se pomstil Frankovi Steunenbergovi, guvernérovi státu Idaho. 30. prosince 1905 ukryl vedle brány do Steunenbergova domu do sněhu bombu. Obrovský výbuch usmrtil Steunenberga a otřásl městem Caldwell. Orchard byl zatčen a uvězněn. Když ležel ve své cele, začalo ho trápit svědomí. Myslel na sebevraždu, avšak na druhé straně se při myšlence na ni bál věčného ohně. Pronásledovala ho jediná otázka: "Může Bůh odpustit vrahovi?"
Tento úkol nám odpoví na tuto otázku a dovypráví nám příběh Harryho Orcharda.

Týden ve zkratce

1. Hřích - zamaskování a odhalení
2. Výčitky a pokání 3. Pravda a nic než pravda
4. Očisti mě!
5. Vzpomínky na hřích

Základní verš

"Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti". Ž 51,3

Hřích - zamaskování a odhalení

Král David byl nejvýznamnějším izraelským králem. Rozšířil hranice Izraele až do nejvzdálenější oblasti a učinil Jeruzalém hlavním městem. Už tři tisíciletí jsou jeho žalmy součástí bohoslužeb Božího lidu. Stal se praotcem a předobrazem Krista, Mesiáše. David si však svůj život poskvrnil ohavnými hříchy.

1. Jaké pokušení způsobilo Davidův pád a proč? 2 S 11,1-4

   Rozhodnutí, která děláme v silném emocionálním rozrušení, bývají většinou špatná.
   Lichotky, přepych a styk s okolními národy se u králových poddaných netolerovaly. Královy přestupky však neměl nikdo odvahu odsoudit a to otupovalo jeho představu o krajní ohavnosti hříchu. "Jakmile se satanovi podaří odvrátit duši od Boha, snaží se podnítit nečisté choutky, jež vyvolává lidská smyslnost. Nepřítel nezasáhne náhle, jeho působení není zpočátku prudké a nápadné. Nejprve skrytě podrývá naši pevnost v dodržování zásad". (PP 539) Satan nás pomalu, krok za krokem, odvádí od Boha, až se úplně odvrátíme, a potom rychle nastaví past.

2. Co udělal David, aby zamaskoval svůj hřích? 2 S 11,6-8.14- 17.27

   Zamaskování bylo horší než počáteční zlo. Hřích ho sevřel do svých chapadel jako chobotnice. Když se snažil vyprostit z jednoho, zachytlo ho další. Když si myslel, že se osvobodil, zjistil, že jeho problémy teprve začínají. (2 S 11,27;12,10)

3. Jak Bůh přivedl Davida k tomu, aby si uvědomil svůj hřích? 2 S 12,1-14
   
   
4. Po Davidově počátečním hříchu (žádost v jeho srdci), se vymklo všechno z jeho kontroly. Vzpomínáte si na nějaký případ, kdy jeden hřích vedl k dalším? A jak je to s našimi "malými" hříchy?
    

Výčitky a pokání

Pod vlivem výčitek svědomí a odporu ze sebe samého napsal David 51. žalm. Odkryl v něm nejen hloubku své viny, ale též dosah spasení. David určil tuto píseň pro hudební přednes při veřejných bohoslužbách, aby se i další mohli poučit z jeho smutné minulosti. Zároveň si také přál, aby si uvědomili, že Bůh má moc zachránit i toho nejhoršího hříšníka. Je to krásný příklad spasení z víry v Krista.

1. Co bylo základem Davidovy prosby o milost? Ž 51,3.4

   "V tomto nářku nenacházíme žádnou výmluvu, žádnou obhajobu, žádný pokus omluvit se, žádnou stížnost proti spravedlnosti zákona, který ho odsoudil. V upřímné pokoře neobviňuje David nikoho jiného, jen sám sebe." (3BC 755)

2. Jak Davida trápilo nečisté svědomí? Ž 51,5; 32,3.4

   Harry Orchard prožíval duševní muka, když ve vězení přemýšlel o své minulosti. Odešel od ženy a malého děvčátka, alkohol a hazardní hry ho dovedly tak daleko, že se dopustil několika zločinů. Měl jen malou naději. Přesto mu Bůh mohl odpustit. Dr. David Paulson mu poslal malou Bibli, kterou Harry usilovně četl. V ní objevil Davidův příběh.

3. Jak bys pomohl člověku, který si myslí, že mu nemůže být odpuštěno, protože je velmi zlý?

Pravda, nic než pravda

1. Jak může být, podle Davidovy modlitby, člověk zbaven viny? Ž 32,5; 51,4

   Když Nátan ukázal Davidovi ohavnost jeho hříchu, David se rozhodl udělat veřejné vyznání. Nepokoušel se vyvážit svůj hřích dobrem, které vykonal. Naopak, předstoupil před Boha jako hříšník od narození (v. 7), který prosí o milost. Obhajoval také Boží přísný soud za svůj hřích. (Ž 51,6)

2. Co Bůh požaduje od hříšníka? Ž 51,8.9

   Upřímné vyznání neospravedlňuje hřích a neobviňuje druhé. Jak vzácná je dnes tato statečnost! Miliony lidí navštěvují advokáty a snaží se najít nějakou mezeru v zákoně. Kolik nevinných lidí je odsouzeno, zatímco praví viníci zůstávají na svobodě. Kolik nespravedlnosti je na tomto světě proto, že lidé neříkají pravdu.
   Harry Orchard se rozhodl, že se nebude pokoušet o to, aby se z toho dostal. Nebude prosit za lehčí rozsudek, ani žádat svaz dělníků, který měl své právní zástupce, aby ho obhajoval. Věděl totiž, že mnozí jeho kamarádi se takto dostali na svobodu. Napsal: "Nechtěl jsem nic přikrášlovat ani překrucovat, jen upřímně a otevřeně vyznat, a to bez ohledu na důsledky." Toto rozhodnutí mluvit pravdu mu pomohlo obstát na soudu. Když se ho slavný soudce Clarence Darrow zeptal, co ho vedlo k rozhodnutí otevřeně se přiznat ke všem zločinům, odpověděl: "Chtěl jsem udělat všechno pro to, abych měl správný vztah s Bohem i s lidmi."
   Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! (Ž 51,19)

3. Jak je možné pomoci tomu, kdo odmítá vyznat svůj hřích? Jak ti může pomoci modlitba, když sám zápasíš s tímto problémem?

Očisti mě!

1. Co nás učí Davidova modlitba o tom, jak se stát opět čistým? Jaké obrazy používá David k popsání toho, co chce, aby Bůh udělal? Ž 51,3.4.9.11.12

   David neřekl: "Prokaž mi ještě poctu," jako to udělal Saul (1 S 15,30). Chtěl, aby Bůh změnil jeho porušenou přirozenost.
   Ex 32,32.33 hovoří o vymazání hříchu, který je zaznamenaný v Božích knihách. David se modlil, aby mu Bůh nepočítal jeho viny v den soudu. "Zbavit hříchu yzopem" odkazuje na očištění od malomocenství. Kněz namočil yzop do krve a pokropil jím toho, který se očišťoval. Pisatel listu Židům ztotožňuje tuto očišťující krev s krví Ježíše Krista (Žd 12,24). Izraelci používali svazek yzopu, když měli krví beránka natřít dveře svých domů. Tento čin je zachránil před smrtí, protože to byl symbol Kristovy spravedlnosti, která je nám připočtena vírou.
   "Umyj mě a budu jako sníh", poukazuje na čistotu oděvu. Výsledkem takového důkladného očišťování je zářivě bílé roucho. "I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh." (Iz 1,18)

2. Jaká slova toužil David slyšet, když byl zbaven svého přestoupení? Co to pro něj znamenalo? Ž 51,10.12

   Tou samou mocí, kterou Bůh stvořil svět, očistí a obnoví i hříšníka. Harry Orchard věděl, že Bůh udělal v jeho životě zázrak. "Dříve, než Bůh vstoupil do mého života, dokázal jsem celé hodiny sedět a poslouchat drsné a nemravné příhody, hrát takřka každou hru a moje řeč - to byla nadávka za nadávkou. Když jsem se znovu narodil, všechny tyto moje staré sklony byly pryč a vůbec mě už nepřitahovaly." (Harry Orchard)

3. David toužil nejen po odpuštění, ale i po očištění. Ti, kteří znají moc odpuštění, usilují ve víře o nové srdce. Vysvětli, proč odpuštění vyvolává v člověku takovou touhu. Proč musí přijít nejprve odpuštění? Co se stane, když se snažíme o "čisté srdce" bez touhy po odpuštění?

Vzpomínky na hříšnou minulost

Bůh má radost, když může zvednout padlou lidskou bytost. Spasí všechny, kteří k němu přicházejí prostřednictvím Ježíše Krista. Bůh nám odpustí a přijme nás bez ohledu na to, jaký hřích jsme učinili a jak jsme si pokazili život.
I někteří z nejupřímnějších věřících byli kdysi opovrženíhodnými hříšníky. Ježíš Kristus ujistil zločince na kříži, že s ním bude v ráji. Z Pavla, který pronásledoval Kristovu církev, se stal největší apoštol.
John Newton, kazatel a autor písně "Jak vzácná milost", připravil na svůj náhrobek následující text: "John Newton, kdysi nevěřící a nemravný člověk, byl díky nesmírné milosti našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista ušetřen, obnoven, omilostněn a ustanoven zvěstovat víru, kterou po dlouhou dobu usiloval zničit." (Grace Irwin)
George Mueller, zhýralý mladík, se stal velkým mužem víry a otcem tisíců sirotků. Bill Wilson, který se léčil z alkoholismu, založil nadaci Anonymní alkoholici. Spasení, které tito muži okusili, je vedlo ke službě těm, co padli.

1. Někdo by si mohl třeba myslet, že pokud je Boží milost tak veliká, může dále hřešit. Proč je tento názor nesprávný? Ř 6,1- 4

   Všichni, které jsme vzpomínali, ve své minulosti činili pokání. Bůh sice hřích odpustí, ale od jeho následků neušetří (Ex 34,7). Davidův hřích způsobil smrt jeho čtyř synů, vyvolal občanskou válku a oslabil morální sílu národa. "Ač David litoval svého hříchu a Hospodin mu odpustil a přijal ho, sklízel neblahé plody sémě, které sám zasel." (PP 544) Požitek z hříchu je jen chvilkový, avšak následky jsou trpké a dlouhodobé.

2. Je součástí naší křesťanské služby pomoc lidem v překonávání zasloužených důsledků hříchu?

Doporučené studium

Přečti si 130. žalm. Je to další kající modlitba, "vyznání hříšníka, který v zoufalství volá k Pánu a prosí o odpuštění. Uvědomuje si, že pokud by s ním Pán naložil podle jeho hříchů, byl by jeho případ beznadějný. Pán se představuje tomuto hříšníkovi jako odpouštějící Bůh." (3 BC 915)
V knize Cesta ke Kristu si přečti kapitoly "Pokání" a "Vyznání".
"David často vítězil v Bohu, a přece žil s pocitem nehodnosti a hříšnosti. Jeho svědomí nebylo bezcitné ani mrtvé. Volal: Svůj hřích mám stále na mysli'. Nenamlouval si, že hřích je něco, co se ho netýká. Modlil se, aby ho Bůh svou mocí ochránil před možným hříchem a očistil ho od skrytých vin". (3 SDA BC 147)
"Bůh chtěl, aby Davidův příklad posloužil jako upozornění, že ani ti, kterým se dostává hojnosti požehnání a Boží přízně, si nesmějí být příliš jisti, nesmějí přestat být ostražití a nesmějí ustat v modlitbách". (PP 544)

Diskusní otázky

• Přijal Bůh Davida na základě jeho lítosti, vyznání, pokání anebo na základě Kristovy spravedlnosti?
  
  
• Proč musí být naše naděje na spasení zakořeněna v Kristu, a ne v nás?
  
  
• Proč je Davidova zmínka o Jeruzalému v Ž 51,20.21 vhodným závěrem jeho modlitby?
  
  
• Jakou roli hraje modlitba při vyznání a pokání?

Shrnutí

Z Davidových modliteb se můžeme naučit, že pokud chceme být před Bohem spravedliví, musíme k němu přijít takoví, jací jsme. Musíme vyznat svoje hříchy a prosit ho, aby nás očistil a opět přivedl k životu. "Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování". (Př 28, 13)