Rychlost světla je 300 000 km za sekundu. To znamená, že dříve než jednou mrkneme okem, oběhne světlo sedmkrát kolem naší planety. Přestože světlo letí takovou rychlostí, k nejbližší hvězdě naší sluneční soustavy Proxima Centauri by doletělo za 4,3 roku. Některé hvězdy jsou tak daleko, že i rychlostí světla bychom se k nim dostali až za několik bilionů let. Vesmír je opravdu obrovský. Avšak Bůh, který ho stvořil, je ještě větší. Ne fyzicky, ale jako umělec, který převyšuje svoje dílo, tak Bůh převyšuje svoje stvoření. Krásná hudba, socha, obraz, zkrátka každé umělecké dílo existovalo nejdříve v mysli svého tvůrce-umělce, který měl o něm nejen představu, ale uměl ho i vytvořit. V tomto smyslu převyšuje tvůrce vždy to, co vytvořil. Jak tedy může Stvořitel vesmíru, jehož součástí jsme i my, přijít a bydlet s námi? To je takřka nepředstavitelná myšlenka. V Kristu, který byl nazván Imanuel, Bůh s námi, se však uskutečnila. V něm bylo lidství v nejužším spojení s Bohem. V tomto úkolu budeme hovořit o dalším prostředku, který si Tvůrce vesmíru vybral, aby přebýval mezi těmi, které stvořil.

Týden ve zkratce

1. Dům pro Boha
2. "Vyslyš z místa svého přebývání v nebesích"
3. Modlitba za vzpurný lid
4. "A když vyslyšíš, odpusť"
5. "Jako můj lid"

Základní verš

"A můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi". (2 Pa 7,14)

Dům pro Boha

Bůh vždy toužil být v blízkosti svého lidu. Od té doby, co se Izrael usadil v Kanánu, měl svůj příbytek v jednoduchých stavbách, domech a stanech v Sílo, Gibeónu a Jeruzalémě. Když král David zahanbeně pozoroval kontrast mezi Božím stánkem a jeho palácem, snil o tom, že jednoho dne postaví pro Hospodina chrám. Dal nakreslit plány a shromáždit potřebný materiál. Přednost postavit ho však měl až jeho syn Šalomoun.
Před staletími Mojžíš předpověděl, že si Bůh vyvolí město, kde bude přebývat jeho jméno (Dt 12,5). Na místě, kde měl Abraham obětovat svého syna Izáka a kde David obětoval oběti po ničivé pohromě, Izrael přinášel svoje oběti Bohu jako předobraz velké oběti Božího Syna (Gn 22,2-14; 1 Pa 21,15-18.22; 2 Pa 3,1)
Šalomoun stavěl chrám sedm let. Byla to velkolepá stavba z kamene a cedrového dřeva, zevnitř obložená zlatem. Slavnostní okamžik nastal, když kněží přinesli truhlu smlouvy a zařízení svatyně a vnášeli to do chrámu.

1. Jak Bůh odpověděl na tento dar? 1 Kr 8,10.11 Jaká byla Šalomounova představa o jeho trvání? v. 13

   "Kdyby byl Izrael zůstal Bohu věrný, byla by tato slavná stavba přetrvala navěky, jako věčné znamení zvláštní přízně Boží k vyvolenému Božímu lidu". (PK 30) Lidské selhání však překazilo tento Boží záměr. Naplní se až tehdy, když nový Jeruzalém sestoupí na naši zem a Bůh bude přebývat se svým lidem navěky.

2. Šalomoun postavil chrám jako příbytek Hospodinovu jménu (1 Kr 8,17-20). Kam chtěl dát ještě Hospodin svoje jméno? Zj 14,1 Co znamená nést jeho jméno?

   Jméno není jen identifikační pomůckou, ale odhaluje charakter svého nositele. Boží charakter se plně zjevil v Ježíši Kristu, který lidstvu představil Boží jméno (J 17,6.26). Všechno, co se nazývá Hospodinovým jménem, je jeho vlastnictvím a patří pod jeho moc a ochranu. Bůh chtěl, aby Jeruzalém, jeho chrám a jeho lid odráželi jeho charakter.

3. Co znamená mít Boží jméno? Je to i určitá zodpovědnost?  

"Vyslyš z místa svého přebývání v nebesích"

I když otcem myšlenky postavit chrám Hospodinu byl král David, Bůh nechtěl, aby ho postavil on. Jeho posláním bylo sjednotit Izrael a vést boj proti nepřátelům. Bůh mu řekl: "Ty nemůžeš vybudovat dům pro mé jméno, neboť jsi vedl mnoho bojů a prolil jsi mnoho krve" (1 Pa 28,3). Přednost vybudovat trvalé místo bohoslužeb se dostalo jeho synu Šalomounovi.
Ani David ani Šalomoun nebojovali proti Božímu plánu. Někdy se stává, že někdo chce udělat pro Boha něco velikého, avšak pro nedostatek schopností Bůh nařídí, aby to udělal někdo jiný. David se tomuto rozhodnutí nevzpíral. Ustoupil a dal přednost Šalomounovi.

1. Co se můžeme naučit z toho, jak David podřídil svoje přání a své plány Bohu?

   Ve své modlitbě Šalomoun prohlásil, že nebesa nebes nemohou obsáhnout Pána Boha (1 Kr 8,27). I když je nekonečný, věčný a pro nás nepochopitelný, stojí blízko nás, je náš přítel a osobní průvodce, který chce vstoupit do vztahu se svým stvořením a přebývat ve svatyni, kterou mu udělal člověk. "Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha." (Iz 57,15)

2. Jaká byla Šalomounova úpěnlivá prosba za sebe, za lid a za chrám? 1 Kr 8,28-30

   Pětkrát prosil Šalomoun Boha, aby vyslyšel jeho modlitbu, aby mu věnoval svoji pozornost a měl oči otevřené k prosbě. Někdy se nám zdá, že nás Bůh neslyší, nebo je velmi daleko.

3. Co bys poradil člověku, který cítí, že Bůh není při něm a neslyší jeho prosby?

Modlitba za vzpurný lid

Šalomoun prosí ve své modlitbě o mnohé věci. Jeho první prosbou bylo, aby Bůh přiznal právo těm, kteří byli klatbou donuceni přísahat před jeho oltářem. O co lepší by byl náš součastný systém spravedlnosti, kdyby byl založen na pravdě, a ne na tom, aby se bohatým a mocným zajistil příznivý rozsudek!

1. Co žádal Šalomoun pro cizince? Jakou představu měl o vlivu Izraelců na okolí? 1 Kr 8,41-43
2. Jeruzalémský chrám se měl stát "domem modlitby pro všechny národy" (Iz 56,7). Co nám to říká o vytváření rozdílů na základě společenských vrstev a o etnické příslušnosti?
3. Další prosba se týká trestu za nedodržování smlouvy (Lv 26,14- 39). Jaké neštěstí Šalomoun předvídal v 1 Kr 8 jako důsledek hříchů lidu?

   v. 33

   v. 35

   v. 37

   Elijáš přivolal trest za nedodržování smlouvy, když vyhlásil, že nebude padat rosa ani déšť, dokud on sám nerozkáže. Časté porážky Izraele ve válkách byly důsledkem hříchu. Když bylo některé město v obležení, lidé za hradbami umírali, trpěli hladem a nemocemi. Lv 26,27.28.33 hovoří, že jedním z trestů za neustálý odpor vůči Bohu bude zajetí. Celá staletí Bůh trpělivě snášel svůj lid. Potom však nastal zlom. Roku 722 př. Kr. Asýrie zajala severní izraelské království a roku 586 př. Kr. Babylon napadl judské království.

4. Jak bys pomohl člověku, který věří, že jeho osobní neštěstí je důsledkem Božích soudů? I kdyby to byla pravda, jak bys mu pomohl uvědomit si, že i v této situaci ho Bůh neopustil?

"A když vyslyšíš, odpusť"

Velká část historie izraelského národa je poznamenaná odpadnutím a následnými pohromami. Oblakem neštěstí však stále prosvítá paprsek milosti, kterou Bůh zaslíbil těm, kteří budou činit pokání (Lv 26,40-45). Právě na tato zaslíbení myslel Šalomoun ve své modlitbě.

1. Jakou naději měl Boží lid v zajetí? 1 Kr 8,46-51

   Mezi zajatce patřil i Daniel. Když vyznával hříchy svého lidu a prosil o milost, modlil se slovy Šalomounovy modlitby (Da 9, 4-19).
   Šalomoun několikrát prosil ve své modlitbě za odpuštění. "Uvědomoval si, že každý člověk, který vysílá prosbu k nebi, potřebuje odpuštění. Poznal, že největší prosbou těch, kteří se modlí, je odpuštění hříchu. Věděl také, že Boží odpouštějící milost je jeho nadějí, že Bůh mu odpoví na jeho úpěnlivou prosbu". (2 BC 766)
   Dospěje Boží lid někdy k tomu, že nebude potřebovat odpuštění? Perfekcionismus nepřináší dobré ovoce - vede lidi buď k pýše, nebo k zoufalství. Ale i nauka o lidské nedokonalosti je satanská - vede k troufalým hříchům.
   Boží lid nemusí páchat hřích, protože čím víc se přiblíží ke Kristu, tím víc se mu odhalí hříšnost jeho vlastní přirozenosti a stálá potřeba odpuštění. Je to zajímavý proces - čím více zrcadlíme Kristův charakter, čím více posloucháme jeho přikázání, tím více si uvědomujeme svoji vlastní hříšnost a potřebu Božího odpuštění, které se nezakládá na naší, ale na Kristově spravedlnosti. "Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všechny kdo věří" (Ř 3,21.22).

2. I když základem našeho přijetí u Boha je Kristova spravedlnost, vysvětli, jakou úlohu má modlitba v procesu obnovy po tom, co jsme zhřešili. Co kromě modlitby zahrnuje tento proces? 1 Kr 8, 33.38.47-49

1. Jak Bůh odpověděl na Šalomounovu modlitbu? 2 Pa 7,1.2.12-16 Co nás to učí o Božím postoji k modlitbě?

   Být ve spojení se všemohoucím Bohem - modlit se a dostat odpověď z nebe - to je něco velmi vzrušujícího. Pán přijal Šalomounovo pokání a slíbil, že milostivě odpoví.
   Na závěr slavnosti vysvěcení chrámu slavil národ slavnost stánků. Připomínal si léta, kdy Bůh a jeho lid putovali po poušti a bydleli ve stanech. Nyní už měl Bůh pevné místo odpočinku se svým lidem ve své vlastní krajině. Izraelci měli velkou radost z toho, že jsou smířeni s Bohem.
   Slavností posvěcení chrámu byl lid tak nadšený, že se vracel domů "radostně a s dobrou myslí pro to, co dobrého učinil Hospodin Davidovi a Šalomounovi i Izraeli, svému lidu" (2 Pa 7, 10).

2. Jaké konkrétní rady a výstrahy dal Bůh Šalomounovi? 2 Pa 7,17- 22

   Šalomounův příběh je nevšedním obrazem lidské přirozenosti. Bohatství, sláva a spolčování se světem svádělo Šalomouna krok za krokem od Boha. V protivenstvích a těžkostech většina obstojí, ale blahobyt ukáže náš pravý charakter. Lehčí je nést prázdný pohár, než plný.
   Šalomoun spáchal právě to zlo, za které se modlil, aby ho neudělal. Více než polovinu svého života žil bez Boha. Když hodnotil svoji minulost, přišel na to, že to byla všechno "marnost" (hebrejský výraz znamená pára, vánek). Bohatství, radost, námaha a vzdělání ho vůbec neuspokojily (viz Kaz 1. a 2. kap.). Vystoupil na vrchol žebříku úspěchu, ale zjistil, že ho měl opřený o špatnou stěnu! Jak se něco takového mohlo stát nejmoudřejšímu člověku na světě?!

3. Jak máme nyní žít, abychom se ve stáří, při pohledu do minulosti, za sebe nemuseli stydět? Jaké výsledky přináší trvalá radost, bohatství, služba, přátelství, prestiž, blízké rodinné vztahy, oběť a chození s Bohem?

   Kristus vyzývá každého z nás, abychom se napojili na zdroj Boží lásky a štědře ji rozdávali lidem kolem sebe. Jak nám v tom může pomoci modlitba?

Doporučené studium

Šalomounův chrám byl jen příkladem jednoho místa, kde Bůh rád přebýval. Protože hřích oddělil člověka od Boha, Bůh hledal různé způsoby, jak přebývat nebo "stanovat" mezi námi. Přečti si následující texty a dozvíš se, jaké další chrámy Bůh chtěl: Ex 25,8; J 1,14; 1 K 6,19.20; Zj 21,1-3.
Jedním zvláštním chrámem, ve kterém chce Bůh přebývat, je váš domov. Možná byste si mohli naplánovat mimořádnou rodinnou pobožnost, na kterou byste pozvali Krista jako stálého hosta vašeho domova.
"Z každého křesťanského domu by mělo vyzařovat světlo náboženství. Měla by se tam projevovat láska, a to ve všem, v pozorných laskavostech, v nesobeckém, zdvořilém jednání. Jsou rodiny, kde se tato zásada zachovává, kde Bůh je ctěn a kde vládne opravdová láska. V takových domovech stoupá ranní a večerní modlitba k Bohu jako sladká vůně kadidla a Boží milost a požehnání se snášejí nad hlavy prosících jako ranní rosa." (PP 99)

Diskusní otázky

1. Byli jsme varováni, že "mnohá hvězda, kterou obdivujeme pro její skvělost, zhasne." (PK 122) Bude to určitě nepříjemné, protože lidé měli určitou autoritu a vliv. Jak se chránit, když se stane něco podobného?

   "Přišlo (světlo) do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy" (J 1,11-14). Výraz "přebývat" pochází z řeckého slova "skenoo" a znamená postavit stan anebo nějaký přístřešek. V řeckém překladu hebrejské Bible se mnohokrát vztahuje přímo na slovo překládané jako "svatyně".

2. Co to znamená, že Ježíš přebývá mezi námi?

Shrnutí

Máme tu přednost, že naše sbory, domovy i my sami se můžeme stát Božím příbytkem. Prosme se Šalomounem: "Povstaň, Hospodine, a naplň svůj chrám!"