Obsah

1. Podstata křesťanství
2. Autorita Písma a druhý příchod
3. Stvoření a druhý příchod
4. Sobota a druhý příchod
5. První příchod je přípravou na druhý příchod
6. Spasení a druhý příchod
7. Svatyně a druhý příchod
8. Oblak svědků a druhý příchod
9. Svědectví ostatku a druhý příchod
10. Očekávání přelomu tisíciletí a druhý příchod
11. Jistota druhého příchodu
12. Tisícileté království, konec zla a nová země
13. Bůh zjevuje svoji spravedlnost

Úvod

V prvním čtvrtletí roku 2000 jsme studovali jedno ze základních témat křesťanského poselství - jistotu spasení v Kristu. Ve druhém čtvrtletí budeme ve studiu těchto důležitých témat pokračovat. Budeme se zabývat jistotou druhého příchodu v návaznosti na věčné evangelium.

Budeme přemýšlet o souvislostech mezi jistotou druhého příchodu našeho Pána a základními biblickými pravdami, jako je např. autorita Bible, stvoření a sobota, sapsení, svatyně a soud, svědectví ostatku, smrt a vzkříšení, tisícileté království, konec zla a nová země. Zjistíme, že učení o druhém příchodu nelze izolovat, protože je velmi úzce spojeno s ostatními pravdami a je velkolepým vyvrcholením věčného evangelia. Zpochybníme-li jedinou historickou pravdu, zpochybníme tím i druhý příchod Krista.

Budeme také přemýšlet o významu samotného učení. zjistíme, že není samoúčelné, ale je hlavním prvkem při budování našeho vztahu s Bohem. Jádrem křesťanství je poselství, že prostřednictvím Ježíše Krista můžeme být s Bohem smířeni a náš vztah k němu může být obnoven.

Křesťansktví je vlastně vztah k Bohu. Pokud je založený na biblických pravdách a životním stylu, pak se stále prohlubuje. Poznáme, že mít vztah s Bohem neznamená skoncovat se zákonem a učením. Právě naopak.

Přeji si, aby studium těchto úkolů vneslo do našich srdcí jistotu a pokoj v radostném očekávání návratu našeho Pána. Nechť posilní naši víru v blahoslavenou naději, která je vrcholem poselství evangelia pro planetu Zemi.

Kristův druhý příchod je blahoslavenou nadějí církve, slavným vyvrcholením evangelia. Spasitelův příchod bude doslovný, osobní, viditelný a celosvětový. Spravedliví mrtví budou při Kristově návratu vzkříšeni a slou se spravedlivými živými budou oslaveni a vzati do nebe. Nespravedliví lidé zemřou. Naplnění většiny proroctví a stav planety naznačují, že Kristův příchod je blízko. A protože přesný okamžik této události námnebyl zjeven, vyzývá nás Písmo, abychom byli připraveni v každé době." (ASDV 332)

Autor úkolů 2. čtvrtletí 2000

Základní verš
"A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista." J 17,3

Základní myšlenka
Hlavním smyslem křesťanství je obnovit správný vztah k Bohu, který vyvrcholí při jeho druhém příchodu, kdy se s ním setkáme tváří v tvář

Minout cíl

Co je podstatou křesťanství? Co je jeho cílem? Pro někoho je středem křesťanství jeho učení, pro jiného je křesťanství souhrnem etických zásad a další hledají podstatu křesťanství v meditaci. Následující příběh nám ukáže, jak daleko může člověk zajít ve své touze po spasení.

Vypráví se, že před několika staletími žil poustevník Simeon Stylites. Po svém obrácení rozdal celý svůj majetek a stal se mnichem. Aby ho nikdo nerušil, žil v jeskyni a věnoval se meditaci. Brzy však začali svatého muže vyhledávat vesničané, z nichž se mnozí stali jeho následovníky. Neměl svůj klid a proto před nimi odešel na poušť. Zde se oddělil od světa a postavil si pro sebe věž. Jeho následovníci ho však našli i zde a začali si stavět podobné věže vedle té jeho. Aby měl klid ke svým meditacím, postavil si nakonec věž 18 metrů vysokou.

Stvořeni pro společenství

1. Proč mohli mít Eva a Adam společenství s Bohem? Gn 1,26; 5,1
   Jak blízký vztah chce mít Bůh s člověkem? Jr 3,14
   
   Svou lásku nám Bůh ukázal ve svých dvou činech. Tím prvním bylo naše stvoření k jeho obrazu a tím druhým, když nás na Golgotě skrze Krista vykoupil. Člověk může žít s Bohem a mít s ním důvěrný vztah. Od chvíle, kdy stvořil naše první rodiče, žil s nimi ve společenství. To byl začátek existence lidstva, a Bůh si přeje, aby tomu tak bylo neustále.
   
   Celá Bible nám vypráví o tom, jak nás Bůh miluje, a o jeho touze obnovit narušené spojení s člověkem. Když Adam s Evou zhřešili, šel za nimi a dal jim zaslíbení o Spasiteli. Prostřednictvím proroků i apoštolů nám toto zaslíbení připomíná dodnes. Vedl Izraelity z Egypta do zaslíbené země. Poslal Judu do otroctví, aby se vzpamatoval a vrátil se k němu. Kristus přišel poprvé na naši zem, aby obnovil společenství s Bohem. Podruhé přijde, aby nám ho daroval dokonalé.
   
   Skvěle nám Boží lásku ilustruje příběh Ozeáše a jeho ženy Gomery. Ta od něj utekla. Ozeáš ji hledal a nakonec našel na dražbě, kde měla být prodána jako otrokyně. I když mu byla nevěrná, vykoupil ji, aby se znovu mohla stát jeho manželkou.
   
   
2. Je pro tebe křesťanství pouhou teorií či koníčkem? Nebo je to vztah k Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, který je třeba neustále prohlubovat?

Odloučeni hříchem

1. Co narušilo osobní společenství člověka s Bohem? Gn 3,8-23 Jak popisuje Bible současný stav? Co nám říká o důsledcích našeho odloučení od Boha? Iz 64,6; Ř 1,21-32; 3,10-19.23
   
   Osobní kontakt mezi Bohem a jeho stvořením byl přerušen příchodem hříchu na svět. Důsledkem je nepřátelství a vzpoura proti Bohu. Hřích je přestoupení zákona, ve kterém se zrcadlí láska Boží povahy. Člověk je ovládán svými sobeckými sklony, což je důkaz jeho narušeného vztahu k Bohu. Bůh však není pomstychtivý. Neizoluje se od nás, aby nás potrestal za porušení zákona. Bůh je zdroj života - pokud někdo slouží hříchu, odcizuje se Bohu a vylučuje se ze života, je odcizený Božímu životu.
   
   Když hřešíme, jsme proti Bohu. Náš vztah k němu chladne a nastává odcizení. Nelze mít společenství s Bohem, a přitom se bouřit proti jeho vůli.
   
   Hřích je jednak porušování zákona, ale současně též touha být na Bohu nezávislý, i když chceme konat dobro. Hřích je všechno, co nemá svůj původ ve víře a lásce (Ř 14,23). Hřešíme také tehdy, když máme možnost vykonat něco dobrého, spravedlivého a laskavého, a přesto se rozhodneme to neudělat (Jk 4,17). Vůči hříchu jsme sami bezmocní (Ř 3,10; Iz 64,6; Da 9,7.11.20; 1 K 1,30). K obnově narušeného vztahu nemůžeme přispět ničím. Jsme jako podťatý strom, jako větev uříznutá od vinného kmene (J 15,1-8). Ratolest nemůže sama od sebe udělat nic pro své oživení. Jen Boží milost nás může znovu naroubovat na vinný kmen, tj. znovu nás přijmout do Boží rodiny.
   
   
2. Jaký je tvůj vztah k Bohu, když tě vlastní hříchy od něj oddělují? Je pro tebe Bůh milujícím rodičem, nebo tyranem, který sleduje, kdy tě bude moci potrestat?

Společenství s Bohem a spasení

1. Jak definuje spasení evangelista Jan? J 17,3
   
   Smyslem křesťanství je navázání spásonosného vztahu s Bohem v Ježíši Kristu. K tomu je důležité Boha poznat.
   
   V západní kultuře slovo poznat znamená mít dostatek informací. Například, kdybychom se o těchto úkolech sobotní školy bavili s odborníkem v tiskárně, pak by nám podal všechny potřebné informace o tom, co je k jejich výrobě potřeba. Jenže mít vědomosti neznamená mít vztah. V biblických dobách se slovem poznat myslelo něco zcela osobního. Lidi poznáváme tehdy, máme-li s nimi osobní kontakty a vztahy. Kristus definoval spasení jako důvěrné poznání Boha, ne pouze jako dostatečné informace o něm.
   
   
2. K čemu přirovnává Bible obnovu našeho vztahu s Bohem? Iz 62,5; Zj 19,7.9; Oz 2,19-20
   
   
3. Co znamená zemřít zákonu, abychom patřili Kristu? Ř 7,1-6 Ruší Ježíšova láska zákon? Mt 22,34-40; Ř 13,10
   
   Křesťanství není křesťanstvím, pokud je jeho hlavním cílem dogmatika, skutkaření, meditace či jakékoliv jiné lidské snažení. Pokud se ve svém náboženství soustředíme více na tyto a jim podobné věci více než na Krista, jsme mimo. Křesťanství plní svou funkci, pokud s pomocí Ježíše Krista, který je jádrem každého učení, obnovujeme správný vztah s Bohem.
   
   "Tím prvořadým a nejdůležitějším je, aby přítomnost Ježíše Krista a Spasitele, který odpouští hříchy, obměkčila a zklidnila duši. Nemělo by odeznít kázání či biblická hodina, aniž by se posluchačům poukázalo na Božího Beránka, který snímá hřích světa (J 1,29). Každé pravdivé učení se soustřeďuje na Krista, každá zásada získává sílu z jeho slova." (6T 54,55)
   
   
4. Proč ke spasení nestačí pouhá znalost věrouky? Jk 2,19 Jak se Pavel modlil za spoluvěřící v Efezu? Jak se to může naplnit i ve tvém životě? Ef 3,16-19

Spasení je Boží dar

1. Proč je spasení výhradně Boží iniciativa? Ef 2,8; 3,7; 2 K 9,15
   
   Věčný život přichází s poznáním Boha. Sami nemůžeme dát podnět k obnově vztahu. Je nemožné postavit se před Boha se slovy: "Buďme přátelé. Mám určité schopnosti a charakterové vlastnosti, kterými ti mohu být prospěšný. Předpokládám, že i ty mi v něčem posloužíš. Pojďme to spolu zkusit." Bohu nemůžeme nic přikázat. Jedině Boží milost přináší naději.
   
   "Pokud ho upřímně prosíme o odpuštění, odpustí nám. Nemusíme čekat, až se staneme lepšími, protože to se nikdy nestane. Nemůžeme konat Boží dílo, když hřešíme. Musíme přijít ke kříži, vložit břemeno našeho hříchu na Krista a věřit, že nám bylo odpuštěno, protože za nás zemřel." (ST, 30.9.1889)
   
   
2. Přečti si 2 K 5,19 a Ř 5,8. Co ti uvedené verše prozrazují o Božím charakteru?
   
   I když si Boží přízeň nemůžeme ničím zasloužit, přesto nám ji Bůh nabízí. Ježíš přišel na tento svět, aby nás seznámil s Otcem (J 1,18). Kristus přišel, aby nás zachránil před hříchem (Mt 1,21). Přišel, aby odstranil to, co nás od něj odděluje a oblékl nás do roucha své spravedlnosti (2 K 3,13; Ef 2,15; 2 Tm 1,10). Jedině takto se obnoví náš vztah k němu (Za 3,1-5). Kristus přišel, aby nalezl a zachránil ztracené (L 19,10). Hledal nás podobně jako Ozeáš hledal svoji nevěrnou manželku (Oz 3,1-5). Je jako pastýř hledající ztracenou ovci. Je jako žena, která hledá ztracenou minci a jako otec, který vítá ztraceného syna (L 15). Protože se stáváme členy Boží rodiny, nejsme již nadále bezejmennými cizinci (Ef 2,19). Kristův život a jeho smrt na kříži nám umožnily adopci do Boží rodiny (Ř 8,15.23; 9,4; Ga 4,5).
   
   
3. Pokud bychom byli adoptováni např. do rodiny anglické královny, asi bychom se necítili "ve své kůži". Můžeme se potom v Boží královské rodině cítit "jako doma"? Pokud ano, proč?
   

Písmo stačí

1. Která zlatá nit propojuje celé Písmo? Proč bylo napsáno? J 5,39-40; L 24,27; 2 Tm 3,16
   
   Jsme v pokušení vyzvedávat a zdůrazňovat ty biblické pravdy, které nás nějakým způsobem oslovily. Někdo například řekne, že musíme přijmout sedmý den - sobotu, i učení o druhém příchodu, protože tvoří pilíře učení adventistů s.d. Ale doslovné stvoření v šesti dnech podle něj už přijmout nemusíme.
   
   Pojďme společně na mořské pobřeží, kde je nádherný bílý písek. Obrovské vlny narážejí s ohlušujícím hukotem do skalnatých útesů. Na obloze je sem tam nějaký mráček. Mokrý písek a tříštící se vlny odrážejí paprsky zapadajícího slunce. Nádherný obraz.
   
   Najednou se scenérie mění. Sledujeme tytéž vlny, skály i písek. Mraky najednou zahalí celou oblohu a vzduch se prudce ochlazuje. Začíná vát silný vítr a mrholí. Obloha prudce potemněla. Písek se už netřpytí a oči se nekochají pohledem na zapadající slunce.
   
   Jsme na tom samém místě. Vidíme tentýž obraz?
   
   Podobně je to i s biblickými pravdami. Když nějakou překroutíme nebo vytrhneme z obrazu, je to jako když mraky zakryjí slunce. Můžeme být na stejném místě, ale vidíme úplně jiný obraz.
   
   "Přítomná pravda je úplná, a protože obsahuje mnohá naučení, má široký dosah. Tato naučení však nejsou osamocené nedůležité body. Jsou propojené zlatými nitěmi a vytvářejí komplexní celek, jehož živým jádrem je Kristus. Biblické pravdy jsou stálé a neměnné ? právě tak jako Boží trůn." (2SM 87)
   
   "Oběť, která za nás byla přinesena, byla úplná. Díky ní můžeme získat úplné spasení. Kristus je jeho základem. Boží pravdu, která nás ozařuje svými jasnými paprsky, netvoří rozptýlené atomy jednotlivých věroučných bodů... Kristovo dílo a jeho působení je zlatou nití, která všechno spojuje a vytváří jednotný celek." (MR 19, s. 91)
   
   
2. Přemýšlej o některých biblických pravdách a řekni, jaká je mezi nimi vzájemná souvislost. Ježíše představ jako jádro každé z nich.

Doporučené studium

V knize Cesta ke Kristu si přečti kapitolu Růst v Kristu.

Tento týden jsme přemýšleli o tom, že ústředním bodem každé biblické pravdy je Kristus. Následující příběh nám může pomoci v pochopení skutečnosti, že pokud toužíme po druhém příchodu Ježíše a po nebi, pak se musíme daleko více zaměřit na Krista.

Během výuky se učitel zeptal svých žáků, co se jim vybaví, když se řekne druhý příchod a nebe. Žáci odpovídali různě. Mluvili o tom, že si představují, jak mrtví vstávají, že slyší zvuk trub, naříkání. Jiní mluvili o perlových branách nebo o životě se svými blízkými. Po chvíli kdosi řekl: "Víte, na co se nejvíc těším? Že uvidím svého Ježíše a že s ním a se svými milými budeme žít celou věčnost."

"Toužím vidět slávu Ježíše, který trpěl a zemřel potupnou smrtí na kříži. Toužím položit svoji korunu k jeho nohám, rozezvučet struny zlaté harfy a naplnit nebesa nesladší hudbou." (2 SAT 34)

Diskusní otázky

1. Co se ti vybaví v mysli, když si představíš druhý Kristův příchod?

2. Těšíš se na setkání s Ježíšem, nebo z něho máš obavy?

3. Co můžeš udělat pro to, abys byl připravený?

4. Jak se můžeš nejlépe podělit o radost z druhého příchodu s ostatními?

Shrnutí

Smyslem a cílem křesťanství je obnovení našeho vztahu k Bohu a k bližním. Začíná to vždy v tom okamžiku, když se Kristus stává srdcem našeho jednání a centrem různých učení. V dalším úkolu uvidíme, že poznání a způsob života zakotvený v Boží milosti jsou ve zralém vztahu k Ježíši nevyhnutelné. Náš důvěrný vztah k němu se naplno projeví při jeho druhém příchodu, když spravedliví začnou žít v Boží přítomnosti napořád.