Základní verš

"Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." Sk 1,11

Základní myšlenka

Vtělením Ježíše Krista se naplnilo zaslíbení věčného evangelia, protože se tak obnovilo bezprostřední společenství mezi Bohem a padlými lidskými bytostmi. Přišel, aby zjevil Otce, žil v souladu s jeho vůlí a zemřel za nás, aby nás při svém opětovném příchodu úplně proměnil ke svému obrazu.

Tajemství Ježíšova narození

"Při přemýšlení o vtělení Ježíše Krista stojíme před tajemstvím, které lidská mysl nemůže pochopit. Čím více o tom přemýšlíme, tím více žasneme. Jaký obrovský protiklad můžeme vidět mezi božstvím Ježíše Krista a bezmocností novorozence v betlémských jeslích! Lze překlenout vzdálenost mezi mocným Bohem a bezmocným dítětem? A přesto, Stvořitel světa, ten, ve kterém byla plnost božství tělesně, se narodil jako slabé dítě v jeslích. Božství se tajemně spojilo s člověkem. Člověk a Bůh se stali jedno. V tomto spojení je naděje pro padlé lidské pokolení. Díváme-li se na Krista jako na člověka, díváme se současně na Boha a vidíme v něm odlesk jeho slávy a obraz jeho osoby." (5 BC 1130)

Kristus se stal mostem, který spojuje nebe se zemí. Přišel jako posel od Boha, aby nám zjevil charakter svého Otce a přivedl nás zpět k Bohu do obnoveného Edenu. Vtělením se stal jedním z nás, a když se vrátí, bude opět jedno s námi. Svoje lidství si navždy ponechá.

Ježíš - dokonalý Bůh

1. Co Bible říká o Kristově přirozenosti? J 8,58; Ko 2,9 Co měl Ježíš sám v sobě? J 5,21.26
   
   "Byl to Kristus, kdo oslovil na hoře Oréb z hořícího keře Mojžíše: ?JSEM, KTERÝ JSEM...? (Ex 3,14). Když přišel v lidské podobě, představil se: ,JÁ JSEM?. Dítě z Betléma, tichý a pokorný Spasitel je Bůh, který se zjevil v těle (1 Tm 3,16)." (TV 24.25)
   
   Ježíš byl zajedno s Bohem. Byl s Otcem od počátku. Všechno bylo stvořeno jeho prostřednictvím, protože měl život sám v sobě. Ježíš měl podíl na Otcově slávě ještě dříve, než povstal svět (J 17,5). Ten, kdo viděl Ježíše, viděl Otce (Mt 11,27; J 14,9). Kristus přišel na tento svět, aby zjevil Otce (J 1,18). Janovo evangelium vrcholí uznáním Ježíše za Boha tak, jak to řekl Tomáš: "Můj Pán a můj Bůh" (J 20,28).
   
   
2. Jaký je vztah mezi Ježíšem, Duchem svatým a naším slavným dědictvím? Ef 1,13-14
   
   Ježíš přišel poprvé z nebe na zem, aby nás při svém druhém příchodu mohl vzít ze země do nebe. Při prvním příchodu poslal Ducha svatého jako záruku naší úplné obnovy a získání slavného dědictví v Kristu.
   
   Kristovo vtělení je zárukou jistoty jeho druhého příchodu. Tak jako se naplnilo zaslíbení o prvním příchodu Mesiáše, naplní se i zaslíbení o jeho druhém příchodu.
   
   To, že na sebe vzal lidskou podobu, svědčí o jeho touze nás vykoupit. Náš Pán zasáhl do dějin člověka, když nás stvořil a vykoupil. Při druhém příchodu zasáhne do dějin člověka znovu tím, že si věrné vezme k sobě do své slávy. Naše stvoření a vykoupení jsou zárukou toho, že naše konečná náprava bude skutečností. Kristovo vítězství nad smrtí a jeho vzkříšení garantuje naše vítězství nad smrtí a naše vzkříšení. Jeho vzkříšení je prvotinou, aby při jeho příchodu byli vzkříšeni ti, kteří jsou Kristovi (1 K 15,23).
   
   "Svým životem a svou smrtí dosáhl Kristus nejen nápravy toho, co zkazil hřích. Satanovým záměrem bylo navždy odloučit člověka od Boha. V Kristu jsme však spjati s Bohem těsněji, než kdybychom byli nikdy nepadli." (TV 24.25)

Ježíš - dokonalý člověk

1. Co nám Bible říká o Ježíšově lidství? J 1,14; Ga 4,4
   
   Mnohé části Písma popisují Ježíše jako člověka (Ř 5,15; 1 K 15,21). Připisují mu běžné lidské pocity. Ježíš rostl a byl oblíbený u Boha i u lidí (L 2,40.52). Byl pokoušen ďáblem (Žd 2,18) a trpěl (Žd 5,8). Naplno se u něj projevovaly lidské emoce, např. když zápasil v Getsemane (Mt 26,38), když plakal u hrobu Lazara (J 11,34.35), nebo když projevil spravedlivé rozhořčení (Mk 3,5). "Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí..." (Žd 5,7)
   
   U Ježíše můžeme rovněž vidět přirozené fyzické potřeby. Byl unavený (J 4,6), měl žízeň (v. 7), hladověl (Mt 4,2), jedl chléb (Mt 26,26), potřeboval spánek (Mt 8,23.24), jeho pot v Getsemane byl jako kapky krve (L 22,44), na kříži naposledy vydechl (L 23,43-46) a byl pochovaný do hrobu (J 19,38-40). Vzal na sebe tělo a krev (Žd 2,14). Ježíš nebyl duch, byl z masa a kostí (L 24,38-43). Nemusíme věřit tomu, že Kristus měl lidskou přirozenost, protože on člověkem skutečně byl.
   
   
2. Jak spojují Lukáš a apoštol Pavel prvý příchod Krista v těle s jeho druhým příchodem ve slávě? Sk 1,9-11; Tt 2,11-14
   
   "Tím, že přijal lidskou podobu, stal se Kristus člověkem; svým božstvím je spojen s trůnem Božím." (TV 23.24)
   
   Nanebevzetí Ježíše je obrazem spojení země s nebem, lidstva s Bohem. Když Ježíš odcházel, díval se do tváří svých učedníků, aby se zanedlouho díval do tváře svého nebeského Otce.
   
   Andělé učedníky utěšovali, říkali jim, že tentýž Ježíš (který přišel poprvé a nyní odchází do nebe) přijde znovu z nebe na zem. Učedníci byli pevně přesvědčeni, že jednoho dne budou upřeně hledět k nebi a spatří svého Vykupitele znovu přicházet. Boží milost nás nabádá, abychom denně chodili s Bohem a připravovali se na přivítání Krista při jeho slavném druhém příchodu.
   
   "Tím, že na sebe vzal naši přirozenost, spojil se Spasitel s lidmi poutem, které se nikdy nezlomí. Je s námi spojen navěky." (TV 24.25)
   
   
3. Jakou souvislost, s ohledem na předešlý citát, můžeš nalézt mezi prvním a druhým příchodem Ježíše?

Zkoušený jako my...

1. Proč Písmo o Ježíši mluví jako o našem soucitném Veleknězi? Žd 4,15; 2 K 5,21
   
   Kristus byl pokoušen ve všem zrovna tak jako my. Jeho pokušení bylo reálné. Kdyby nemohl podlehnout, jeho pokušení by neměla žádnou moc. "Mnozí tvrdí, že je nemožné, aby Kristus podlehl pokušení. Pak by se ale nemohl ocitnout v Adamově postavení a nemohl by zvítězit tam, kde Adam padl. Kdybychom my museli na kterémkoli poli podstupovat těžší zápas, než jaký podstoupil Kristus, pak by nám nemohl přijít na pomoc. Náš Spasitel však na sebe vzal lidskou přirozenost se všemi jejími sklony. Přijal přirozenost člověka, který je vystaven pokušení. Nemusíme snášet nic, čemu nebyl vystaven on... Ve jménu člověka zvítězil Kristus tím, že obstál v nejtěžší zkoušce." (TV 116-118)
   
   Kristus by nevinný Syn Boží. Nebylo v něm hříchu. Žil tak, jak měl podle Božího přání žít člověk na počátku - v souladu s Bohem. Žil v neustálém spojení se svým Otcem.
   
   
2. Srovnej postavení Krista, který při prvním příchodu nese hříchy celého světa, s Kristem, který se při druhém příchodu ukáže "bez hříchu"! Žd 9,28
   
   "Výraz "bez hříchu" je protikladem výrazu "nést hříchy mnohých". Při svém prvém příchodu na sebe Kristus vzal hřích celého světa... Pro nás se stal "hříchem, abychom se v něm stali Boží spravedlností" (2 K 5,21). Dílo, které přišel vykonat, bude dokončeno jeho druhým příchodem." (7 BC 457) Bezhříšný Člověk na sebe vzal hříchy mnohých, a když přijde podruhé, ukáže se "bez hříchu" jako dovršení nápravy.
   
   Ježíš prošel všemi pokušeními nejen proto, aby s námi soucítil, ale také proto, aby nám mohl pomáhat a zastupovat nás. Jeho vítězství na zemi nám otvírá brány nebes. Díky daru jeho milosti jsme jím usmířeni s Bohem. Jeho první příchod je základem pro jeho druhý příchod. Skutečně má veškeré pravomoci pro naši záchranu.
   
   Vzhledem k tomu, že žijeme v moderní době, máme sklony k tomu, abychom všechno, co vezmeme do svých rukou, rozebrali, vyzkoušeli a přetvořili podle svých představ. "Rozebrat růži" však znamená zničit ji. Mnozí přesně totéž činí s Kristovým vtělením. Můžeme se pouze divit tajemství, že věčný Bůh vesmíru se snížil k tomu, že se stal jedním z nás. Je čas, abychom "odložili skalpel" a v úctě a bázni se před ním sklonili.

Kristus zápasil a zvítězil

1. Jaký je vztah mezi Kristovým utrpením, které prožil na tomto světě, a radostí světa, které se vzdal? Žd 12,2; 2,10 Jak to můžeme uplatnit ve svém životě?
   
   Kristus čelil a odolal satanovým pokušením dokonalou poslušností vůle svého nebeského Otce. Představa přicházejícího království slávy mu pomáhala obstát v tomto hříšném světě. Pro Krista to nebyl žádný abstraktní zážitek, ale nevyhnutelná nutnost zajistit věčnost všem, kteří se mu plně odevzdají. Snášel všechno především proto, aby mnohé mohl spatřit ve svém věčném království. Jestliže milostí zůstáváme v Kristu, s pomocí Ducha svatého se učíme odolávat pokušením a snášet utrpení ? abychom při jeho druhém příchodu byli dokonalí.
   
   "Když byl Kristus po svém ponížení oslaven... jeho zástupnou smrtí mohli být oslaveni mnozí... Kristovo vtělení a smrt umožnily lidskému pokolení žít ve slávě." (7BC 405)
   
   "Mít podíl ve věčnosti s vykoupenými všech věků a s nepadlými bytostmi ostatních světů bylo nadějí, která působila našemu Pánu, když trpěl v Getsemane a na golgotském kříži, dokonalou radost." (7BC 482)
   
   
2. Srovnej slova, která Ježíš slyšel od Otce po svém křtu, se slovy, která slyšel od satana při svém prvním pokušení na poušti. Mt 3,16-17; 4,3 Můžeme to nějak aplikovat do svého života?
   
   "Když byl Kristus pokoušen na poušti, stál na Adamově místě, aby obstál v té zkoušce, ve které Adam zklamal." (RH, 28.7.1874)
   
   Satan vedl naše první prarodiče k pochybnostem o Božím slově. Chtěl, aby věřili především svým smyslům. I Kristus byl při pokušení veden k tomu, aby začal pochybovat o slovech svého Otce, která slyšel při křtu. Mohl říci: "Je to normální, aby Otec nechal svého syna čtyřicet dní na poušti o hladu a osamoceného? Dokážu proto nyní své božství nevyvratitelným zázrakem!" On se však plně spoléhal na Boží slovo. Odpověděl: "Je psáno." Satan se snažil ve Spasiteli probudit touhu žít nezávisle na Bohu Otci. Na rozdíl od našich prvních prarodičů Kristus nezklamal a zvítězil, protože zůstal plně závislý na moci slova svého Otce.
   
   
3. Vzhledem k tomu, že Kristův příchod se blíží, stojí dnešní Boží lid na základech Božího slova tak pevně, že se nebude spoléhat pouze na své smysly?
   
   
4. Mám někdy touhu dát přednost před Božím slovem tomu, co se mi zdá rozumné?

Vítězství v Ježíši

1. Jaká je souvislost mezi Ježíšovým pokušením a vítězstvím - a naším pokušením a vítězstvím? Jaký vliv má na naše spojení s ním náš pohled na soud a druhý příchod? 1 J 4,17; Zj 3,20.21
   
   Jedině Kristus prošel všemi utrpeními a pokušeními, která postihují člověka. Nikdo jiný zrozený z ženy nebyl tak krutě napadán pokušením, nikdo jiný nenesl tak těžké břemeno hříchu a bolesti světa. Nikdy nežil člověk, jehož soucit by byl tak hluboký a něžný. Soucítí se vším, co lidstvo prožívá, ale jeho zájem není pouze všeobecný a neurčitý. Ztotožňuje se s každým pokoušeným, zápasícím a unaveným člověkem.
   
   Nikdy nemůžeme čestně říci, že naše pokušení jsou silnější než Kristova. Byl pokoušen, když byl zesláblý hladem, opuštěný lidmi, i když se cítil v soudní síni před Pilátem, v Getsemane nebo na Golgotě opuštěný i Bohem. "Nejsilnější pokušení přepadla Krista ve chvíli jeho největší slabosti." (TV 119.120) Propadl se do hlubin lidského pokušení, aby zvítězil v zápase za toho nejslabšího z nás a abychom mohli díky jeho vítězství vstoupit do jeho slávy. "Chceme-li se podobat Kristu na této zemi, musíme zůstávat v lásce a v Bohu. Je to láska, která nás spojuje s Učitelem a přetváří nás k jeho podobě." (7BC 670)
   
   "Ti, kdo milují Soudce, nemusí z něj mít strach. Důvěřujeme mu ne proto, že naše poznání je nedokonalé, ale pro jeho bezúhonný charakter a smiřující oběť Krista, našeho Spasitele." (7BC 669)
   
   Kristova pokušení byla ve skutečnosti větší než naše, protože nikdo z nás není pokoušen použít "své božství" k vlastnímu prospěchu. Když byl Kristus před veleknězem Annášem, "věděl, že by postačil jen záblesk Boží moci a krutí pronásledovatelé by leželi v prachu... Slovem nebo pohledem mohl donutit své pronásledovatele, aby ho uznali za Pána pánů a Krále všech králů, vládců, kněží i chrámu. Zachovat si však dobrovolně postoj jednoho z nás patřilo k tvrdým zkouškám jeho pozemského života." (TV 700-703)
   
   Kristus nepřemohl hřích použitím božské moci. "Ježíš zvítězil tím, že se podřídil Bohu a věřil mu..." (TV 131) "Nepoužil pro sebe nic z božských schopností, i když mu byly nabízeny." (TV 23.24)
   
   Především se musíme podřídit Bohu, protože z moci pokušitele se sami nevymaníme. Budeme-li mu odporovat ve vlastní síle, staneme se snadnou kořistí jeho svodů.
   
   
2. Jak ve svém životě uplatňuješ zaslíbení o duchovním vítězství? F 4,13 a Jk 4,7

Doporučené studium

V knize Touha věků si přečti kapitolu Pán vstal.

"Hlas, který zvolal z kříže "Dokonáno jest!", uslyšeli mrtví. Pronikl skrze zdi hrobek a vyburcoval spící ze spánku. Tak tomu bude, až Kristův hlas zazní z nebes. Jeho hlas pronikne do hrobů, otevře hrobky a mrtví v Kristu vstanou. Při Spasitelově vzkříšení se otevřelo několik hrobů; při jeho druhém příchodu však jeho hlas uslyší všechny Boží děti, aby vyšly ze svých hrobů k slávě nesmrtelného života. Táž moc, která vyvedla Krista z hrobu, vyvede jeho církev a oslaví ji s ním "nade všechny vlády a vrchnosti, mocnosti a panství a nad každé jméno, které jest jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucnu" (Ef 1,21)." (TV 786.787)

"Lidství Božího Syna je pro nás vším. Je to zlatá nit, která nás spojuje s Kristem a jeho prostřednictvím s Bohem... Kristus byl skutečným člověkem a tím podal důkaz o své pokoře. A přesto to byl Bůh v těle." (1SM 244)

Diskusní otázky

1. Jaké riziko podstoupil Kristus svým životem člověka na zemi?
2. Proč se smrti říká "poslední nepřítel"? (1 K 15,26)
   
   

Shrnutí

Ježíš byl vyslaný nebem, aby byl živým mostem mezi Bohem a padlým lidstvem. Jeho první příchod je zárukou konečné nápravy při jeho druhém příchodu. Na tomto světě udělal všechno pro to, abychom se stali dědici budoucího světa. Každý aspekt jeho pozemské služby by měl náš pohled zaměřit k našemu nebeskému dědictví.