Základní verš

"A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec." Mt 24,14

Základní myšlenka

Bůh měl své posly, kteří ztracenému lidstvu hlásali poselství o smíření. V rozhodujících okamžicích, před důležitými událostmi, přinášeli tito poslové vždy mimořádná sdělení. V posledních dnech, ve kterých žijeme, nese světu Boží lid evangelium o jeho druhém příchodu.

Mimořádní Boží poslové

"Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům" (Am 3,7). V rozhodujících historických okamžicích povolává Bůh neobyčejné lidi. Noe dostal příkaz varovat před blížící se potopou. Abraham byl povolaný k tomu, aby se stal otcem nového národa. Mojžíš vysvobodil svůj lid z egyptského otroctví. Bůh použil Jozueho a Káleba, aby přivedli jeho lid do zaslíbené země. Jeremjáš měl přivést lid k pokání před blížící se pohromou z Babylóna. Jan Křtitel ohlašoval příchod Mesiáše. V posledních dnech povolává Bůh své lidi, aby ztracenému lidstvu přinesli celé evangelium. Chce upozornit celý svět na svůj blízký příchod, aby nikdo nemusel zahynout. Jeho poselstvím však není pouhé varování. Bůh si přeje, aby lidé přijali oběť jeho Syna a dar smíření. Chce, aby nikdo nezahynul, protože touží po našem společenství. Proto hledá lidi, kteří budou v posledních dnech, těsně před Ježíšovým návratem, celému světu zvěstovat evangelium o Božím království.

Noe před potopou

1. Jací byli Noemovi současníci? Gn 6,11-13 Může se tehdejší morálka srovnávat s morálkou lidstva žijícího těsně před druhým příchodem Krista? L 17,26.27; 21,34-36
   
   I ti, kteří uctívali pravého Boha, odmítli Noemovo poselství. Byli přesvědčeni, že Bůh lásky nemůže zničit své stvoření. Tehdejší věda je přesvědčila o tom, že nemůže pršet ? vždyť od stvoření nikdy nepršelo. Mysleli si, že Noe mluví o blížícím se soudu jen proto, aby je zastrašil, a že žádné nebezpečí nehrozí. (Bližší informace ? viz PP, kapitola Potopa)
   
   
2. Co udělal Noe proto, aby předal Boží poselství a zůstal věrný, i když se blížila poslední hodina tehdejší společnosti? Žd 11,7
   
   "Byl to příklad víry v Boží zjevení." (PP 92-95) Naproti tomu "mudrci tohoto světa, kteří studovali vědu a objevovali přírodní zákony, tvrdili, že takováto možnost neexistuje, a proto Noemovo poselství nemůže být pravdivé. Schopní muži Noemovy doby se spojili proti Boží vůli a pohrdli Božím poselstvím i jeho poslem. Když jej nedokázali přesvědčit ? Noe zůstal neochvějně věrný Božímu slovu, označili jej za blouznivce a chvástavého starce, který věří nevědeckým pověrám... Noe neměl čím vyvrátit jejich vědecké důkazy. Mohl však zvěstovat Boží slovo, protože věděl, že v sobě skrývá nekonečnou Stvořitelovu moudrost a že neztratilo nic na své pravdivosti a síle, přestože jím lidé pohrdají a vysmívají se mu." (ST 18. 4. 1895)
   
   
3. Můžeme Ježíšovo vítězství na poušti přirovnat k tomu, jak Noe stál za Božím slovem? Mt 4,1-11
   
   
4. Jakou víru bys musel mít, kdybys sedm dní čekal v korábu na déšť, a místo něho se kolem korábu shromáždil dav, který by se ti posmíval a urážel tě? "Noe zůstal věrný jako skála v bouři." (PP 95-97) Jak můžeš zůstat v těchto nepokojných dnech, těsně před druhým příchodem, věrný ty?

Abraham - otec víry

1. Co žádal od Abrahama Bůh a jaké zaslíbení patriarcha dostal? Ž 11,8-10
   
   Abraham žil v kaldejském prosperujícím a kulturním městě Ur. Aby uchoval Bůh poselství milosti, povolal Abrahama, který opustil pohodlný život v kruhu své rodiny a přátel a stal se poutníkem. Patriarchova bezvýhradná poslušnost je jedním z nejpozoruhodnějších důkazů víry, jaké v Bibli nacházíme. Víra mu byla podstatou toho, v co doufáme, a zdůvodněním toho, co nevidíme (Žd 11,1). Taková víra nás při Kristově návratu dovede do zaslíbené země.
   
   "Abraham se spolehl na Boží zaslíbení, přestože neměl žádnou jistotu, že se naplní. Přesto opustil domov, své příbuzné i rodný kraj a poslušně šel, kam ho vedl Bůh. Sám nedokázal vysvětlit svým přátelům své počínání. Duchovní věci je třeba posuzovat duchovně..." (PP 126.127)
   
   
2. Jak zkoušel Bůh Abrahama? Gn 22,1-14 Je lidská moudrost v protikladu s životem víry v Boží slovo?
   
   Abraham, otec víry, byl zkoušen v nejvyšší možné míře. Bůh mu nařídil obětovat zaslíbeného syna Izáka, skrze kterého chtěl požehnat všechny národy. Jak lehko by se dalo zdůvodnit, že Boží rozhodnutí zabít Izáka je v rozporu s jeho zaslíbením o jeho budoucnosti! Příkaz v rozporu s Božím charakterem lásky! To nemohl být Boží hlas, který Abraham slyšel. Dokážeme si představit, co patriarcha prožíval? Skrze víru poslechl a věřil, že Bůh splní své zaslíbení. Ve zkouškách víry, které nás před Kristovým příchodem čekají, je Abraham vzácným příkladem. Když ho Bůh povolal z Kenaánu, mohl mít mnoho logických důvodů, aby zůstal v Ur. Město bylo pro svoje kulturní a ekonomické zázemí určitě lepším místem pro evangelizaci než Kenaán. Základem Abrahamovy poslušnosti však bylo "takto praví Hospodin".
   
   Abraham byl zaměřený na nebeský domov, když očekával město s pevnými základy, jehož tvůrcem a stavitelem je Bůh (Žd 11,10).
   
   
3. Jakých pozemských věcí jsem ochoten se vzdát, abych mohl žít v nebeském domově? Na co se soustředím ve svém životě, když očekávám Kristův druhý příchod?

Káleb, Jozue a zaslíbená země

Izraelci se utábořili v místě, které se jmenovalo Kádeš-Barnea, aby se připravili na vstup do zaslíbené země. Odtud bylo vysláno dvanáct zvědů, aby zjistili obranyschopnost měst, morálku a zdatnost nepřátelských vojsk. Úkol splnili, prošli celým územím.

1. S jakými dojmy se zvědové vrátili? Nu 13,28-33
   
   Izraelité nepotřebovali žádného vojenského odborníka na to, aby pochopili, že není v jejich silách podmanit si tuto krajinu. Nepřátelské národy měly opevněné cesty, vojenské kamenné pevnosti byly postaveny na strategických místech, města měla silné hradby, armády byly dobře vycvičeny a vyzbrojeny a žili tam obři. Naproti tomu stály civilní izraelské síly bez jakýchkoliv bojových zkušeností a bez řádné vojenské výzbroje. Každý vojenský odborník by řekl, že za těchto podmínek nemohou dosáhnout žádného vítězství. Z pohledu člověka šlo o beznadějnou situaci. Myslelo si to i deset z dvanácti zvědů. "Nemysleli na Boha a chovali se tak, jako by se museli spoléhat pouze na sílu vlastních zbraní." (PP 388.389)
   
   Bůh dal nejen zaslíbení, ale též příkaz. Izrael si měl podmanit Bohem vybrané a určené území. Bůh bude bojovat za ně a zvítězí. Káleb a Jozue věřili jeho slovu, byli připraveni jít pod Božím vedením bojovat a porazit nepřítele a obsadit zaslíbenou zemi. Mnozí Izraelci však začali pochybovat. Pochybnosti se velmi rychle šíří tam, kde se spoléhá pouze na lidskou moudrost. Protože svým vlastním úsudkům věřili více než Božímu slovu, přišli pochybovači o zaslíbenou krajinu.
   
   Do zaslíbené země nikdy nevkročíme díky svému úsilí či svým argumentům. Občanství získá pouze lid víry, který přes všechna protivenství uvěřil Božímu slovu a přijal je. Co se z lidského hlediska zdá mnohdy naprosto nerozumné, je z Boží perspektivy lehko uskutečnitelné. Ti, kdo budou mít víru jako Káleb a Jozue, vstoupí do zaslíbené země při Ježíšově návratu.
   
   
2. Jak bys hlasoval, kdybys byl jedním z Izraelitů v Kadeš-Barnei?
   
   Jak hlasuješ dnes, když stojíš před branami nebeského Kenaánu? Zdržuje tě něco od vstoupení do zaslíbené země?

Jan Křtitel a Mesiáš

1. Jaké bylo poslání Jana Křtitele podle proroctví Zacharjáše? L 1,76-80 Co o něm píše apoštol Jan? J 1,6-8
   
   Jan byl Bohem poslaný, aby vydal svědectví o tom, že v Ježíši přišla na zem milost a pravda. Kristovým posláním bylo zjevit nám Otce (J 1,15-18). Jan, plný Ducha svatého, obrátil mnohé z izraelských synů ke Kristu. Tak připravoval lid na přijetí Mesiáše (L 1,16.17). "Přípravou cesty pro Ježíšův první příchod se Jan stal symbolem těch, kteří budou připravovat Kristův druhý příchod." (TV 101.102)
   
   Jan hlásal lidem Boží poselství o pokání a spravedlivém životě velmi působivě a jasně. Řekl: "On musí růst, já však se menšit" (J 3,30). V reakci na jeho kázání činili pokání a nechali se pokřtít lidé s různým společenským postavením.
   
   
2. Srovnej poslání Jana Křtitele s naším posláním - připravit Kristu cestu pro jeho druhý příchod. L 1,17; Sk 1,8-11
   
   Jan Křtitel byl příkladným mužem víry. Kdyby list Židům psal o novozákonních hrdinech víry, jistě by tam bylo jeho jméno. A přece, na konci svého života, oslabený pobytem ve vězení, je v pokušení pochybovat. Tváří v tvář problémům můžeme se i my dostat do podobného pokušení. Musíme však znovu získat odvahu ze zkušenosti Jana Křtitele, který se "? nevzdal víry v Krista. Vzpomínka na hlas z nebe a sestupující holubici, Ježíšova neposkvrněná čistota, moc Ducha svatého, která spočinula na Janovi, když vstoupil do blízkosti Spasitele a svědectví prorockých spisů ? to všechno svědčilo o tom, že Ježíš z Nazareta je Zaslíbeným." (TV 215.216)
   
   
3. Tak jako Jan hlásal první Kristův příchod, tak máme my hlásat jeho druhý příchod. Existuje účinný způsob, kterým můžeme nést poselství o Božím Beránkovi a pomoci tak jiným, aby byli připraveni na jeho příchod?

Víra v Boží zaslíbení

1. Na splnění kterého zaslíbení čekali všichni hrdinové víry? Ž 11,10.13-16. Co spojuje Noeho, Abrahama, Káleba, Jozue, Jana Křtitele a další muže víry?
   
   a) Žili vírou. Každý z nich se mohl spoléhat na své rozumové schopnosti. V životě se mohli řídit principy lakomství, materialismu a moci. Žili však vírou v Boží slovo. Jejich víra nebyla založena na lidských možnostech, ale na Božím slově. Byla podstatou ? základem toho, v co doufali (Žd 11,1).
   
   b) Vírou očekávali město, jehož projektantem a stavitelem je Bůh (Žd 11,10.16). Je to blahoslavená naděje, že očekáváme příchod našeho Pána, který nás uvede do svého království slávy.
   
   c) Každý z nich vykročil vpřed s vírou v Boží slovo. Aby se Noe zachránil, musel vstoupit do korábu, Káleb a Jozue museli jít do zaslíbené země plné nepřátel. Jan Křtitel měl připravit lid na první příchod Mesiáše. V posledních dnech povolává Bůh lidi ke zvěstování druhého příchodu Mesiáše. Buďme věrní v plnění tohoto mimořádného poslání tak, jako naši předchůdci.
   
   d) I když byli omylní, díky Boží milosti žili čestně. Noe byl muž spravedlivý... Noe chodil s Bohem (Gn 6,9). Bůh znal Abrahama jako muže, který přikáže svým synům a svému domu tak, že budou ostříhat cestu Hospodinovu, činit spravedlnost a soud" (Gn 18,19).
   
   
2. Porovnej, co Jan a Petr říkají o tom, jací máme být vzhledem k jistotě druhého příchodu. 2 P 3,11.12; 1 J 3,1-7
   
   V této poslední době povolává Bůh lidi, kteří jsou ochotni žít vírou v jeho Slovo, vykročit a jít za ním všude tam, kam je povede. Život Božího lidu, s ohledem na soud a brzký příchod Spasitele, se vyznačuje láskou a věrností Bohu.

Doporučené studium

V knize Výchova si přečti kapitolu Zdroj a cíl pravého vzdělávání a v knize Patriarchové a proroci kapitolu Potopa.

Boží ideál pro jeho děti je vyšší, než ta nejvznešenější lidská myšlenka. Božskost - podobnost Bohu - to je meta, které je třeba dosáhnout.

"Lidé zapomněli na svého Boha a uctívali výtvory své vlastní fantazie. Hluboký úpadek byl toho důsledkem... Nepozvedne-li se mysl nad lidskou úroveň, nepozvedne-li se vírou k rozjímání o věčné moudrosti a lásce, klesá člověk stále níž a níže. Vyznavači falešných bohů připisovali svým božstvům lidské vlastnosti a vášně, čímž je snižovali na úroveň vlastní hříšnosti." (PP 91.92)

Diskusní otázky

1. Uveď charakteristiku lidí, kteří hlásají druhý příchod Krista. Jak se u nich projeví skutečnost, že oni se zmenšují, aby Kristus mohl růst v jejich životě?
   
   
2. Jakou roli sehrává víra, zbožnost a věrnost při hlásání evangelia před Kristovým příchodem?
   
   
3. Proč si Bůh přeje, abychom mu při jeho druhém příchodu byli podobni?
   
   
4. Jak máme my, kteří žijeme v poslední době, hlásat varovné poselství bez kompromisů, ale přitom přesvědčivě a s láskou?
   
   

Shrnutí

Tak jako měl Bůh v dějinách lidstva před každou významnou událostí své posly, i dnes si připravuje ty, kteří jsou ochotni hlásat, že Kristus přijde podruhé. Vírou se budou držet Božího slova jako svého vůdce. Přijmou Krista jako toho, kdo je může zbavit hříchu (1 J 3,3). Z Boží milosti se stanou svatými, protože on je svatý (1 P 1,15.16).