Základní verš

"Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti." Př 17, 22

Lidský hněv je obvykle rozumem nepochopitelný

Významný podnikatel si v jídelním voze objednal švestkové buchty. Číšník se po chvíli vrátil s omluvou, že právě došly. Muž se na číšníka rozkřičel: "Vy nevíte, že mluvíte s jedním z nejčastějších zákazníků této trati?" Číšník na nejbližší zastávce vystoupil, aby onomu podnikateli sehnal požadované buchty. Když mu je donesl, ten se na ně s odporem podíval a řekl: "Odneste to pryč! Už na ně nemám chuť."

Boží hněv, o kterém mluví Písmo, je však něco zcela jiného. Nikdy není iracionální (iracionální = rozumem nepochopitelný). Bůh neponižuje člověka, není veden sobectvím. Boží hněv vyplývá z jeho postoje k hříchu a je to jeden z jeho prvků lásky. Pokud by neměl hřích v nenávisti a nestaral se o hříšníka, zpochybnilo by to pravost jeho lásky.

Hněv, pomsta, hádky - to vše ničí fyzické zdraví a duchovní vitalitu. Naopak, pozitivní postoj, optimismus a spokojenost podporují lidské zdraví a jeho duchovnost. Má hněv místo v životě křesťana? Co je Biblí chápáno pod pojmem hněv? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v úkolech tohoto týdne.

Týden ve zkratce

1. Šťastný, zdravý, posvěcený
2. Hněv, sváry a pomsta I
3. Hněv, sváry a pomsta II
4. Boží hněv
5. Boží odpověď na hřích

Být šťastným je jednou z největších lidských tužeb. Naneštěstí většina lidí odmítá společenství s Bohem, které je zdrojem pravého štěstí. Kniha Přísloví nás chce přivést zpět k tomuto štěstí.

1. Jaké výhody máme z toho, když dokážeme vychutnat štěstí? Př 17,22; 18,14; 12,25; 15,15
   
   Hebrejské slovo přeložené jako radostné (srdce) znamená šťastný, spokojený. Nejedná se o nějakou nevázanou hlučnou zábavu, ale o pocit pokoje a osvobození od hříchu a viny. Je to zároveň spokojenost s životními okolnostmi, které spočívají spíše na postoji srdce než na hodnotě majetku. Ježíš to vyjádřil následovně: "Život je víc než pokrm a tělo víc než oděv" (L 12,23).
   
   "Pesimista žije s takovým břemenem minulosti, které nemůže změnit, a v takových obavách z budoucnosti, kterou nezná, že mu to brání moudře prožívat přítomnost, kterou jako jedinou může ovlivnit...
   
   Radostné a spokojené srdce dokáže nalézt potěšení v maličkostech, které vděčně přijímá. Zapomíná na problémy minulosti a s radostí a důvěrou se dívá do budoucnosti, protože je v rukou milujícího nebeského Otce." (3BC 1000)
   
   Výzkumy prokázaly, že u sklíčeného člověka dochází k poklesu bílých krvinek, které hrají důležitou roli v imunitním systému. Žal tedy oslabuje schopnost organismu bojovat s chorobami.
   
   
2. Kdo najde pravé štěstí? Mt 5,3-12
   
   
3. Může být člověk naplněn pokojem a štěstím, když např. ztratil zaměstnání, nebo se mu na pracovišti (ve škole) smějí kvůli tomu, že je věřící, či se někdo z jeho blízkých stal účastníkem vážné dopravní nehody?

Hněv, svár a pomsta

1. Co je důvodem hádek podle následujících veršů?
   
   Př 13,10
   
   Př 17,19
   
   Př 22,10
   
   Př 26,20
   
   Př 30,33
   
   Boží nenávist není totožná s lidskou nenávistí. Není v ní duch sobecké pomstychtivosti, protože hřích je Boží přirozenosti naprosto cizí. To je důvod, proč Bible učí, že Bůh nenávidí lež a sváry (Př 6, 16.19). V nebi neexistuje nesoulad a Hospodin povolává člověka do vzájemného společenství s ním a s bližními.
   
   "Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřítele" (Př 16,7). Ježíš rovněž učil, jaká nebezpečí v sobě skrývá hněv (Mt 5,21-24), a proto nám nařídil, abychom nepřátele milovali (v. 44).
   
   
2. Jak popsal Šalomoun člověka, který se nechá snadno unést hněvem? Př 14,17.29; 19,19
   
   Přestaneme-li se ovládat, ztratíme kontrolu nad vlastním myšlením. Reagujeme rychleji, než jednáme. I když možná později litujeme toho, co jsme řekli, podle knihy Přísloví jsme se stali blázny. Popudlivost a hněv se pak snadno stanou návykem. TEV (Today's English Version) překládá text Př 19,19 takto: "Je-li někdo popudlivý k hněvu, nech ho nést následky. Pokud jej vysvobodíš, bude to muset udělat znovu."
   
   Výbušnost je návratem k nezralému způsobu reagování. Jediným řešením je dovolit Bohu, aby ovládal naši mysl i srdce, protože "Bůh nám bude vším, pokud mu to dovolíme." (OHC 131)
   
   
3. Zvyky jsou důležitou součástí našeho života. Proč se bez nich neobejdeme?

Hněv, sváry a pomsta II

1. Když se dva lidé neustále zraňují, jak je možno prolomit kruh akce a reakce? Př 20,22; 24,29
   
   Pokud se obě strany řídí principem "za urážku ještě větší urážku", vzájemná nevraživost nikdy neustane. Takový způsob jednání ničí lidský život. Věci by se mohly změnit, to by ale člověk musel být ochotný odpustit. Nezáleží ani tak na tom, kdo spor začal, ale kdo jej ukončí. Lidé, kteří dokážou ovládat svůj hněv, si zaslouží pochvalu. Podle Př 16,32 jsou lepší než "bohatýr" či "dobyvatel města".
   
   Schopnost překonat zatrpklost a odpustit tomu, kdo nám ublížil, pochází od Pána: "Čekej na Hospodina a on tě zachrání" (Př 20,22). Pros, věř a uchop vítězství, které zaslíbil Kristus. (1 J 5,2-5)
   
   "Je pravda, že i Kristovi následovníci mohou být spravedlivě rozhořčeni. Spravedlivý hněv se zmocňuje jejich srdce, když vidí, že lidé zneuctívají Boha a jeho službu, a když tupí nevinné. Takový hněv, který vzniká z dotčené mravnosti, není hříchem. Ti však, kteří se rozhořčují nebo pohoršují při každé sebemenší příležitosti, otevírají svá srdce satanovi. Musíme z duše vypustit všechnu hořkost a nepřátelství, chceme-li být v souladu s nebem." (TV 310)
   
   
2. Na jakém principu máme budovat vzájemné vztahy? Ř 14,13
   
   Jsou na tvé životní cestě překážky, které ti brání udržovat dobré vztahy s lidmi? I když se příčiny nedají objektivně posoudit, Bůh ví, jak se s nimi vypořádat. "Jsme-li oběťmi okolností, nikdy nedosáhneme dokonalosti křesťanského charakteru. Musíš okolnosti ovládat a nesmíš jim dovolit, aby ony ovládly tebe. Kristův kříž ti dodá potřebnou sílu." (3T 47)
   
   
3. Co se ti nejvíce osvědčilo při řešení nějakého sporu či nedorozumění? Co bys doporučil lidem v obdobné situaci?

Boží hněv

"Jak se jako křesťan nemám rozhněvat? Proč se potom hněvá Bůh?" Na tuto otázku existuje vícero odpovědí. Typická, ale povrchní a tedy i nepřesná zní: "Bůh je Vládce a Pán všeho, má tedy právo dělat si to, co se mu zlíbí. Takto se nesmíš ptát!" Druhým extrémem je odpověď: "Co tím myslíš? Bůh - a hněvat se? Vždyť to je v protikladu s jeho povahou. Bůh by přece nikdy nikoho nezranil!" Obě odpovědi jsou problematické. První představuje nebeského Otce jako moudrého a mocného, ale současně vážného a autoritativního diktátora, který nemá čas zaobírat se našimi otázkami. Opačným pólem je představa Boha jako shovívavého táty, který brání tomu, aby byli vydáni činitelé nepravosti a dovolí, aby se věci vyvíjely svou cestou. Ani jeden z těchto obrazů není zcela pravdivý.

1. Čeho se mohou lidé dočkat, když nepůjdou po cestě spravedlnosti? Př 11,5.23
   
   Písmo učí, že jen spravedlivý bude žít s Kristem (Mt 25,46; Žd 12,14) . Hříšník, který odmítne přijmout Kristovu moc odpouštějící hříchy a proměňující život a nepřijme dar jeho spravedlnosti, nemá žádnou naději na věčnost (Zj 20,9.15).
   
   
2. Co Mojžíš viděl a slyšel, když mu Bůh zjevil svou slávu? Ex 34,5-7
   
   
3. O jakých dvou prvcích Boží lásky můžeme číst v Ex 34,7?
   
   
4. Nejsi rád tomu, že Bůh nespěchá s hněvem, když si vzpomeneš na to, kolikrát jsi ho zklamal?

Boží odpověď na hřích

1. Včera jsme přemýšleli nad obrazem Boha v Ex 34,5-7. Je tento popis v souladu s jeho soudy popsanými v následujících textech? Gn 6,5-7.11-13; 18,32; 19,24.25; Ex 11,4-7
   
   "Zdrojem veškerého milosrdenství je Bůh... Neptá se, zda jsme hodni jeho lásky, ale zahrnuje nás bohatstvím svého slitování, abychom my byli dobrými. Nemstí se, nechce trestat, ale zachraňovat. Projevy přísnosti v jeho opatřeních slouží k záchraně hříšníků... Je pravdou, že Bůh nenechá viníka bez trestu (Ex 34,7), ale chce ho zbavit viny." (MB 22) Ježíš ukázal nejen svým učením, ale i svým životem, jaký je Bůh (J 14, 9). Bůh z Kázání na hoře i Bůh potopy je tatáž osoba (2 Pt 3,5.6; Žd 13,8). Nejdokonaleji se Bůh zjevil v Ježíši Kristu. Tragická přítomnost hříchu ve světě si však velmi často vyžadovala jeho zásah. Jednalo se o extrémní případy, jako byla potopa nebo Sodoma. Morální úpadek civilizace se stal hrozbou lidstva. Protože Bůh je dokonalý v charakteru, moudrosti, lásce i spravedlnosti, nemůže dělat nic jiného, než s absolutní spravedlností řešit problém hříchu, jehož nositelem je hříšník (Žd 10,30). Golgota dokonale zjevila a potvrdila jeho spravedlnost (J 3,16-21).

Doporučené studium

V knize Touha věků si přečti kapitolu Kázání na hoře.

Diskusní otázky

1. Jak můžeme lidem pomoci v přijetí posvěcení, které je základem skutečného štěstí?
2. Jakou roli má spokojenost v duchovním životě člověka?
3. Jaký je vztah mezi hudbou a náladou a mezi hudbou a jednáním člověka?
4. Proč bychom měli Pánu Bohu dovolit, aby z nás sejmul veškerou tíhu zatrpklosti a hněvu?

Shrnutí

Štěstí a spokojenost jsou poklady nedozírné ceny. Kristův pokoj převyšuje všechno, co nám může nabídnout tento svět. Nic ho nemůže narušit, protože není závislý na vnějších okolnostech. Přestože nám mnozí lidé znepříjemňují život a přestože okolo nás je plno hněvu a svárů, náš pokoj nám nemůže nic narušit, protože v našem nitru přebývá Kristus.