„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.“ Př 3, 5.6

Co je důvěra a proč je tak důležitá?

Víra - ruka, která se drží Boha, je víc než přesvědčení. Je to důvěra, tedy ochota svěřit se do péče toho, komu důvěřujeme. Slovník definuje důvěru jako jistotu o charakteru, schopnostech, síle a pravdě někoho nebo něčeho. Důvěřovat znamená někomu věřit, být na něm závislý, svěřit se do jeho péče a naprosto spoléhat na jeho čestnost. Jediný, komu můžeme bezvýhradně důvěřovat, je Ježíš. Je jako zářící hvězda uprostřed jasné noci, která pomáhá poutníkovi jít správným směrem, která jej naplňuje pokojem.

Týden ve zkratce 

1. Co je, a co není důvěra
2. Komu důvěřovat I
3. Komu důvěřovat II
4. Hvězda, která vede pokorného I
5. Hvězda, která vede pokorného II
 

1. Jak začít důvěřovat? Př 22,17-19 


Sami od sebe nemůžeme začít věřit ani důvěřovat. Důvěřovat Bohu je Boží dar, který nás vede k tomu, abychom poznali svoji slabost a podřídili se jeho moci. Bůh nás však k důvěře jemu nemůže přinutit, pokud chceme pochybovat. Skutečná důvěra je založená na důvěrném poznání toho, komu důvěřujeme. Protože jsme poznali a zažili Boží lásku i moc, důvěřujeme mu. Ochota důvěřovat Bohu nás uschopní důvěřovat lidem, o jejichž důvěryhodnosti jsme se přesvědčili. Sami od sebe nemůžeme začít věřit ani důvěřovat. Důvěřovat Bohu je Boží dar, který nás vede k tomu, abychom poznali svoji slabost a podřídili se jeho moci. Bůh nás však k důvěře jemu nemůže přinutit, pokud chceme pochybovat. Skutečná důvěra je založená na důvěrném poznání toho, komu důvěřujeme. Protože jsme poznali a zažili Boží lásku i moc, důvěřujeme mu. Ochota důvěřovat Bohu nás uschopní důvěřovat lidem, o jejichž důvěryhodnosti jsme se přesvědčili.
 

2. Jak můžeme, podle následujících textů, posilovat důvěru?


Př 29,25 
Př 30,5 
Jk 1,2-8 
 

3. Představ si, že máš přítele, kterému zemřelo dítě při autonehodě nebo následkem nevyléčitelné choroby. Jak bys mu pomohl důvěřovat Bohu?

 

Někteří lidé nemají s vírou vůbec žádné problémy - uvěří čemukoliv. Důvěra však ztrácí svoji hodnotu, pokud důvěřujeme tomu, kdo není důvěryhodný.
 

1. Na co nás upozorňuje Šalomoun? Př 28,26 


Sebedůvěra v otázce spasení a vítězství nad hříchem je jistou cestou do záhuby (J 15,5; Jr 10,23; 2 K 3,5). „Představitelé židovského národa byli zatvrzelí a soběstační. Náboženský život národa se stal přetvářkou... Když jim Kristus osobně poukázal na principy zákona (Mt 22,34-40), odmítli jej.“ 
 

2. Jakým lidem nemůžeme důvěřovat? Proč nás na to Písmo upozorňuje? Př 2,11-15 


Písmo nás vyzývá: „Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte“ (1 Pt 1,22). K takové lásce náleží určitá míra důvěry. Důvěřujeme těm, kteří důvěřují Pánu - aspoň v některých věcech. V něčem důvěřujeme i nevěřícím přátelům. Bylo by však osudnou chybou důvěřovat křesťanům v tom, že nás uchrání před pádem do hříchu. Mohou nám pomoci, ale skutečně nás může vysvobodit jedině Kristus.
Mnozí „si ještě nezvykli uvažovat bez předsudků a na modlitbě o otázkách a věcech, které jsou nové. Čekají na názor jiných... Pokud uvedenou chybu nenapraví, budou neustále zmítáni svou nestálostí a přijdou tak o věčný život.“ (2T 129-130)
 

3. Jak nás může Bůh ochránit před tím, abychom se v otázce spasení nespoléhali sami na sebe?

 

Často si myslíme, že jedinou jistotou našeho života je materiální zajištění. Písmo nám však říká, že naší jedinou zárukou a jistotou je Pán. Proto si musíme uvědomovat, že jsme na něm zcela závislí. Jakou cenu má důvěra v Boha, poznají věřící až v době, kdy si nebudou moci nic koupit ani prodat (Zj 13,17). Předcházející zkušenosti s Pánem jim pomohou povznést se nad utrpení a pronásledování.
 

1. Vyjmenuj, co je hodno naší důvěry, a vysvětli proč. 


Př 3,31.32 
Př 10,18 
Př 11,4 
Př 31,30 
 

2. Které mimořádné dary dostávají ti, kteří důvěřují Pánu? Př 8,17.18 


Bůh nás vyzývá, abychom mu důvěřovali a přijali jeho spravedlnost. Dobrota, láska, milosrdenství a moudrost vyzařují ze životů těch, kteří se neustále a ve všem spoléhají na svého Pána. Satanovou léčkou, kterou chce zničit Boží lid, je soběstačnost a sebedůvěra v duchovním životě. Jeho taktika spočívá v tom, abychom se začali spoléhat pouze na své dobré snahy a abychom byli hrdí na svou dobrotivost. Pokud se mu to podařilo, stali jsme se jeho oběťmi.
 

3. Jak bys mohl být nápomocen člověku, který věří více sobě než Bohu?

 

1. Proč si Bůh přeje, abychom mu důvěřovali? Př 3,5.6


„Jestliže jste se odevzdali Bohu a jeho dílu, nemusíte přehánět starost o zítřek... Chceme-li však záležitosti svého života vzít pouze do vlastních rukou a chceme-li se spoléhat pouze na vlastní moudrost, děláme něco, co nám Bůh nenařídil. Naložili jsme si na svá záda břemeno a snažíme se je unést bez jeho pomoci. Přebíráme na sebe zodpovědnost, která patří Bohu. Tím chceme zaujmout jeho místo. V takovém případě nás čekají starosti a strach z různých nebezpečí a ztrát. Pokud však věříme, že milující Bůh chce jen naše dobro, potom se budoucnosti přestaneme bát. V tom případě musíme důvěřovat Bohu tak, jako dítě důvěřuje svým milujícím rodičům. Jakmile se naše vůle ztotožní s vůlí Boží, naše obavy a starosti se rozplynou.“ (MB 100-101)
 

2. O jakém principu píše apoštol Pavel v 2 K 12,10?


Pavel se netěšil z problémů a bolesti. Radoval se však z toho, že mohl mít podíl na Kristově utrpení. Ve zkouškách a bolestech si daleko více uvědomoval svoji závislost na Ježíši. Poté, co jej třikrát prosil, aby mu odstranil osten z těla, dostal ujištění, že jeho milost je dostačující a že “v slabosti se projeví má síla„ (2 K 12,7-9). Pavel odpověděl asi takto: „Jsem ochotný uznat svoji slabost, abych mohl získat Kristovu moc. Pochopil jsem, že ve zkouškách a pronásledováních se učím daleko více spoléhat na Zdroj své síly.“
 

3. Co prožíváš, když důvěřuješ Bohu?

 

Jsme velmi krátkozrací. Nevidíme dopředu, a proto často prosíme za věci, které nám mohou daleko více uškodit než prospět. Je nádherné vědět, že Bůh nám odepře, zač jsme prosili, a dá nám naopak to, co je pro nás nejlepší. Skutečnost, že Bůh neodpovídá na naše modlitby okamžitě, by neměla vést k oslabení naší víry. On nejlépe ví, kde bychom měli pracovat, s kým bychom se měli přátelit a co nás nejlépe připraví pro život ve věčnosti. Proto mu důvěřujme!

1. Jaké požehnání získáme, když uvěříme Božímu vedení? Př 16,9; Ž 32,8

Samozřejmě, je zde jedna podmínka - odevzdat se Ježíši a s jeho pomocí žít podle Boží vůle. Text v Př 16,8 nám říká: „Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.“
 
2. Přemýšlej nad vlastními zkušenostmi, kdy tě Bůh vedl zcela jinak, než jsi sám chtěl. Proč byla jeho cesta lepší než ta, kterou sis naplánoval? 

 

Z knihy Cesta ke Kristu si přečti kapitolu Radost v Pánu (str. 121-124).
„Kdybychom více mluvili o své víře a více se radovali z požehnání, která dostáváme díky Boží lásce a milosrdenství, naše víra i radost by byly ještě větší. Nedokážeme si ani představit, jaké požehnání plyne z vědomí Boží dobroty a lásky.“ (SDG 122)
„Ježíš v žádném případě neznehodnocuje naši snahu, ale učí, že jemu patří první i poslední místo ve všem. Nemáme se pouštět do žádného podnikání, nemáme vyhledávat zábavy nebo sledovat takové cíle, které by bránily rozvoji Boží spravedlnosti v našem životě a v našem charakteru.“ (MB 102)

Diskusní otázky 

1. Přemýšlejte a diskutujte o věcech, které nám brání v tom, abychom Bohu plně důvěřovali. Jak se těmto vlivům můžeme ubránit?

2. Které novozákonní příběhy můžeme použít k podpoře textu v Př 11,4.28? Proč je pro mnohé bohaté těžké vejít do Božího království?

3. Co uděláme proto, abychom Bohu důvěřovali daleko více v konkrétních situacích každodenního života?

Shrnutí 

V tomto úkolu jsme hledali odpovědi na následující otázky: Co je důvěra? Komu můžeme důvěřovat?
Pyšné srdce nedokáže důvěřovat Bohu, který jediný může vyřešit naše osobní i společenské problémy. Budeme-li jej prosit a podřídíme-li se jeho vůli, dá nám v hojnosti své požehnání.