„Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.“ Př 22,1

Vztah mezi pověstí a charakterem

Všichni si uvědomujeme, že mít dobré jméno je dnes vzácné. Co to ale je dobré jméno? Můžeme dobré jméno ztotožnit s dobrým charakterem? Pošpiní-li někdo naše dobré jméno, zničí tím současně i náš charakter? Co se můžeme naučit o vztahu mezi charakterem a pověstí z dřívějších zkušeností? Jak nám to pomůže pochopit Boží účast ve velkém sporu? Pomáhá nám to lépe chápat krize v našich životech?
Na uvedené otázky budeme hledat odpovědi ve Slově Božím, především pak v knize Přísloví. Při studiu nezapomeňme, že konat dobro je důležitější, než snaha udržet si dobrou pověst.

Týden ve zkratce 

1. Pýcha předchází pád
2. Skutečná dobrotivost
3. Hodnota dobrého jména I
4. Hodnota dobrého jména II
5. Hodnota dobrého jména III

Hodně se mluví o zdravém sebevědomí. Na důkaz, že máme milovat sami sebe, citují mnozí křesťanští autoři Ježíšova slova: „... miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 19,19). Je pravdou, že mají-li lidé zdravé sebevědomí, dokážou spíš milovat druhé. Někteří autoři se však domnívají, že na to, aby člověk byl úspěšný, musí mít i určitou dávku hrdosti. Jiní zase chápou sebevědomí jako pokorné uznání vlastní hodnoty, a to i přesto, že si uvědomují vlastní slabost.
 

1. Jak se projevilo sebevědomí u Lucifera? Iz 14,12-14; Ez 28,11-19 

 

 

Jestliže pocit vlastní hodnoty zastíní lásku a úctu k Bohu, začíná člověk uctívat sám sebe. Vědomí závislosti na Stvořiteli nám pomáhá žít v harmonickém vztahu s jinými stvořenými bytostmi. Luciferovo sebevědomí se stalo zlou sebeláskou. 
 

2. Co nám o pýše a jejích následcích prozrazují následující texty?


Př 11,2 
Př 13,10 
Př 15,25 
Př 17,19 
 
 

3. Co bylo ovocem pýchy v životech těchto mužů?


–  Nebúkadnezar odpověděl na Danielovo poselství pozitivně (Da 2,47). Později však na jediného pravého Boha zapomněl. Za úspěchy, kterých dosáhl, a za blahobyt ve své říši oslavoval sám sebe.
–  Herodes Agripa I., vnuk Heroda Velikého, byl obyvateli Týru a Sidonu uznán za boha (Sk 12,22). O následcích se dočteme ve Sk 12,23.
–  Ježíšovi učedníci se nejednou přeli o to, kdo je z nich největší (L 22,24). Touha po povýšení jim bránila v duchovním růstu a znemožnila jim obstát ve zkoušce víry při ukřižování Ježíše.
 

4.  Jaká je tvoje zkušenost s textem v Př 16,18?

 

 

1. Vysvětli, proč je pýcha Bohu tak odporná. Př 6,16.17


„Pán Bůh sice rozlišuje závažnost hříchu a stupeň viny, tak jak je tomu i u lidí, žádný hřích však nepovažuje za malicherný, i když by se lidem jevil oproti jiným zcela nepatrný... Lidé opovrhují opilcem, dokonce jsou mu schopni říct, že jej jeho hříchy vykáží z nebe, většinou však přitom nechávají zcela bez povšimnutí pýchu, sobectví či lakotu. Uvedené hříchy jsou přitom Bohu obzvláště odporné, protože jsou opakem štědrosti jeho charakteru... Ten, kdo podlehl některému z těžkých hříchů, může mít pocit hanby, ubohosti a potřeby Kristovy milosti; pýcha si však neuvědomuje žádnou potřebu, a tím uzavírá hříšníkovo srdce před Kristem a nabídkou jeho požehnání, které přinesl lidem.“ (CK 30)
 

2. Co patří k projevům pýchy? Př 25,6.7; 26,12; L 18,9-14


Co je dobrotivost? Podle většiny je to něco, na základě čeho se cítíš být dobrým. Působí ti nečekanou radost. Pro někoho to znamená být laskavým a úspěšným v životě.
Jiní se domnívají, že dobrotivost je kulturním nebo společenským vyjádřením hodnot. Někdy to může být pravda. Například místní kultura určuje způsob odívání, úpravu vlasů atd. Odchylka od takové normy může znamenat, že takový člověk není ostatními považován za dobrého.
Skutečnou definici dobroty nacházíme v následujícím textu: „Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu“ (Ž 25,8). A Ježíš řekl: „Jediný je dobrý!“ (Mt 19,17) Ježíšův život je nádhernou ukázkou Boží dobrotivosti. Proto se na něj musíme zaměřit.
 

3. Jak jinak lidé dávají najevo svou pýchu? Př 31,30

 
4. Jak dáváš najevo svoji pýchu ty?

 
5. Jak bys mohl zlepšit své vztahy s druhými, kdyby ses díky Boží milosti naučil pokoře?

 

Údajně prý kdosi řekl: „Pokud bych měl volit mezi jménem známé velké obchodní společnosti a jejím majetkem, dal bych přednost jejímu jménu. Proč? Protože bez jména hodnota majetku klesá, zatímco dobré jméno zaručuje stálý příjem a zisk.“
 

1. Jakou hodnotu má dobré jméno podle Šalomouna? Př 22,1


Co znamená mít dobré jméno? Hebrejská poezie je známá spíše svým paralelismem a slovními hříčkami než rýmem. V paralelismu se opakuje táž myšlenka dvakrát, ale použitím jiných slov. Porovnávání paralelních výrazů umožňuje čtenáři lépe pochopit danou tematiku. V Př 22,1 je pro velké bohatství paralelou zlato a stříbro a pro dobré jméno je paralelou oblíbenost. Šalomoun zde neměl na mysli obchodní vztahy. Chtěl ukázat na hodnotu dobrého charakteru. V biblické době znamenalo jméno daleko víc než dnes. Představovalo současně pověst a charakter. Podávalo informaci o tom, kdo jste, komu se podobáte, co jste v životě dokázali, čím byste se mohli stát (viz Gn 16,11; 17,5.15; 32,28). Ještě v dnešní době mnohá jména vypovídají o tom, čím byli naši předkové – Kovář, Pekař, Mlynář, Sklenář atd.
Židé, podobně jako jiné národy Blízkého východu té doby, přikládali jménu člověka velký význam. Jejich jména měla doslovný význam a symbolicky představovala charakter a osobnost člověka. V některých případech jméno dokonce odráželo nálady a pocity člověka, který jméno určoval... Pravděpodobně k nejoblíbenějším jménům mezi Izraelci patřila ta, která obsahovala jméno pravého Boha. Takové jméno bylo často zbožným vyznáním víry.
Tak se dozvídáme, že Joel znamená Jahve je Bůh, Eliáš = Jahve je můj Bůh, Natanael = Bůh dal, Izmael – Bůh slyší. To je také důvod, proč nás třetí přikázání (Ex 20,7) zavazuje k tomu, abychom měli Boží jméno v úctě. Používáme-li Boží jméno neuváženě, prozrazujeme tím na sebe, že ho nemilujeme, nevážíme si ho a nedůvěřujeme mu tak, jak bychom měli.
 

2. Proč by měla mít církev dobré jméno?

 
3. Proč je chování a vystupování členů církve tak důležité pro její dobré jméno?

Třetí přikázání „zakazuje nejen falešnou přísahu a obyčejné klení, ale zapovídá rovněž užívání Božího jména lehkovážně a bezstarostně bez zřetele na vážnost jeho významu. Boha zneuctíváme rovněž bezmyšlenkovitým vyslovováním jeho jména v běžném hovoru, odvoláváním se na něj v malichernostech a častým, nerozvážným opakováním jeho jména.“ (PP 306.307)

 
1. Jak ještě jinak můžeme brát Boží jméno nadarmo? Př 30,5.6; 14,31


Jakmile se člověk stane křesťanem, dostává Kristovo jméno. „Bůh nás posílá do světa jako své zástupce. Každý náš skutek má vyvyšovat Boží jméno... Nemůžete posvětit Boží jméno, ani být představiteli Boha na tomto světě, pokud svým životem nepředstavujete jeho život a charakter. To však je možné pouze tehdy, když přijmete Kristovu milost a spravedlnost... Příčina slabého vlivu křesťanství na tento svět spočívá v tom, že lidé se ke Kristovu jménu hlásí pouze slovy, ale svými životy jej zapírají.“ (MB 107,137)
„Od těch, kteří věděli, že jméno je součástí osobnosti, bylo zneuctění Božího jména obzvláště potupné. Vyslovovat jméno nějaké osobnosti znamenalo dovolávat se jeho moci.“ (1IB 983)
Nikdy nepoužíváme jako nadávku jména těch, které milujeme a kterých si vážíme. Bůh nám svým příkazem „nezneužiješ jména Hospodina“ (Ex 20, 7) chce říci, že si opravdu zaslouží naši lásku a obdiv.
Porušujeme-li toto přikázání, dáváme tím najevo, že si neuvědomujeme Boží vznešenost. Například to, co nakupujeme, prozrazuje lidem okolo nás, co je pro nás důležité. Podobně i naše slova prozrazují, zda skutečně věříme tomu, že Bůh je hoden naší chvály. Jan ve Zjevení viděl, jak „Beránek stál na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce“ (Zj 14,1).
 

2. Vysvětli, jaký je význam toho, že vykoupení mají na svých čelech napsaná jména Boha Otce a Ježíše Krista.

 

1. Co řekl sám Bůh o své povaze? Jk 1,17; Žd 13,8


Boží charakter mluví o samotném Bohu. Poznáváme jej z jeho slov i činů. Jeho dokonalý charakter je stálý a jeho zákon, coby odraz jeho charakteru, je rovněž dokonalý. Změnit některou z jeho charakterových vlastností by znamenalo znehodnotit jej. Neudělá to Bůh a nemůže to udělat ani nikdo jiný.
Boží pověst je však něco jiného. Lucifer nabídl vesmíru obraz jeho charakteru a dal tak prostor k tomu, aby se vesmírem šířila zlá pověst o Bohu. Štván chorobnou žárlivostí hlásal, že Bůh jedná svévolně, je přísný, nespravedlivý a lže. Tvrdil, že kdyby byl on vládcem, všechno by bylo jinak.
Aby Bůh odhalil skutečnou podstatu satanova působení, musel nechat hřích dozrát natolik, aby svůj charakter mohl ukázat v protikladu k satanovu. Spor začal na nebi a pokračoval na zemi. Bůh dává každému člověku možnost svobodně se rozhodnout, čí charakter bude svým životem představovat – Boží nebo satanův. Plán spasení v sobě zahrnuje víc, než jen naše vykoupení. Bůh nás chce nejen vyhlásit za spravedlivé (odpustit nám všechny minulé hříchy), ale rovněž nás chce učinit spravedlivými – obnovit nás. Díky milosti a moci, kterou nám Ježíš vydobyl na Golgotě, můžeme prožívat jeho charakter. I kdybychom někdy, díky komukoliv, ztratili dobrou pověst, o dobrý charakter nás nikdo připravit nemůže.
 

2. Co bude v nebi symbolem naší zkušenosti s Kristem? Zj 2,17; 3,12


Nevěsta přijímá s radostí jméno svého ženicha a on jí dává jako svatební dar malý bílý kamínek, na kterém je napsané její nové jméno jako symbol jejich zkušenosti. Všichni její nové jméno znají, nikdo však nemůže znát to vzácné intimní tajemství, ze kterého se těší se svým manželem.
Každý, kdo zvítězí, bude mít právě takový jedinečný osobní vztah s Kristem. Toto přátelství začíná už dnes – pokud k němu denně přicházíme, abychom jej lépe poznali a mohli odrážet jeho charakter.
 

3. Seřaď podle důležitosti. Co si o mně myslí:


sousedé 
příbuzní
spolupracovníci 
přátelé
spoluvěřící ve sboru 
Bůh
 

Přečti si Žd 11,1-34 a přemýšlej, co se z uvedených textů můžeme naučit o rozvoji křesťanova charakteru.
„Začni si vážit sám sebe, protože jsem tě koupil za cenu vlastní krve.“ (TM 520)
„Opravdová velikost se obejde bez vnější slávy.“ (TV 242)
„Slavná jména jsou jako písmena napsaná do písku, čistý charakter však zůstane navěky. Bůh vám dal rozum a zdravý úsudek, abyste mohli porozumět jeho zaslíbením. Ježíš vám rád pomůže při formování silného a vyváženého charakteru. Ti, kteří takový charakter mají, nemusí být nikdy znechuceni neúspěchy ve světských záležitostech. Jsou světlem světa. Satan nemůže zničit světlo, které z nich vyzařuje.“ (5T 579)

Diskusní otázky

1.  Co říkají o sebevědomí člověka moderní filozofické směry? Souvisí sebeúcta s dosaženým vzděláním?
2.  Co má pýcha společného s velkým sporem ve vesmíru? Jak vypadá skutečná pokora?
3.  Myslíš si, že pokora je klíčem k tomu, abys měl v úctě druhé lidi?
4.  Vysvětli, jakou úlohu má Duch svatý při formování charakteru. Svůj názor dolož biblickým textem.

Shrnutí
Dobré jméno je neocenitelný poklad. Díky jemu můžeme mít větší vliv. Dá se ale velmi snadno zničit pomluvami, které však nemohou ublížit našemu charakteru. Ani satan nedokázal svými pomluvami zničit dokonale čistý a nekonečně milující Boží charakter. To, jaký jsem a co jsem, je daleko důležitější než to, co si o nás myslí druzí.