„Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.“ Př 15,21
Boží zákon je závazný pro celé stvoření
Protože kniha Přísloví je knihou praxe, zabývá se tím, co je podstatné a absolutní. Říká: „Budete-li takto jednat, skončíte takto.“ Odvolává se na Boží zákon. Rady do života, jakož i principy ovládání hmoty a energie, jsou v souladu s Božím zákonem. Samozřejmě, vždy se najde někdo, kdo se rozhodne nerespektovat ho. Takové lidi nazývá Šalomoun „blázny“, protože ve své touze po svobodě se vlastně stali svými vlastními zajatci. Porušujeme-li Boží zákon, musíme si být vědomi následků. Protože je věčný, následky neposlušnosti jsou nevyhnutelné. Naše spasení závisí na naší ochotě navázat s Bohem důvěrný vztah, což nás povede následně k poslušnosti jeho zákona.

Týden ve zkratce

1. Boží měřítko I
2. Boží měřítko II
3. Bláznovství bezzákonnosti
4. Čas žně I
5. Čas žně II
 
 

Slovo zákon vyvolává v lidech různé představy. Některým vyvstane před zrakem rozsáhlá knihovna s tlustými svazky zákonů, zatímco jiní za sebou slyší policejní auto s majákem. Další si vzpomenou na biblické diskuse o zákoně morálním a ceremoniálním. Které z nich jsou vlastně Božími zákony? Které jsme povinni respektovat?

1. Proč je, podle knihy Přísloví, důležité žít podle Božího zákona? Př 3,1-8


Kniha Přísloví nám představuje moudrého otce, který své děti vyučuje z Božího zákona. V této knize se mluví i o matkách jako o učitelkách Božího zákona, rovněž o všech dospělých Izraelitech. Tímto způsobem vštípené pravdy Božího zákona nemohou být nikdy vymazány.
Někteří badatelé Bible došli k závěru, že Starý zákon představuje zákon jako prostředek spasení, zatímco v Novém zákoně je nahrazený milostí. Tento názor je nebiblický. Boží zákon můžeme zachovávat pouze díky důvěře v Pána (Př 3,5). Bude-li věřící člověk poznávat svého Pána na všech svých cestách, on sám napřímí jeho stezky (v. 6). Pouze ten, kdo ctí Hospodina, je schopný vyhýbat se zlému (v. 7). Bázeň před Hospodinem je život víry, o kterém se píše v Novém zákoně. Je to důsledek rozhodnutí poslouchat Boží zákon (viz Ř 3,31).
 

2. V Př 3,1.2 se píše o tom, že respektováním Božího zákona nám bude prodloužen život. Verš 8. pokračuje dále a říká, že „to dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem“. Jaká je tvoje zkušenost s tímto principem?

1. Které znaky Božího zákona uvádí apoštol Pavel v Ř 7,12.14?


Všechny Boží zákony jsou ve vzájemném souladu; zjevují jeho lásku a poukazují na zásady, které platí v jeho království. Zákony přírody, stejně jako Desatero, jsou Božími zákony. Mezi skutečným náboženstvím a pravou vědou neexistuje rozpor, protože Bůh je autorem obou.
 

2. Co nám o vlivu Božího zákona prozrazuje žalmista? Ž 19,1-3.7


„Devatenáctý žalm bychom měli číst častěji. Pochopili bychom, jak úzce je propojené Boží stvoření s Božím zákonem.“ (3BC 1143)
Jako se rostlina bodláku ukrývá v jeho semeni, tak se smrt skrývá v hříchu. Výrok: „Zemře ta duše, která hřeší“ (Ez 18,4) není hrozbou, ale varováním před přirozenými následky hříchu. Bůh touží po poslušnosti vyvěrající z lásky, ne ze strachu. Chce, abychom se dokázali rozhodnout tak, aby to bylo pro naše dobro. Předkládá nám důsledky poslušnosti i neposlušnosti a ponechává nám svobodu pro naše rozhodnutí.
„Desatero – zákon nejvyšší Boží lásky – je Božím hlasem z nebe, který slibuje: ‘Řiď se podle něho a satan nad tebou nebude mít moc.’ I když se nám to na první pohled zdá, nejsou v něm negativa. Zákon nám vlastně chce říci: ‘Takto jednej a budeš žít.’“ (1BC 1105)
 

3. Co udělal Bůh pro to, abychom mohli žít podle jeho přikázání? Žd 8, 10

 

Kniha Přísloví mluví čtyřiaosmdesátkrát o bláznech a bláznovství. Tím je poukázáno na závažnost takového postoje.

1. Jaký vztah má blázen k moudrosti a prozíravosti? Př 23,9


„Ten v bráně neotevře ústa“ (Př 24,7). Moudří mužové a soudcové seděli u městské brány, kde se uzavíraly zákonné obchody a vedly veřejné diskuse. Blázni zde však neměli co říci.
„Mlčení je silou bláznů, ale i rozumných“ (Př 17,27). Těžko můžeme rozeznat blázna od moudrého muže, když oba mlčí. Dokonce se blázen může dočkat určitého uznání, když mlčí a pouze moudře přikyvuje (v. 28). Pokud však promluví, obvykle to bývá na nesprávném místě a v nesprávný čas. Sám si o sobě myslí, jaký je chytrý, když řekne takovou modrost. Je to však to samé, jako „trn v ruce opilého“ (26,9).
„Když blázen řekne něco moudrého, prozradí ho to, že to řekne v nesprávný čas.“ (Kenneth T. Aitken, Proverbs, 98-99)
 

2. Co nemohou mít nerozumní? Př 26,1.7.8


Lidé, kteří sami sebe považují za moudré, nemají ve skutečnosti co říci, ať je situace jakkoliv zoufalá. Přísloví nám názorně popisují jejich chování (Př 17,12.21; 26,6.11.12; 27,3). Protože nerozumní zavrhli Boží lásku a zákon, nebudou se moci radovat ze života se spravedlivými na věčnosti. Jestliže Pán odplatí každému podle toho, jak jednal (Zj 22,12), nebudou moci nerozumní vstoupit do království jeho slávy (Zj 21, 7.8).
 

3. Jedním z charakteristických rysů nerozumných je snaha nahradit Boží cestu svou vlastní. Jak bys s takovými lidmi pracoval, aby se rozhodli opustit tuto nerozumnost?

1. Jaké protiklady objevuje kniha Přísloví mezi spravedlivými a bezbožnými? 


Př 10,24.25  
Př 10,27-30   

Jedině Bůh je zdrojem pravdy, spravedlnosti a věčného života. Podřídit se jeho zásadám, rozhodnout se pro spravedlivý život, řídit se jeho radami a žít s ním ve vztahu důvěry a úcty znamená spojit se s Nekonečným a žít s ním. A naopak. Rozhodnout se pro životní styl, který je v rozporu se zásadami života, pohrdat spravedlností a žít pouze pro sebe, znamená odtrhnout se od tohoto Zdroje. A to je konec – smrt.
 

2. Podle čeho jsou všichni lidé souzeni a podle čeho budou odměněni? A proč? Př 12,14


Jsme spaseni z milosti, ne ze zákona (Ř 3,20; Ga 2,16; Ef 2,8-10). Zkušenost spasení z milosti však vyplývá z poslušnosti Božího zákona (Ř 8,1-4). Skutky víry dokazují, že Kristova milost působí v životě a harmonizuje nás se spravedlivými principy jeho zákona. Jsme souzeni zákonem, velkým měřítkem jeho spravedlnosti, protože Kristova milost nám umožnila poslouchat ho. Naše skutky jsou hodnoceny, protože díky milosti můžeme dělat to, co Bůh přijímá, co je Bohu milé. 
Poslušnost je důkazem naší lásky k Bohu (J 14,15) i ochoty upřímně ho uctívat. Poslušnost v moci Ducha svatého není zákonictvím. „Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha“ (1 J 3,24).
 

1. Kdo zničí bezbožné? Př 11,3


V knize Přísloví nacházíme dva odlišné názory na soud. Podle prvního nese zodpovědnost za zničení Bůh. Druhý tvrdí, že samotní hříšníci jsou nositeli své odplaty. Mluví snad Šalomoun a ostatní pisatelé Přísloví o dvou stranách jedné mince?
„Jestliže člověk odevzdal srdce svému Spasiteli a je-li jeho jediným životním cílem líbit se Bohu, potom se nemusí bát, že zabloudí (J 7,17; Iz 30,21). Na druhé straně stálá neposlušnost brání hříšníkovi vstoupit na cestu života, nechává ho bezbranného před těžkostmi a vede ho do věčné záhuby při slavném konci.“ (3BC 983)
„Bůh nakonec z lásky k celému vesmíru odstraní všechny, kteří odmítají jeho milost.“ (VLB 543)
Nakonec Bůh vydá bezbožné následkům jejich vlastních rozhodnutí – vlastnímu sebezničení. Sami ponesou nakonec zodpovědnost za svou zkázu. Bůh je potrestá za neposlušnost (2 Te 1,7.8) a plným právem je pak vydá smrti (Zj 20,9).
 

2. Jakou naléhavou prosbu má Bůh na ty, kteří se nerozhodli správně a jdou po cestě, která vede do záhuby? Ez 33,11


Hřích se stává neodpustitelným pouze tehdy, když hříšník odmítne odpuštění. S každým přehlédnutím Božího zaklepání na hříšníkovo srdce slábne ochota hříšníka otevřít ho. Nebudeme-li brát působení svatého Ducha vážně, nebude napříště tak zřetelné a srdce bude méně a méně citlivé. Bůh proto musí nakonec říci: „Šli za svými modlami, nechejme je,“ ale jeho srdce přitom křičí „jak se jich mohu zříci? To je mám nechat jen tak?“ (Oz 4,17; 11,8)
„Ezechiel ve 33. kap. ukazuje, že Boží vláda je vládou osobní zodpovědnosti. Každý je zodpovědný sám za sebe. Nikdo nemůže být poslušný za jiného. Nikomu nebude odpuštěno, pokud zanedbal svoji povinnost jen proto, že ji zanedbal i jeho bližní.“ (4BC 1164)

1. Každý den nám přináší situace, ve kterých se musíme rozhodovat. Prosíme Boha o to, aby nám pomáhal v našem rozhodování, abychom se dokázali rozhodovat co nejlépe?

V knize Patriarchové a proroci si přečti kapitolu Stvoření.
„V díle vykoupení není nátlaku. Nepoužívá se v něm vnější síly. Pod vlivem Ducha Božího se může každý rozhodnout, komu bude sloužit. Hlavním smyslem svobody je změna, která se děje tehdy, když se člověk odevzdá Kristu. Takový člověk se už dokáže rozloučit s hříchem. Pravda, sami se nedokážeme vymanit ze satanovy moci; chceme-li však být z jeho moci vysvobozeni a budeme-li ve své velké bídě volat o pomoc, která je mimo nás a nad námi, pak Boží moc Ducha svatého ovládne duševní schopnosti člověka natolik, že se ochotně podřídí pokynům Boží vůle.“ (TV 466)

Diskusní otázky

1.  Během studia tohoto úkolu jsme se dozvěděli, že Boží zákon je plotem, zdí. Chce nám toto přirovnání prozradit, že Boží zákon je zdí odporu proti hříchu, zdí izolace od světa, zkrátka ochrannou zdí? Jakými jinými výrazy byste lépe popsali Boží zákon a proč?

2.  V čem má Šalomoun pravdu, když dává moudrost a bláznovství do protikladu?

3.  Je důležité, aby křesťan nenásilným způsobem vyjádřil svůj nesouhlas s těmi, kteří omezují náboženskou svobodu a zanedbávají či pošlapávají právo? Jak to můžeme dát do souvislosti se zásadou neodporovat zlému?

Shrnutí

Doplň následující věty:
1.  To, jak se rozhodujeme, je _______________________________________________
2.  Je důležité zachovávat Boží zákon, nebo ____________________________________
3.  Nerozumnost bezzákonnosti spočívá v _____________________________________
4.  Zodpovědnost za osud člověka leží ________________________________________

Pokud se rozhodneme být nerozumnými, nebudeme odsouzeni za vlastní slabost, ale proto, že jsme odmítli pomoc, kterou nám nabízí Pán Bůh. Můžeme se však rozhodnout žít v souladu se zákony života a přijmout od Boha pomoc k rozhodnutím, která potřebujeme pro věčný život.