<< >>

Sbírka v rámci modlitebního týdne je v adventistických sborech dobrou tradicí. Dary modlitebního týdne představují společně s misijními dary páteř financování celosvětových evangelizačních aktivit Církve adventistů sedmého dne. Podle biblického chápání se desátky používají převážně na platy kazatelů, na jejich vzdělávání i na podporu dalších aktivit sdružení a unií. V mnoha zemích světa však lokální dary nestačí na to, aby evangelizační výzvy pokryly. To platí obzvláště pro země na Blízkém východě, v Africe, ale i v Asii. Proto jsou dary modlitebního týdne už skoro sto let nepostradatelnou součástí naší celosvětové misie.

V Bibli je možné najít několik míst, ve kterých jsou výzvy ke sbírkám. Ve 2. Mojžíšově 25,1.2. Bůh žádal Mojžíše, aby provedl sbírku. Jelikož Stvořitel všeho určitě neměl „zapotřebí“, aby prosil o finanční podporu, můžeme z toho usuzovat, že zde nešlo jen o financování stánku úmluvy. Je pozoruhodné, že je to první věc, kterou Bůh sděluje Mojžíšovi, když jej po uzavření smlouvy povolal na horu Sínaj. Bůh v této preambuli k nařízením o stavbě stánku úmluvy několikrát odkazuje na to, že se má jednat o dobrovolné dary. Ti, „jejichž srdce je ochotné“ (B21), jsou vyzváni, aby se na této sbírce podíleli. Bůh si přeje, aby dávání darů bylo „srdeční“ záležitostí, nejen nějakou finanční transakcí. Stejně jako byly dary Izraelců výrazem jejich vděčnosti za prožité vysvobození z otroctví v Egyptě a za smlouvu, kterou s nimi Bůh uzavřel, stejně tak je dávání darů vyjádřením naší vděčnosti za naši zkušenost vykoupení v Ježíši Kristu a za Boží péči o nás. Právě proto, že Bohu důvěřujeme, si nemusíme nechat všechno pro sebe, protože víme, že Bůh, který už toho pro nás tolik udělal, se o nás postará i v budoucnu.

V tomto textu ale Bůh poukazuje ještě na jeden další cíl, který jeho prosba o dary sleduje. V 2. Mojžíšově 25,8 je zapsáno, že izraelský národ má tyto dary dát, aby Bohu „udělali svatyni“ a on v ní mohl bydlet. V určitém smyslu nám to může připadat zvláštní, že Bůh „potřeboval“ přispění národa, aby bydlel v jejich středu. Ale není to právě tento akt nesobeckosti, nezištné pomoci pro druhé, dávání druhým, co nám pomáhá být Bohu o trochu podobnější? Ježíš nelpěl na svém výjimečném postavení v nebi, ale – jak to píše apoštol Pavel v listu Filipským 2,8 – ponížil se, aby nás zachránil. Bůh si přeje, abychom takto smýšleli i my. Touží, abychom s ním spolupracovali, abychom lidem okolo sebe umožňovali prožívat zkušenost Boží přítomnosti v jejich životě. A přitom sami můžeme zakusit, že i pro nás samotné je v tom ukryto veliké požehnání. 

Máme úžasného Boha, který ve všem, co dělá, zohledňuje blaho a požehnání svého stvoření. V tomto smyslu vám již nyní chci poděkovat za vaše dary a ze srdce vám přeji Boží požehnání.

Norbert Zens, hospodář Interevropské divize Církve adventistů sedmého dne


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 22. října 2018 Ze života církve