<< >>

Existují biblické příběhy, které vystoupily ze stránek a staly se součástí kulturního bohatství pro všechny okolo, ať zúčastněné nebo nezúčastněné. Všichni je známe, staly se úslovími, značkami pro určité druhy chování, pro určité jevy. A tak dnes, ateisté i teisté, občané i bratři, víme, co znamená, když se řekne: „jako David a Goliáš“. Malý a velký, podivuhodně doslova a mnohem lépe vyjádřeno „Přerost & Švorc“ – jak (zřejmě neúmyslně) zní sympatická obchodní značka jednoho známého autosalónu. Naši kulturní David a Goliáš jsou ovšem ochuzeni, sesekáni, zhoblováni právě na toho „malého a velkého“, bez vysvětlení, bez nasvícení, bez kontextu.

On ten malý kulturní příběh je totiž velkou vyznavačskou ilustrací, průlomem Boží reality do našich iluzí. Izrael a národ jeho přímořských sousedů Pelištejců jsou ve vzájemné při. Vojensky se položili jeden proti druhému, každý na své výšině. Do údolí mezi nimi vstupuje jako do arény profesionální zápasník, Pelištejec, jakýsi Goliáš z Gatu, a vyzývá protistranu, aby vyslala svého borce k úvodní „férovce“ kdo s koho. Problém je, že Goliáš by mohl mít příjmení „Přerost“. Je kapku velký, pořádnou kapku. Starozákonní podání jeho velikost zdůrazňuje skutečně důrazně a Goliáš je velký až nepřirozeně, přenadstandardně, exkluzívně. Protivník k pohledání – a tak má Izrael problém – pohledat mu protivníka. A Izrael sedí jako hromádka neštěstí, poslouchá každodenní výzvy k demonstrativnímu souboji, morálka vojska atakuje nulu a ve vzduchu visí porážka. Bůh nebůh, ten Goliáš bude naše smrt.

K hromádce neštěstí vedené izraelským králem Saulem přichází teenager David, zásobovač, prosťáček pasáček, dodavatel ovčích produktů své rodině položené se Saulem v poli. Jen on a prorok Samuel ví, že byl nedávno v utajení pomazán, povolán za příštího krále. David slyší Goliášovu výzvu a vyhodnotí ji naprosto radikálně, revolučně, nečekaně: vždyť ten pelištejský přerost se nenaváží do nás, ale do živého Boha! To mu ještě nikdo nezavřel ústa? Oukej, půjdu to udělat já. David se oficiálně přihlásí, Izrael konečně našel svého zápasníka. Proti přerostlému Goliášovi vyšle teenagera Davida. Ten odmítne nabízenou výstroj a výzbroj – půjde za Přerostem jako Švorc, protože obhájit dobré jméno živého Boha, to nepotřebuje Davidův kalašnikov, ale Davidovu odvahu. Zbraň bude špendýrovat Goliáš, nese ji pro Davida sebou, jen to ještě neví.

A tak proti sobě v Efes-damímu postupují pelištejský Přerost a izraelský Švorc, vyzbrojený gigant proti miniatuře s prakem a neviditelným Bohem za zády. Goliáš se cestou hlučně otírá o Davidova Boha, který mu jde neviditelně vstříc a kterého mu David v odpovědi představuje. Kámen z Davidova praku Goliáše složí, jeho vlastním mečem jej pak David popraví. Povzbuzené izraelské šiky vzápětí šokované Pelištejce na hlavu porazí.

A tak se tam v Efez-damímu ukázalo, že důležité není vyrůst, ale mít Boha za zády. Že největší spory nerozhodují svaly, ale srdce. Že poddávat se malomyslnosti může být vada sluchu, ne povahy – že když Had volá do tlampače, je třeba si sdělení správně přeložit. Že Přerost & Švorc je sympatická firma, u níž je dobré si koupit auto, protože k razítku v servisce je přibalen příběh jako maják do života. Že David a Goliáš je strhující velkofilm, pro toho, kdo si jej otevře v tom zaprášeném kině v domácí knihovně a nechá si nasvítit ty řádky i prostor mezi nimi, tedy můj a tvůj život.

Přerost je zkrácen, Švorc je budoucí král. Z teenagera Davida vyroste národní ikona, která později poněkud přeroste a bude zkrácena. O tom jindy. Dnes stačí odejít s vědomím, že hromádka neštěstí vidí možná nepřekonatelnou horu tam, kde se v trávě ve skutečnosti krčí jen krtinec. S vědomím, že v životě je větší tragédie být přerost, než švorc. S vědomím, že mít za zády živého Boha nevylučuje, že když ostatní bojují, my paseme ovce, a že když paseme ovce, nemůžeme mít v torně maršálskou hůl. Ze švorcáka Davida se stane slavný regionální marshall, vstoupí do učebnic, stane se kulturním fenoménem, součástí úsloví, ilustrací pro Kostnici i Nagano; spojí nespojitelné, bude jej používat židovství, křesťanství i ateismus pro náboženství, historii, sport i marketing. Osekaně, zhoblovaně, ploše, vyprázdněně – protože ta 17. kapitola první knihy Samuelovy není uzavřená, mezi těmi řádky já i ty žijeme.

Jan Vojvodík

(foto: Wikimedia Commons)


 Sdílet článek na:
AIS 6. července 2018 Nezařazené