<< >>

Digitální média nám usnadňují duševní práci – podobně jako pohyblivé schody, výtahy a auta usnadňují fyzickou činnost. Dopady nedostatečné fyzické aktivity na svaly, srdce a krevní oběh jsou známé, a tak cvičíme a pohybujeme se, abychom se udrželi fyzicky svěží.
Tento princip je možné vztáhnout i na náš mozek. Také platí, že pouze když trénujeme mysl, zůstaneme duševně činní a v pořádku. Ještě důležitějším poznatkem je to, že mozek nejvíce rozvíjí to, co jsme se naučili v mládí a co je v něm od té doby uloženo a používáno.

 

Učení konáním
Počítač, na kterém právě píši, není od chvíle, kdy byl vyroben, výkonnější. Můj mozek se však od narození stále vyvíjí. Mé okolí se mnou mluví česky – a tak se mé centrum řeči naučilo česky. To znamená, že se z „hatmatilky“ zcela automaticky vytvořila slovíčka a odvodilo se a uložilo i jejich použití. S každým úsilím nějak se nazvednout, s každým pokusem jít sama, doslova od pádu k pádu, jsem se naučila chodit. Dále jsem poznala, pochopila svět – reálný, a tak vím, jak dle pohmatu vypadá kov, dřevo, látka nebo voda, jak se rozevírají nůžky a jak držet syrové vejce či jehlu. K tomu mám – především ze zacházení s jinými dětmi – naučeno, jak člověk jedná s jinými lidmi. Nezapomeňte, že to vše se stihlo předtím, než jsem šla do školy, samo, ale na žádný pád samo o sobě. Vyžadovalo to aktivní vyladění myšlenek s odpovídající zkušeností, s celým mozkem.

 

Fascinující mozek
Nejdůležitějším poznatkem z výzkumu mozku za posledních 30 let je zjištění, že mozek se s každým použitím mění – a to permanentně. Stále rozvíjí svoji výkonnost – nazýváme to procesem učení. Na rozdíl od mého počítače nemá můj mozek ani centrální procesní jednotku, tedy modul, který zpracovává informace, ani harddisk, který informace uchovává. Místo toho se skládá téměř ze sta miliard nervových buněk, každá z nich má téměř deset tisíc spojení – a tak vytváří vzájemně propojenou síť. V tu chvíli, kdy nervové buňky zpracovávají informace, se vzájemně ovlivňují různé formy elektrických impulzů a vytvářejí nové spoje. Tyto impulzy zároveň přechází přes spojovací místa nervových buněk – synapse – a tak mohou být zesíleny. „Hardware“ našeho mozku se tedy svým používáním mění. To konkrétně znamená, že zpracovajé informace se v něm automaticky uloží. Obě funkce nejsou tedy dva rozličné moduly, ale jsou to dva různé aspekty jednoho procesu: používání nervových buněk.

 

(Foto: Photos.com)

Kdo se učil jako dítě, učí se snadněji i jako dospělý
Malé děti se učí velmi rychle, tj. jejich synapse se při používání mění nejsilněji právě proto, že ještě nic neznají nebo neumějí. Učí se tak rychle, jak to je možné – chodit nebo mluvit, stejně tak jako obsáhnout a poznat svět i bližní. Již ve školním věku se synapse mění pomaleji a u dospělých je tato schopnost změny v porovnání s dětstvím velmi malá. Například kdo jako dospělý ovládne tři řeči, bude se čtvrtou učit rychleji než ten, kdo se naučil pouze svoji mateřštinu. Kdo v dospělosti již hraje na tři hudební nástroje, naučí se na čtvrtý rychleji než ten, který začíná muzicírovat od začátku. U používání pracovních nástrojů nebo poznání chemie či fyziky to je stejné. Platí, že čím více se člověk učil jako dítě, tím lépe se učí také jako dospělý. Mozek se chová jako paradoxní harddisk – čím více toho je uvnitř, tím více se tam uloží! Z toho plyne, že se o celoživotní schopnost učení musíme starat už v mateřské a základní škole. A to také znamená, že kdo se do 20 let ještě nic nenaučil, bude to mít později s učením velmi těžké.

 

Rozvíjení mozku a vliv médií
Mozek se rozvíjí při kontaktu a potřebě vypořádat se se světem – skutečným světem. Výsledkem toho se v prvních 20 letech života rozvíjejí procesy, které nazýváme vzděláváním: od chůze, řeči a chování, přes poznávání vědomostí až ke zvláštním schopnostem, jako je matematika a přírodovědně-technické základní porozumění a pozorování společenských a kulturních souvislostí. Na základě skutečného prožitku vytvářejí děti a mladí – díky změnám miliard synapsí svých nervových buněk – zdatnost mozku, jenž se vyplatí nejen ekonomicky, nýbrž i ustavením důležitých faktorů pro zdraví.

Je možné si tento princip osvětlit na příkladu. Mezinárodní studie dokládají, že když člověk vyrůstá v dvojjazyčném prostředí a příležitostně během života mluví druhou řečí, projeví se u něj symptomy demence – nezávisle na tom, jakého typu – se zpožděním 5 let proti ostatní populaci. Přitom to není tak, že nepřítomnost patologických změn, tedy mikroinfarkty (u demence cévního původu) nebo obložení plaky a fibrily (u Alzheimerovy demence) se vyskytují později; spíše dobře vzdělaný mozek disponuje většími rezervami, které může využít, když se „harddisk“ pomalu ničí. Dvojjazyčnost ve většině případů není výsledek talentu, nadání, vlohy, nýbrž je podmíněn skutečností a okolnostmi (různý původ nebo emigrace rodičů). Tyto studie ukazují velmi jasně vliv myšlenkové aktivity i na pozdější pokles duševních schopností, tj. na vznikající a vyvíjející se demenci. Ostatně není žádný lék, který by výskyt demence mohl jen přibližně dobře oddálit, jako je to dokázáno pro dvojjazyčnost.

Když se mozek v dětství a mládí ve vypořádávání se skutečným světem vybuduje, může člověk bezpečně používat digitální média. Důležité je, že to má být až v pozdějším věku. Na tvorbu mozku v dětství a mládí působí digitální média velmi nevhodně a nepříznivě. Brzdí a zastavují proces učení, a proto vedou k poruchám rozvoje řeči, čtení, psaní, pozornosti a vytrvalosti. Opačný, příznivý vliv má dvojjazyčnost, fyzický kontakt se skutečností, hudba, sport, divadlo, dále pak vzdělání, pohyb, zdravá výživa. V dospívání a v dospělosti jsou příznivými faktory vztahy, rodina a smysluplná práce, aktivní účast na životě. Stres a přetížení působí na rozvoj duševních schopností nepříznivě.

Je prokázáno, že pokud dítě stráví mnoho času před obrazovkou, projevuje se pak u něj v základní škole více poruch a pomalejší rozvoj řeči a pozornosti. Hrací konzole prokazatelně působí špatně na známky ze čtení a psaní, stejně tak jako na vztahové problémy ve škole. Počítač v dětském pokoji působí negativně na školní výkony. Internet a vlastní počítač v mladém věku vedou ke snížení sebekontroly a k závislosti. A jde nejen o závislost, ale i problémové užívání.

 

Další důsledky digitálních médií
Mohou to být strachy, úzkosti a otupení, poruchy spánku, deprese, nadváha, sklon k násilnostem a závislost na počítači/internetu/smartphonu. Vývojové trendy jsou znepokojivé. Pro optimální vývoj mozku dětí a mladistvých je důležité omezování „konzumace“ digitálních médií. Statistiky žel ukazují, že kdo je týdně ve škole 35 hodin, stráví se školní látkou 3,75 hodin denně. Naproti tomu průměrné konzumování digitálních médií je denně 7,5 hodin! Mladí lidé tedy tráví 2krát více času s digitálními médii než s celou školní látkou dohromady.

Nemůžeme připustit, aby několik málo koncernů masivně poškozovalo mozek příštích generací. Proto je čas následky digitálních médií vzít vážně. Neboť za všechny mladé lidi, kteří ještě nemají 18 let, neseme jako dospělí odpovědnost. A tu bychom měli vzít vážně.

Podle zahraničních materiálů připravila lékařka Jana Krynská


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 15. února 2018 Životní styl