Etika, věrný pozůstatek a evoluce | Oficiální stránky Církve adventistů sedmého dne, Česko-Slovenská unie
<< >>

V Římě v Itálii se od 11. do 21. července konala 4. mezinárodní biblická konference. Tématem byla eschatologie (tedy doslovně „učení o posledních věcech“), která se zabývá studiem událostí posledních dnů a témat, které s nimi budou souviset.

Jedním z důležitých aspektů konference v Římě byl velký počet studií, které byly předloženy v šesti tematických okruzích. Badatelé z celého světa představili celkem 102 příspěvků z různých oblastí, kromě těch, které byly představeny na hlavním fóru. Jednotlivé tematické okruhy umožnily účastníkům vybrat si seminář z některého z následujících specializovaných oborů: Starý zákon, Nový zákon (2 okruhy), teologie, církevní dějiny, misiologie a adventistická studia (2 okruhy). Jako příklad uvádíme ukázku několika příspěvků představených první den konference.

 

Etika a eschatologie

Larry Lichtenwalter, děkan filozofické a teologické fakulty a nový ředitel univerzity na Středním východě v oboru Nového zákona, představil knihu s názvem „Apokalypsa a etika: eschatologie a morální imaginace v knize Zjevení“.

Lichtenwalter otevřel téma, kterým se během následujících dnů zabývalo několik dalších přednášejících: vztah mezi etikou a eschatologií. Otázka, která obě tato slova spojuje, zní: Jak žijí věřící v době očekávání? A poskytuje eschatologie věřícím etické principy?

„Eschatologie nevyhnutelně formuje morální vnímání,“ vysvětloval Lichtenwalter. „Tvoří odpovídající etiku a nabízí příslib jednoty života a možnost konečného naplnění.“ Dále se zaměřil konkrétně na knihu Zjevení. Tato biblická kniha podle Lichtenwaltera uvádí čtenáře do morálního kontextu – kosmického konfliktu mezi Kristem a satanem.

Tímto způsobem se „prolíná eschatologie s etikou“ a společně vytvářejí soubor „morálních realit“, mezi které patří „charakter (bytí a jednání), svoboda a volba, pravdivost, uctívání, smluvní věrnost, etická praxe, smíření, etické normy, morální dilemata a morální prostřednictví“. Podle Lichtenwaltera tyto morální skutečnosti, které odhaluje kniha Zjevení, vyvolávají kritické otázky a věřícím lidem, kteří očekávají druhých příchod Ježíše Krista, poskytují pokyny pro život.

„Žádný jiný biblický text nenabízí tak úžasně praktické nahlédnutí do vztahu mezi eschatologií a etikou,“ uzavřel Lichtenwalter.

 

Adventistická identita a dědictví pozůstatku

Další příspěvek se zabýval otázkou pozůstatku – jádrem adventistického učení o eschatologii. Richard Rice, profesor religionistiky a teologických studií na univerzitě Loma Linda, se zabýval otázkou, co znamená totožnost pozůstatku pro současnou Církev adventistů sedmého dne.

Rice uvedl, že adventistický pohled na pozůstatek zahrnuje několik klíčových témat a „posiluje naše vědomí toho, že jsme jedinečnou skupinou, obdařenou zvláštními dary, která zvěstuje jedinečné časové poselství jako odpověď na konkrétní Boží povolání. Avšak mezi adventisty existují pozoruhodné rozdíly v tom, co tato identita pozůstatku zahrnuje“.

Zdůraznil, že některé z těchto rozdílů jsou způsobeny růstem církve adventistů, který však vedl k tomu, že církev vyrostla ve velkou a dobře známou globální denominaci. „Už nejsme pouhou menšinou na okraji křesťanství, na kterou druzí stále útočí,“ podotkl Rice. Ve svém příspěvku se snažil zdůraznit několik současných pohledů na pozůstatek a současně navrhl způsoby, jak by adventisté mohli i nadále přijímat své „dědictví pozůstatku“.

Rice uvedl, že jedním ze způsobů, jak znovu oživit adventistickou identitu pozůstatku, je inspirovat se tím, jak prožívali svoji identitu adventističtí průkopníci. S odkazem na adventistické perspektivy konce devatenáctého století a radu Ellen Whiteové Rice uvádí, že první adventisté pochopili, že jejich identita pozůstatku se odvíjí od událostí a mocností, které jsou popsány v knize Zjevení.

Tito průkopníci, kteří vnímali své povolání, se aktivně angažovali ve svých komunitách a přitom zvěstovali poselství o závěru dějin. „Prvotní adventisté, kteří se považovali za pozůstatek, se ve své době v životě společnosti aktivně angažovali. Stejně tak i my, kteří se dnes považujeme za pozůstatek, bychom se měli aktivně zabývat problémy dnešní doby.“

„Naše dědictví pozůstatku nám dodává vědomí identity a poskytuje nám celostní pojetí křesťanského života, svědectví a služby,“ shrnul Rice. „Abychom prokázali svoji věrnost tak jako naši předkové, musíme přijmout širší vizi pozůstatku.“

 

Darwin a spasení

Raúl Esperante, paleontolog z týmu pracovníků Geofyzikálního výzkumného ústavu církve adventistů, upozorňoval na rozvoj vztahu mezi eschatologií a vědou a diskutoval o darwinizmu a jeho vlivu na křesťanskou teologii.

Esperante předložil historický přehled postupného vývoje, který zpochybňoval židovsko-křesťanské učení o historii a hodnotě člověka. „Od svého počátku během dějin darwinizmus podrýval křesťanskou víru. Vedlo to ke ztrátě důvěry v Písmo a k posílení naturalistického pohledu na biologickou existenci a na vesmír. Vedlo to k pohledu, který lidi odcizuje od spasení.“

Esperante se rozhodl z velké míry soustředit na vztah mezi darwinizmem a křesťanským pojetím spasení. Darwinova představa evolučního vývoje a přirozeného výběru „otřásla současnými teologickými základy tím, že z přirozeného plánu stvoření odstranila člověka a zbavila ho potřeby spásy“.

To vytváří misijní problém. „Jádrem tohoto problému je, že přesvědčení darwinisté necítí svoji ztracenost, protože se vyvinuli,“ vysvětluje Esperante. „Jako takoví dosáhli v přírodě takové organické úrovně, která jim poskytuje výhodu nadřazenosti. Domnívají se, že kromě organické, konečné a pozemské existence není už nic dalšího. V podstatě pro ty, kdo věří, že není od čeho je zachránit, neexistuje žádný pojem spasení.“

Když si Esperante tento problém uvědomil, dospěl k závěru, že právě myšlenka biblické naděje, která je založena na zaslíbení spásy, osvobozuje od „existenciální prázdnoty a zoufalství, které darwinismus přináší“.

Costin Jordache, Adventist Review (news.eud.adventist.org)


 Sdílet článek na:
AIS 27. července 2018 Nezařazené