<< >>

„Nestěžuji si na nedostatek, naučil jsem se být spokojen s tím, co právě mám.“ (Fp 4,11; Slovo na cestu – SNC)

Apoštol Pavel se naučil velké životní moudrosti. Zřejmě po svém obrácení získal jistotu, že různé situace, jak věřil, přicházejí z Božího dopuštění. „Víme, že vše nakonec slouží k prospěchu těch, kteří Boha milují“ (Ř 8,28; SNC). „Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je“ (1K 10,13; SNC). Pavel neklade žádné hranice, které by byly předpokladem jeho spokojenosti. Není zde žádný rozpor mezi jeho myšlením a mezi jeho duchovní zkušenosti, jejíž laťku postavil velice vysoko.

Budeme-li budoucnost posuzovat podle toho, jak Bůh bude jednat, pak rozpoznáme, že potřebujeme být vedeni právě tímto způsobem. V knize Touha věků je napsáno: „Bůh vždycky vede své děti tak, jak by si samy přály, kdyby od počátku viděly konec a chápaly velikost záměru, který jako Boží spolupracovníci uskutečňují“. (Ellen Whiteová, TV, 141)

Co znamená biblické „být spokojen“? Původní řecké slovo „autarkés“ znamená „soběstačný, spokojený“, doslova „spokojený nezávisle na vnějších okolnostech“. Je to určitá vnitřní spokojenost, ne stoická, pasivní sebetrýzeň, mučivé nesení vlastního osudu, jak to chápali Řekové ve své mytologii, kdy si tímto sebetrýzněním získávali přízeň božstva. Pavel je spokojen v moci nového života, který obdržel darem od Krista. A tak už to nejsou okolnosti, které by byly jeho osudem, ale Kristus, který v něm žije (Ga 2,20).

 

Vnější spokojenost – znak moderní spotřební společnosti

Úspěšný podnikatel sedí v koženém křesle před rozzářenou obrazovkou. Prožívá příjemný pocit uspokojení. V myšlenkách se vrací ke všem zdařilým obchodním jednáním minulého roku. Příjmy jeho soukromé společnosti přesáhly několikrát plánovaná vydání. Jeho neomylná prozíravost stála při zrodu nápadu přijít na trh se zbožím, o něž bude velký zájem. A tak si mohl otevřít kontrakt se zahraničím. Je to záruka další prosperity a možnosti vývozu.

Po doušku osvěžujícího nápoje uvažuje: „Musím letos rozšířit skladovací prostory pro nové výrobky.“ S blaženým pocitem zaboří hlavu do měkkého opěradla. Na nic nezapomněl… Až na jedno – v návalu práce nenašel čas nechat se vyšetřit u lékaře. Občas cítí jakousi přechodnou slabost. Přičítá to přepracování… Netuší, že v jeho žilách koluje nemocná krev. Leukémie – rakovina krve – nemilosrdně ukrajuje dny jeho života! Na všechno myslel, ale na jedno zapomněl…

Poznali jste v tomto muži biblické podobenství o pošetilém boháči? Ježíš je uzavřel slovy: „Tak se stane každému, kdo hromadí majetek a nestará se o to, co má věčnou hodnotu v Božích očích (L 12,21; SNC).

„Cíle tohoto muže nebyly vyšší, než jaké mají pomíjitelná zvířata. Žil, jako by Bůh neexistoval, jako by nebylo nebe a věčný život; jako by všechno, co měl, bylo jeho vlastnictvím, jako by nic nedlužil Bohu ani lidem… Žít jen pro sebe znamená zahynout… Proto Ježíš Kristus řekl: ‚Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má‘ (L 12,15).“ (Ellen Whiteová, Perly moudrosti, 128.129)

 

Co je skutečná životní pohoda

Boží slovo nabízí cestu k vnitřní spokojenosti. Nespočívá ve změně okolností. Vychází ze změny postoje srdce a myšlení. Pavel napsal: „Než skončím, bratři, rád bych vám položil na srdce ještě jedno: podporujte všechno, co je pravdivé, dobré a správné, čisté, milé a chvályhodné, co má dobrou pověst a pokládá se za ctnost. Žijte tak, jak jsem vás učil a jak jste u mne slyšeli i viděli“ (Fp 4,8.9; SNC).

Myslím na jednu usměvavou ženu. Kdykoli promluvila, tak jiné povzbudila. Tato křesťanka byla spokojená s tím, co měla. Co tedy vlastnila? Měla dvě děti, panelákový byt a radost ze služby svým bližním. Řeknete – nic mimořádného. Ale posuďte sami. Ještě v době svého mládí, když čekala dítě, utrpěla těžký pracovní úraz v cihelně, kde pracovala. Neměla ruku. Co může dělat žena, která nakonec zůstala sama s nemocnou dcerou? Mohla jen naříkat nad životní tragédii. Ale v té době poznala Ježíše a začala se s ním učit, podobně jako Pavel, té jiné – vnitřní spokojenosti. Rozhodla se být soběstačná s tím, co měla. Zbyla jí druhá paže, a pak odvážné srdce. Cvičila svou vůli. Obstarala vše kolem svých dětí, nakupovala, vařila a prala – vše jednou rukou. Dokonce pomáhala své nemocné sousedce. A ještě se zvládla naučit psát druhou rukou, aby mohla vypomáhat ve sborovém společenství.

A co ty, milý čtenáři, jsi spokojen s tím, co máš? Možná si myslíš, že to není mnoho, ale v Kristu je to nesmírné bohatství. Být spokojený – v češtině tam zní slovo pokoj. Ano, „a Bůh, dárce pokoje, bude s vámi“ (Fp 4,9; SNC).

Enoch Martínek


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 18. srpna 2017 Život víry