Má je Země, praví Hospodin… | Oficiální stránky Církve adventistů sedmého dne, Česko-Slovenská unie
<< >>

Obraz první. Na chodbě před soudní síní sedí několik lidí, čekají na příchod soudce. Všechno jsou to bývalí dobří přátelé, ale teď se soudí o peníze, o hodně peněz. Ať to dopadne jakkoliv, už nikdy nebudou přátelé, nikdy nebudou chodit do jednoho sboru a hořkost křivdy zůstane všem a napořád. Soudit se o věci, které nám dal Hospodin, je prostě poněkud absurdní.

Obraz druhý. Na chodbě před soudní síní sedí dva krásní mladí lidé, on a ona. Čekají na rozhodnutí soudu. Komu a jak přidělí výchovu dětí, kolik kdo a komu bude platit peněz. Ještě před pár měsíci se uměli vzájemně pohladit, obejmout a možná by za sebe a své děti položili i život. Dnes jejich mladé ruce startují soudní „motorovou“ pilu, aby rozřezali na kusy nejen svůj svět, ale také svět svých dětí, a tak vlastně zničili navždy vše, co společně vybudovali. Pokusit se rozdělit nedělitelné je prostě ještě více než absurdní.

Obraz třetí. Starší muž stojí uprostřed noci v nemocničním pokoji a zoufale se snaží splnit svůj životní úkol – naplnit do poloviny malou nádobku, a dokázat tak světu, že důležité funkce těla fungují i po včerejší operaci. Do dveří nakoukne sestra s otázkou: „Už?“ Padesátiletý stařec s holým pozadím se uctivě omlouvá, že ještě tedy ne, ale že do toho dá úplně všechno. „Ecce Homo,“ řekl by snad klasik nad obrazem „ředitele“ planety, který zrovna neumí uřídit ani základní pochody těla.

Celý svět se snaží tvrdě realizovat myšlenku bývalého anděla světlosti, že nám vše patří, že vládneme přírodou, věcmi, lidmi, vlastně vším, co je kolem nás. V tomto nahlouplém opojení jdeme životem a máme dojem, že nám patří snad úplně vše. Naše tělo, naše myšlení, věci kolem nás, a dokonce lidé kolem nás. A běda, pokud máme jen dojem, že věci nejdou podle toho, jak jsme si je naplánovali a jak si představujeme svůj budoucí svět!

Všem těmto našim složitým příběhům připravil geniální Hospodin úžasný prostor pro vývoj. Ujistil všechny přítomné i budoucí generace, že Země a všechno, co je na ní, patří jemu – Bohu. Naše spory o jeho majetek jsou vždy jen hloupé a většinou i velmi kruté hry, které postupně zničí vše dobré, co se nám lidem podařilo z Boží milosti vybudovat.

Adam s Evou ještě neexistovali a Hospodin se musel zabývat budoucí bezmeznou krutostí lidstva. Co udělat s budoucími válkami, miliony mrtvých a zmrzačených bytostí, které prostě nepochopily, kdo je skutečným vládcem věcí, za které tak zoufale bojují. Bůh viděl války rodičů o děti, soudy bývalých přátel o majetky a jiné hrůzy mezilidských vztahů. Z každé podobné války mají lidé zmrzačená nejen těla, ale hlavně duše. Ze soudních síní si možná odneseme rozsudek, ale ne spravedlnost. To, co si však odneseme vždy, je zničená budoucnost naší duše.

Křesťané často hovoří o svých nepřátelích. Jednou je to nějaký stát, jindy je to nějaké společenské zřízení, jindy je to vedlejší církev, ale jen málokdy uznáme a uvěříme tomu, že největší nebezpečí pro náš život budoucí je v nás samotných.

Na pekla námi vytvořená existuje jen jediný lék – geniální systém Kristovy milosti. Celá staletí se křesťané pokoušejí definovat, co se za tímto sdělením Bible skrývá. Přijetí Boží milosti je pro člověka velmi nesnadný proces, protože na jedné straně je to Hospodinův dar, a na straně druhé Ježíš definoval, že do toho musíme vložit úplně všecko, čeho jsme schopni.

Bohatý mládenec byl vyzván k rozdání všeho. Na první pohled je to velmi jednoduchá výzva, ale realita je mnohem komplikovanější. Vypadá to, že příběh není výzvou k podivné chudobě, ale velmi komplexním sdělením, že opravdové přijetí Kristovi milosti pro můj osobní život je ve skutečnosti velmi nesnadnou akcí na hraně nemožného.

Skutečné přijetí spasení z milosti převrátí člověku všechny jeho osobní hodnoty. Pokud člověk uvěří tomu, že celý jeho život je dán milosrdenstvím Božím, pak by měl stejný přístup aplikovat ve vztahu ke svým bližním – a to je problém. Kristus se pro nás plně obětoval, ale moje osobní oběť pro mé bližní už se mi vždy nezdá jako dobré řešení.

Spasení z milosti Boží není teologický problém ani zdroj diskuzí pro svaté, ale je to Kristova výzva k šíření této milosti slovem, a hlavně činem. Soudíš se o zbytečnosti? Znovu to zvaž a promysli, zda není jiná cesta. Dohadují se tví právníci s maminkou tvých dětí o tvých dětech? Zkus to promyslet, zda neexistuje i tady jiná cesta než nekonečná válka právníků o duše vašich dětí.

Vypadá to jako totální nesmysl – vyměnit válku za milosrdenství? Ano z pohledu člověka je to naprostý nesmysl, v tomto světě není místo pro projevení slabosti. Ale Ježíš se nebaví o slabosti a ústupcích. V jeho pojetí je milosrdenství proaktivní přístup k problémům. Požádá tě nějaký „Říman“ o nesení břemena? Nespokoj se s pasivním trpěním a nadáváním. Vezmi to a dones mu to na dvakrát větší vzdálenost. Chce po tobě někdo košili? Zkus ho šokovat a dej mu i kabát.

Když Bůh vymyslel Kristovu oběť milosrdenství, byl to totální aktivní útok na všechny síly zla. Byla to nejdražší Boží akce v dějinách vesmíru (nakolik nám to zjevil). Bylo to vše o ceně života Božího Syna.

Nikdo z nás nedokáže udělat nic podobného, ale je to výzva k našemu rozjímání nad tím, jak se vypořádávám se zlem na tomto světě já.

Co si přát do dalších dnů našeho života vezdejšího? Snad odvahu od Hospodina reagovat na zlé věci aktivně osobní obětí svých představ, zloby, zranění? Vzít prostě Bibli vážně a konat evangelium dobré služby lidem, kteří mi často stojí v cestě? A jde o hodně – o náš život vezdejší i ten věčný.

Marek Škrla

 

Související články:

MANAHOTEL?

A co já?

Kam jsme došli?

Kudy dál?

Hledání cest

Bůh je laskavý hospodář, který nás zve k následování


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 29. listopadu 2018 Inspirace