<< >>

Pokusit se napsat cokoliv o Boží genialitě naráží na problém, že naše slovní zásoba neobsahuje dostatečné termíny, kterými bychom to dokázali alespoň nějak popsat. I kdyby se pisatel snažil sebevíc, stejně bude danou věc popisovat jen zčásti a z určitého pohledu.

Některé Hospodinovy činy svým laskavým nadhledem naprosto přesahují naše chápání, ale přesto jsou jako příběh skvělé k našemu rozjímání. Čtenářům vážným se omluvím za následující formulaci. Zdá se mi totiž, že se v některých příbězích Bible se Hospodin usmívá nad tím naším lidským zmateným pobíháním, a dá se říci, že nás bere tak trochu s nadhledem a možná i s humorem.

Jednoho dne si Bůh vybral svůj vyvolený lid. Měl k tomu určitě své dobré důvody, ale možná chtěl i naznačit, že se nebojí vybrat klidně z toho, co všichni ostatní považovali za zcela bezcenné. Z Egypta tudíž vyrazila do země zaslíbené velmi zvláštní pospolitost otroků, kterou scelovaly jen jakési rodinné vazby jejich praotců.

Tento sebraný lid kdesi zpoza plotů se vydal na cestu, aby byl postupně přetvořen v lid Boží, v královské kněžstvo; dnes dokonce přidáváme hezký termín – lid ostatku. Problém byl v tom, že člověk, který se narodil a vyrostl jako otrok, měl prostě „jen“ mozek otroka. Pro výpočty kvality svého života vezdejšího používal velmi jednoduchá schémata. Stále sčítal hrnce s masem a cibulí, násobil to jistotami své otročiny v Egyptě – a pořád mu z toho vycházela intenzivní potřeba reptání na nenadále nabytou svobodu Boží.

Nebuďme těmto našim praotcům tvrdými soudci, prostě mysleli hodně podobně, jako my dnes, ne-li stejně. Často primitivní kalkulací naší okamžité spokojenosti, plného bříška a vzrušujících zážitků se s inteligencí prvoka dožadujeme, aby Bůh plnil vše, na co si vzpomeneme, jinak prostě a zkrátka reptáme jak malé nevědoucí děti.

Tehdy v dávnověku egyptské pouště zůstal Bůh uprostřed reptající lidské smečky a zahájil neuvěřitelný projekt s názvem: Jak dát otrokům svobodu ducha. Jedná se o největší výzkumný projekt aplikované psychologie v dějinách lidstva. Hospodin do toho vložil naprosto všechno. Mnoho let podpory zotročených mozků, neuvěřitelnou investici Boží vstřícnosti, tolerance a lásky, aby se ukázalo, že člověk je sám o sobě pouze zoufalý otrok svého těla a poměrně primitivních kalkulací své duše.

Čas ukázal, že všechny pokusy člověka o dobrý samostatný život bez Boha vždy selhaly. Život bez Boha, tedy život veskrze bezbožný, je vždy cestou k osobnímu zahynutí. Dějiny vyvolené skupiny lidí ukázaly, že bez inteligentní spolupráce se Stvořitelem degradoval člověk vyznávající jediného Boha na tupé zvíře, které nakonec dohnalo na kříž i svého vlastního Krista Stvořitele.

Nikdo z nás si nemůže být jistý, že bychom v bláhové duchovní pýše na skvělost našeho náboženství také neposlali Ježíše na smrt, pokud by ohrožoval naše zažité tradice a jistoty převychovaných otroků.

Ale pojďme zpátky na rozpálenou poušť. Vysvobození, nebo chcete-li spasení, otroci jsou zoufalí, není co jíst, i egyptské peklo vypadá v té chvíli a v jejich vzpomínkách jako rajská zahrada. Máslo tam bylo za deset korun, všichni měli práci a sem tam byla i nějaká zábava. A dnes? K čemu je svoboda a jen jakási vidina země zaslíbené.

A najednou přichází kouzlo, sám Hospodin Bůh přichází a přináší s sebou jídlo. Lidé to sledují s nedůvěrou, neznají ještě čtyřicet odstínů müsli. Na zemi se snesla mana nebeská. Luxusní polotovar, ekologicky zcela nezávadný, a navíc měl v sobě integrován ještě systém výchovy otroků ve svobodné bytosti.

Bůh vysvětluje princip tohoto nebeského vynálezu – stačí to posbírat a můžete vařit. V každé společnosti jsou lidé šikovnější a méně šikovní. Bůh tedy představil svému lidu nové ekonomické pravidlo trvale udržitelného rozvoje – kdo nasbírá více, ten dá tomu, kdo nasbírá méně. Každý si vezme jen tu míru, kterou potřebuje. Dokonce zazněla věta pro mozek otroka nepochopitelná – neschovávejte si nic na zítřek, další den přinese zase čerstvou manu.

Zajímavý příběh. Desítky tisíc lidí na poušti mají hlad, nikde v okolí nejsou žádné zdroje potravin. Bůh přichází s nápadem z budoucnosti – ušetříme otrokům práci, dostanou skvělý polotovar vyvážené stravy. Stačí jen sbírat. Nejde o žádný hloupý Fast Food. K Božímu požehnání musíš vždy přidat svou práci.

Mana padala v určitém čase. Chceš-li jíst, musíš se naučit respektovat Boží řád věcí a přijít včas. Máš nějaký hendikep a nedaří se ti získat potřebné množství suroviny? Nevadí, okolo je dost šikovných lidí, kteří se s tebou rozdělí. Jsi od narození člověk s genetikou sysla? Nevadí, postupně se naučíš, že s Pánem Bohem ve vedení není třeba zdroje nezřízeně hromadit. K čemu také, když cenu many na burze stále shazuje dolů její neodvratné každodenní padání.

No a šestý den přichází Hospodinův majstrštyk. V pátek je třeba pracovat trochu navíc, protože v sobotu je čas na setkání s Bohem a není třeba si ji kazit pobíháním po poli a sbíráním many. Lidé mají každodenní hmatatelnou zkušenost – nasbíráš víc, zkazí se to. Najednou přichází Bůh s novou zákonitostí – v pátek bude všechno jinak. Prostě trénuj svůj tupý mozek otroka a nauč se trochu myslet s nadhledem svého Stvořitele.

Bůh je génius i ve zdánlivých maličkostech. Na obyčejném jídle vybudoval univerzitu duchovního vzdělání bývalých otroků. V mnoha detailech pouštní cesty do země zaslíbené nabídl tupému stádu odsouzenému k zahynutí cestu ke vzdělání a budoucí záchraně.

Ptáte se, co se od té doby změnilo? Skoro nic, bez Božího požehnání zůstane v naší hlavě mozek otroka, bez rozhledu, citu a schopnosti rozvíjet v sobě talent – být člověku člověkem a Hospodinu dobrým synem či dcerou.

Je to na nás, zda moudrá poslušnost převládne nad duchovní pýchou hloupých otroků, kteří mají jen dobrý pocit, že jsou jaksi nějak trochu možná vyvolení.

Marek Škrla

 

Související články:

A co já?

Kam jsme došli?

Kudy dál?

Hledání cest

Bůh je laskavý hospodář, který nás zve k následování


 Sdílet článek na:
AIS 31. srpna 2018 Ze života církve