Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“
Lukáš 8,25
Další z Ježíšových slov, která mi kdysi nedávala smysl. Proč kárá své učedníky, když udělali to nejlepší, co mohli? Jejich loď je zmítána bouří, nabírá vodu a oni už nevidí naději na záchranu. I když se snaží vodu z lodi vylévat, je jí stále více a více.
Jenže zatímco oni dělají vše pro záchranu, jejich Mistr klidně spí. A to tak tvrdě, že se snad ve spánku i utopí. Proto ho budí a volají na něj: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ (L 8,24). A pak se stalo něco, co ještě nikdy neviděli. Ježíš se postavil, pohrozil živlům a bouře byla najednou ta tam. Proč se jich pak ptá, kde je jejich víra? V čem udělali chybu?
Klíčovým slovem pro pochopení je osobní zájmeno „vaše“. Učedníci nechávali Ježíše dlouho spát. Nebudili ho hned, jak začala bouře. Věřili sobě a svým rybářským schopnostem. Věřili, že to zvládnou sami.
Pak vše ale nabralo úplně jiné rozměry a oni si najednou věřit přestali. Propadají panice a bojí se o své životy. Teprve tehdy si vzpomněli na Ježíše, ale báli se dál.
V životě jsem mnohokrát udělal stejnou chybu jako oni. Mnohokrát jsem zbytečně trpěl, zbytečně se bál, protože jsem nejdřív věřil víc sobě než Ježíši.
Příběh z rozbouřeného jezera i mé vlastní zkušenosti mne učí, že je lepší Ježíše „probudit“ hned na začátku. Když si myslím, že to zvládnu sám, on mi svou pomoc nenutí. A přestože se mi zdá, že spí, on jen čeká, až ho požádám o pomoc.
