<< >>

Evangelisté Ježíše líčí jako muže vysoce charismatického, pevného a rozhodného, přitom citlivého, vnímavého a něžného. Bylo by tedy s podivem, kdyby jej ženy neobdivovaly a nevyhledávaly jeho přítomnost. Ježíš však upřednostňoval duchovní rodinu před rodinou fyzickou. Pravděpodobně proto se neoženil. Což ovšem neznamená, že si žen nevšímal. Naopak. Jeho vztah k ženám byl na svou dobu doslova nadstandardní.

 

Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu. Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu a k Bohu svému i k Bohu vašemu. Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ (J 20‚11–18)

 

https://youtu.be/rmXJ3NqZTgI

 

Ježíš a Marie Magdalská

Musím přiznat, že se moc nedivím fantastům, kteří při pročítání evangelií dospívají k závěru, že Marie musela Ježíše milovat víc než ostatní. Vděčila mu za mnohé. Ježíš ji uzdravil z děsivé psychické nemoci zvané „posedlost“ (Mk 16‚9) a někteří teologové (E. G. Whiteovou nevyjímaje) jsou toho mínění, že právě ona byla tou smilnou ženou, kterou Ježíš zachránil před kamenováním. Ztotožňují ji s Marií, sestrou Marty a Lazara, která oddaně naslouchala jeho vyprávěním, a vidí v ní ženu, která mu v domě farizea Šimona umývala nohy.

Prostě „komu se málo odpouští, málo miluje“ (L 7‚47) – a logicky vzato, komu je odpuštěno mnoho, miluje moc, třeba i platonicky laděnou, sentimentální, citovou, možná až přemrštěnou láskou. A evangelium sentimentální projevy Mariina vztahu k Ježíši v žádném případě nekritizuje a nesoudí, ba naopak. Marie se stává hrdinkou příběhu vzkříšení. Jako první se setkává se vzkříšeným Kristem a jako první zvěstuje tuto zprávu svým bližním.

Setkání Marie Magdalské se zmrtvýchvstalým Kristem je mimořádně něžným a krásným příběhem o opětovném setkání dvou lidí, kteří jsou si velice blízcí. Marie sice Ježíše v první chvíli nepoznává, stačí však Ježíšovo jediné, důrazně a s láskou vyslovené slovo: „Marie!“ a bez dlouhého promýšlení a váhání volá své: „Rabbuni“. Ježíš na to zareaguje záhadným způsobem. „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci.“ Proč nechce, aby se jej dotýkala, když o něco později „nevěřícímu“ Tomášovi nabídne, aby do jeho ran vložil svůj prst? (J 20‚27).

Při řešení tohoto zapeklitého problému nám může pomoci řecký originál. Tam Ježíšova reakce na Mariino gesto vyznívá spíše jako: „Nezdržuj mne!“ Pravděpodobně se mu v tu chvíli snažila spontánně vrhnout kolem krku. A na to jí Ježíš říká: „Nesnaž si mne podržet jen pro sebe a nemysli si, že mne odradíš od mého poslání. Vystupuji k Otci, abych pokračoval v poslání, které mi svěřil. Jdi a zvěstuj ostatním, co jsi viděla.“ Jemně, ale přitom důrazně a srozumitelně jí tak pomáhá pochopit realitu svého vztahu k ní.

 

Ženy v dějinách

Nám, Evropanům 21. století, odkojeným křesťanskou civilizací, připadne zcela samozřejmé, že v naší společnosti mají své místo a práva nejen muži, ale i ženy. Ovšem nebylo tomu tak vždycky.

Ve zdánlivě vyspělém antickém světě byla ženám upírána lidská přirozenost. Proto také zabití ženy bylo kvalifikováno stejně jako zabití zvířete. Sokrates ženy ignoroval, pro Euripida byla žena „největším zlem“, pro Aula Gellia zlem nutným. Aristoteles považoval ženu za tvora od přírody defektního, podle Pythagora za stvořením ženy stál stejný princip zla, jaký dal vzniknout chaosu a tmě. Cicero tvrdil, že nebýt žen, mohli mít muži přímý kontakt s bohy. Giordano Bruno měl za to, že žena nemá žádnou cenu, protože je ztělesněním pýchy, domýšlivosti, zpupnosti, hněvu, falše, chlípnosti, lakomství, zápachu a hnusu. Nietzsche radil: „Jdeš za ženami? Nezapomeň si vzít bič.“ Pozitivisté přelomu 19. a 20. století, kteří stavěli do protikladu světlo vědy a rozumu s tmářstvím křesťanství, dlouho tvrdili, že méněcennost ženy je dána váhou jejího rozumu. Její rozum totiž váží jen 1200 gramů, zatímco mozek muže 1320 gramů.

Jinak tomu nebylo ani v židovském prostředí. Žena byla sice v souladu s učením Tóry považována za člověka, ale ženy byly zvláště v Ježíšově době hodně podceňovány. Neměly nárok na vzdělání a u rodinného stolu nesměly svým dětem vyprávět o Bohu ani předříkávat modlitbu. V synagoze směly sedávat jen na zvláštních místech za zamřížovanými okny. Byly prostě jen dědičným majetkem, pracovní silou, se kterou mohl muž – otec nebo manžel – volně disponovat. Každý židovský rabín vnímal ženy jako hříšné nádoby, ohrožující jeho počestnost. Proto se na cizí ženu ani nedíval, natož aby s ní nějakým způsobem komunikoval.

 

Ježíš a ženy

Ne tak Ježíš. Evangelia ukazují, že Marie Magdalská nebyla jedinou důležitou ženou v jeho životě. Evangelisté jej líčí jako muže vysoce charismatického, pevného a rozhodného, přitom citlivého, vnímavého a něžného. Bylo by tedy s podivem, kdyby jej ženy neobdivovaly a nevyhledávaly jeho přítomnost. Ježíš však upřednostňoval duchovní rodinu před rodinou fyzickou. Pravděpodobně proto se neoženil. Což ovšem neznamená, že si žen nevšímal. Naopak. Jeho vztah k ženám byl na svou dobu doslova nadstandardní.

 

S ženami komunikoval

Židovské klišé své doby Ježíš odmítal. S ženami směle komunikoval a vedl s nimi i teologické rozpravy (J 4). Nebál se ani komunikace s ženami hříšnými. Ženu přistiženou při cizoložství zachránil před kamenováním slovy: „Jdi a už nehřeš.“ A Marii Magdalské dovolil, aby mu na jedné z hostin umývala nohy, svými dlouhými vlasy je utírala, líbala je a mazala drahocennou mastí.

 

S ženami spolupracoval

Ježíš s ženami dokonce spolupracoval. Na popis Ježíšovy vizáže se nikdo nikdy nezaměřil. Ze zpráv evangelistů však vyplývá, že musel být strhující osobností. Bylo by s podivem, kdyby se o něj ženy nezajímaly. Určitě jej tajně obdivovaly, možná i zbožňovaly. Není divu, že mu chtěly být nablízku. Evangelista Lukáš píše o tom, že se ženy „o něj a jeho učedníky staraly a sloužily mu ze svých vlastních prostředků“ (L 8‚3). Chtěly tak přispět k tomu, aby se On i jeho učedníci mohli cele věnovat své duchovní službě.

 

Ženy přijímal za učednice

Ježíš s ženami spolupracoval, nebyly však Ježíšovými služkami. Vnímal je jako své učednice. Ženy totiž, na rozdíl od mužů, zvládaly, stejně jako dnes, obojí. Něco podobného v té době nepřicházelo v úvahu. Rabín neměl ve svém týmu ženy. Ježíš však ženám právo na vzdělání neupíral. Učil je, diskutoval s nimi a směle je zapojoval do svých aktivit.

Stojí za úvahu, že pod jeho křížem zůstaly právě jen ženy učednice. Učedníci, s výjimkou nejmladšího Jana, utekli a zbaběle se schovávali. Ženy jako první odvážně vyrazily k jeho hrobu, aby tam nabalzamovaly jeho tělo. Ježíš se jim po svém vzkříšení ukázal jako prvním a pověřil je, aby ostatní informovaly o tom, že žije.

 

Je proto s podivem, že mnohé z křesťanských církví mají dodnes problém se zapojením žen v duchovní službě… Je s podivem, že ve společnosti s křesťanskými kořeny jsou ženy dodnes platově hodnoceny méně než muži, je s podivem, že si i ve 21. století někteří z nás mužů myslí, že jsou něco víc než ženy.

Myslím, že by nám prospělo, kdybychom si alespoň čas od času sedli pod Ježíšovu kazatelnu a zamysleli se nad jeho progresivními a nadčasovými myšlenkami…

Radomír Jonczy

 

Více o Národním týdnu manželství je možné najít na www.tydenmanzelstvi.cz.

 

Další články o tématu vztahů v rodině:

Národní týden manželství – Ježíšův otčím Josef (1. část)

Národní týden manželství – Ježíšova matka Marie (2. část)

Národní týden manželství – Ježíšovi sourozenci (3. část)

 

ŠEST KROKŮ K MANŽELSKÉMU RESTARTU aneb několik podnětů ke vztahové údržbě


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 16. února 2017 Inspirace, Životní styl