<< >>

K oblíbeným motivům Vánoc patří svatá rodina z betlémské stáje s otčímem Josefem, matkou Marií a s miminkem Ježíškem v jesličkách. Čtenáře Bible může proto překvapit několik velice stručných zmínek o tom, že Ježíš měl nějaké bratry (J 2‚12; J 7‚3–5). Teologové o nich už dlouhá léta vedou vášnivé debaty. Jedni tvrdí, že to byli Ježíšovi mladší sourozenci, jiní zase, že šlo o jeho starší, nevlastní sourozence z Josefova předchozího manželství. Katolická tradice trvá na tom, že Ježíš byl jedináček. Odvolává se na řecké „adelfós“ (bratr), které lze do češtiny přeložit i jako „bratranec“. Nevíme, jak to vlastně bylo, jisté však je, že Spasitel světa nevyrůstal sám.

 

Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ (Mk 3‚20–22)

Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ (Mk 3‚31–35)

 

https://youtu.be/4lvCVjrb_ww

 

Pochybnosti Ježíšových blízkých

Pochybnosti bratří

Když duchovní auditoři z Jeruzaléma prohlásili Ježíše za Belzebulova stoupence, přišli si jeho bratři s matkou pro něj a chtěli ho odvést domů. Proč vlastně? Možná se za něj styděli, možná se o něj báli, možná jim vadila Ježíšova kritika duchovních vůdců národa. Těžko říct. Budeme si muset vystačit s konstatováním evangelisty Jana, který tvrdí, že v Ježíše jeho bratři nevěřili (J 7‚5).

Přemýšlel jsem o tom, proč asi měli problém uvěřit tomu, že jejich bratr je Mesiáš. Myslím, že vyrůstat po boku Mesiáše nebylo nejsnadnější. Ježíš nikdy, tedy ani v dětství, nezhřešil. Bylo by proto pochopitelné, kdyby svým sourozencům svou dokonalostí lezl na nervy. Asi tak, jako už kdysi dávno před ním vzorný patriarcha Josef svým jedenácti bratřím (Gn 37). Nebo že by je rozčilovalo to, že zanedbal povinnosti prvorozeného syna a „vykašlal“ se na matku, dům a otcovu tesařskou živnost?

Ježíši jeho bratři nevěřili a měli tendenci ho pošťuchovat. Když po Ježíši krátce před ukřižováním vyžadovali, aby své mesiášství doložil nějakým zázrakem, nešlo v podtónu jejich slov přeslechnout kus ironie a sarkasmu: „Jdi odtud do Judska, aby tam tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové skutky, ukaž se světu“ (J 7‚3.4). Nepřipomínají vám tato slova Ježíšův dialog se satanem na poušti?

 

Pochybnosti sousedů

Podobné pochybnosti řešili i Ježíšovi nazaretští sousedé. Když začal působit jako cestující kazatel, šla za ním celá Galilea. Jen rodný Nazaret s ním měl problém. Když jednou vystoupil v místní synagoze, zareagovali na něj slovy: „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry také u nás?“ A byl jim kamenem úrazu. Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě“ (Mk 6‚3.4).

A jak to s ním nakonec v Nazaretu dopadlo? Když to uslyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a bral se dál (L 4‚28–30). Člověk se zde jen těžko ubrání otázce: „Kde byli v tu chvíli jeho bratři? Byli pravověrnými židy, na sobotní bohoslužbě mohli proto jen stěží chybět. Pokusili se jej zachránit nebo se jej alespoň zastat?“

 

Pochybnosti Marie

O Ježíši pochybovala i Marie. Přitom byla nositelkou jeho mesiánského tajemství. I ona měla za to, že se Ježíš pomátl. Profesor Tomáš Halík k jejímu selhání v knize Oslovit Zachea poznamenává: „Možná že prozřetelnost toto místo v Písmu ponechala proto, aby naše úcta k matce Páně – jakkoli vydala a vydává mnoho skvělých duchovních plodů – přece jen nepřekročila únosnou mez. I Maria je naší spolucestující na cestě víry, není žádná vševědoucí bohyně; evangelium ji na několika místech ukazuje jako člověka, který také potřebuje čas, aby věci strávil a plně pochopil, i ona je vystavena otázkám a pochybnostem jako my“ (str. 359).

 

Ježíš zpochybňuje instituci rodiny

A jak na pochybnosti svých příbuzných zareagoval Ježíš? „Kdo je má matka a moji bratři?“ Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka“ (Mk 3‚33–35).

Uf. Nepřehnal to trochu? Copak může být něco posvátnějšího než rodinné vazby? Zvlášť v jeho době musela být podobná výpověď doslova skandální. A tento výrok zpochybňující posvátný význam rodiny nebyl zdaleka jediný.

Jednou řekl jistému člověku: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží“ (L 9‚59.60). Pro zbožného žida přitom bylo pochování otce absolutní povinností.

V jednom ze svých kázání Ježíš překvapeným posluchačům řekl: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem“ (L 14‚26). Docela silné kafe, nemyslíte?

A aby toho nebylo málo, je tady další skandální výrok: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘“ (Mt 10‚34–36).

 

Ježíš propaguje duchovní rodinu

Jak to Ježíš myslel? Chtěl snad zpochybnit hodnoty, které judaismus pečlivě střežil celá tisíciletí? Na první pohled to tak může vyznívat. Je ovšem třeba vzít v potaz, že Ježíš od malička respektoval své rodiče. Nikde v evangeliích není jediná zmínka o tom, že by se s nimi či sourozenci hádal nebo je přestal milovat. V Kázání na hoře neopomenul zdůraznit aktuálnost přikázání o úctě k otci a matce (Mt 15‚4). Ještě před smrtí myslel na svou matku a svěřil ji do péče učedníka Jana (J 19‚26.27).

Ježíšova rodina se domnívala, že má na Ježíše díky pokrevním vztahům nárok. On však byl přesvědčen o tom, že předpokladem kvalitních mezilidských vztahů jsou vztahy duchovní. A to jak v církvi, tak i v rodině. Rodina sedící kolem Ježíše, naslouchající jeho hlasu a respektující jeho vůli má prostě v jeho očích budoucnost.

 

Ježíšova důslednost přinesla ovoce

Příběh o Ježíši a jeho příbuzných je dokladem toho, že rozhodnutí upřednostňující duchovní rodinu před rodinou pokrevní bylo správné. Ježíšův postoj je povzbuzením pro všechny, kteří se kvůli víře v Boha ocitli v napětí se svými nejbližšími. Bratři v Ježíše nakonec uvěřili. Byli totiž u toho, když na učedníky v pověstné horní místnosti v Jeruzalémě sestoupil Duch svatý (Sk 1‚13.14). Ježíšův bratr Jakub se pravděpodobně stal vedoucím prvního křesťanského společenství v Jeruzalémě (Sk 12‚17; 15‚13; Ga 1‚19; 2‚9). Teologové mu připisují autorství novozákonního Jakubova listu (Jk 1‚1). Jako bratr Jakubův, a tedy i Ježíšův, se představuje i autor Judova listu.

 

Mnohá manželství se dnes rozpadají. Příčin je určitě víc, ale za povšimnutí stojí, že manželé často nevidí naplnění svého vztahu v založení rodiny. Děti jsou nahrazovány domácími mazlíčky, seberealizací v zaměstnání, koníčky či jinými požitky.

Je tady však i jiný extrém. Děti se v rodinách stávají předmětem uctívání a pro některé lidi se rodina, ke škodě všech zainteresovaných, stává bohem. S odmítáním jediného možného Boha a duchovního rozměru života tak mizí pevný základ pro šťastné a spokojené soužití jednotlivců i společnosti. Nenastal čas ke změně takového smýšlení?

Radomír Jonczy

 

Více o Národním týdnu manželství je možné najít na www.tydenmanzelstvi.cz.

 

Další články o tématu vztahů v rodině:

Národní týden manželství – Ježíšův otčím Josef (1. část)

Národní týden manželství – Ježíšova matka Marie (2. část)

 

ŠEST KROKŮ K MANŽELSKÉMU RESTARTU aneb několik podnětů ke vztahové údržbě


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 15. února 2017 Inspirace, Životní styl