<< >>

„Bereš si ho?“ zeptala se mně jednoho čtvrtečního večera Soňa. „Ne“ odvětila jsem, „je to jen na 3 dny.“ „Ale já si ho beru! Těším se na to. Vezmi si ho taky!“ Nebojte se, neřešily jsme žádná neslušná slova. Řeč byla o kosmetickém kufříku zvaném „nesesér“, nutném doplňku každé moderní ženy. Nevěřili byste, jaké množství „nezbytností“, což je doslovný překlad názvu kufříku, dokáže něžnější polovička do jeho útrob vpravit. A tak vybaveny nezbytným „nesesérem“ plným nezbytných nezbytností vyrazily jsme v pátek 9. 3. 2018 do Malenovic, kde se konala 8. konference žen. V očekávání stejně úžasného programu, jako byl vloni, ne-li ještě lepšího, jsme vzdálenost zvládly rychlostí téměř raketovou.

Začalo to vskutku dobře – po registraci a odložení necessarů na pokoji jsme si pochutnaly na první báječné společné večeři. Poté jsme se přesunuly do společenského sálu, kde proběhlo zahájení konference. Vůdčí osobností byla opět nedostižná, krásná a nápady sršící Ivetka Halešová, vedoucí oddělení služby žen při Česko-Slovenské unii, a zdatně jí sekundovaly Katka a Marcela. Celá akce se tento víkend nesla v duchu příběhu o ženě Samaritánce, která se u studny potkala s Pánem Ježíšem. Každá z nás někdy stála a ještě bude stát u takové pomyslné studny, odloží trápení či nedokonalost a s pomocí Boží vykročí na lepší cestu.

V úvodu nás přivítal jediný muž, kterému byla dopřána čest zúčastnit se ryze ženské konference – předseda Moravskoslezského sdružení Karel Staněk. S radostí jsme přivítaly songservis ve známém složení – Lenka, Elen, Lara a Denisa jsou skvělé zpěvačky a svými písněmi nás vždy povznesly blíže k nebi. Hosty letošní konference byly úžasné dámy Denise Hochstrasser, dosavadní vedoucí oddělení služby žen v Interevropské divizi v Bernu, a Dagmar Dorn, která jí v této funkci od letošního roku vystřídá. Po seznámení se a chválách jsme ukončily den a poté jsme se sdílely se svými sestrami z jiných sborů, které jsme dlouho neviděly, a bylo třeba probrat nejnovější informace 🙂

 

 

Ráno vyspané do růžova a po bohaté snídani ve formě švédského stolu jsme se opět sešly v sále, kde jsme po chválách vyslechly promluvu Denise Hochstrasser. Všechny dámy mají rády kabelky, a tak kázání o kabelkách jsme přijaly s radostí. Ale nebojte se, hrála v promluvě jen doprovodnou úlohu. Zamýšlely jsme se nad tím, kdo jsme, jak se samy vidíme a jak nás vidí náš Pán. Po přestávce, nezbytných chválách a sbírce, nás Dagmar Dorn seznámila s činností oddělení služby žen. Netušily jsme, jak široký záběr oddělení má a kolika způsoby dokáže ženám v nejrůznějších koutech světa pomoci. Mnohé nápady nás oslovily tak, že jsme se začaly zamýšlet nad možnou realizací i v našem městě.

Odpolední program odstartoval skvělý oběd. Po něm jsme se přesunuly do dětské herny upravené do podoby pirátské lodě, kde byl tzv. fotokoutek. Poobědová siesta byla zakončena kávou a báječným dortíkem. Stejně jako vloni – po celou dobu konference jsme byly opečovávány, hýčkány, rozmazlovány a nutno říci, že se nám to velmi líbilo.

Všechny víme, jak je někdy složité vychovat děti, zajistit je po finanční i duchovní stránce. A pokud máte dětí devět, je to hodně velký úkol. Elen Gomolová, další host naší konference, se úlohy vlastní i náhradní maminky zhostila skvěle. Pod Božím vedením a za nesmírné podpory svého manžela překonala nejednu životní překážku a všechny děti vychovala ve víře v Krista.

My, ženy, milujeme pohádky a příběhy, hlavně ty s dobrým koncem. Když se před nás postavila Lucka Chládková a začala vyprávět o Rachab, ženě žijící v Jerichu, která zachránila Izraelity před vlastními lidmi, posloucháme bez dechu. Rachab uvěřila v jediného Boha, pro ni doposud cizího, a šla za ním. Jako připomínku Kristovy krve prolité za nás dostaly jsme od Lucky krásný dárek – karmínovou stužku na krk či zápěstí.

 

 

Po neskutečně velké a dobré večeři jsme se „hodily do gala“. Pozvánka na konferenci nás vyzývala, abychom si s sebou vzaly sváteční šaty. Přemýšlely jsme, co se asi bude dít. A ta chvíle právě nastala. Všechny ženy – nádherně upravené, většinou ozdobené šálou, kterou jsme k této příležitosti dostaly – se sešly v potemnělém společenském sále. Zde nás překvapila intimní atmosféra čajových svíček, svícnů, lampiček, a k tomu nádherné černobílé fotografie s tvářemi žen nejrůznějšího věku. Překvapením večera byl koncert Daniela Klody a jeho sestry Elen a vernisáž fotografií Dary Kuzmic.

Večer jsme zakončily v místním „baru“ u dobrého nápoje. Povídaly jsme si o našich ženských radostech a starostech. Příjemné prostředí a klid sobotního večera byl k tomu jako stvořený.

Nedělní ráno se vylouplo do sluníčkové nálady. Po snídani a chválách jsme se zaposlouchaly do promluvy Dagmar Dorn. Vzpomínala na své působení v Etiopii coby porodní asistentka, kde je mnoho žen vyřazeno ze zdravotních důvodů z běžného života, ze společnosti, z rodiny a žije na pokraji smrti. Na tyto osobní zkušenosti navázala příběhem ženy, která 12 let krvácela a její víra v moc Pána Ježíše uzdravovat ji zachránila po pouhém dotyku jeho pláště. Pokud vás promluvy Denise a Dagmar zaujaly, najdete jejich přepis na stránkách sboru http://valasskemezirici.casd.cz pod odkazem Kázání 2018.

 

 

Dalším programem byla řada workshopů, kterých jsme se mohly zúčastnit. Nabídka byla velmi široká – zdravé a chutné vaření, aromaterapie, pěstounská péče, povídání o introvertech i quillingu. I když jsme si původně vybraly zcela jiný workshop, všechny čtyři jsme se shodly na tom, že nás nesmírně oslovila služba žen, a proto jsme se zúčastnily neplánovaného setkání s Denise a Dagmar, kde jsme hovořily a sbíraly podněty právě pro tuto oblast. Máme v plánu se zapojit svými skromnými silami také. Nápadů je spousta, s Boží pomocí se nám to jistě podaří.

Všechno jednou končí, i když je nám to líto. A tedy i naše úžasná konference. Všem, kdo se na akci podíleli, patří obrovský dík. Plny dojmů, nápadů, krásných zážitků, povzbuzeny na těle, ale hlavně na duchu, jsme si vychutnaly poslední společný oběd, rozloučily se a rozjely do svých domovů. Tedy ne tak úplně – ještě bylo třeba vše zhodnotit, a k tomuto účelu nám posloužila cukrárna hotelu Prosper v Čeladné. Nad zákuskem a kávičkou jsme se shodly, že konference byla naprosto úžasná a příští rok jedeme opět. A doufáme, že s ještě větším počtem necessarů, než letos 🙂

Sestry z Valašského Meziříčí


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 12. dubna 2018 Ze života církve