<< >>

Téměř každý člověk zná pocity méněcennosti a mnoho jich kvůli tomu trpí. Stopy této všeobecné nouze vidíme všude. Ačkoliv se pocity méněcennosti projevují již v dětství, vystupují do popředí zvlášť silně v procesu dospívání. Mnozí dospívající si zoufají sami nad sebou, jsou zklamáni ze svého vzhledu, postavení, ze svých schopností. A přece nejsou s tímto problémem sami. Lidé všech věkových skupin bojují se svými specifickými komplexy. Mnozí dospělí žijí izolovaně a cítí se nedůležití a neschopní. A ve světě, kde se uctívá mládí a krása, nesou tento osten i senioři…

Nemoci srdce a krevního oběhu jsou dnes v civilizovaném světě nejčastější příčinou úmrtí. Postihují milióny lidí ročně. A přece se kolem nás plouží nebezpečnější zabiják: nedostatek sebevědomí. Mnozí jsou v důsledku toho zbrzděni ve svých aktivitách a odsouzeni k nečinnosti, takže se jim zdá, že život nemá smysl.

Štěstí našich dětí závisí na tom, jak vidíme sami sebe a jaký obraz o nich máme. To, jak dítě uvažuje o sobě, rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu ve všem, co jej v životě potká. Sebehodnocení bude ovlivňovat jeho postoje i úspěch – volbu jeho přátel, jeho školní vzdělání i profesní dráhu. Má vliv dokonce i na jeho pohled na mravní a duchovní otázky. Krátce řečeno, sebepojetí, to, jaký obraz si dítě o sobě vytvoří, bude formovat a ovlivňovat každé rozhodnutí jeho budoucího života.

Musíme si uvědomit, jak dalekosáhle vývoj dětského sebehodnocení a sebevědomí ovlivňuje život. Proto musíme sebeúctu našich dětí vědomě posilovat. Každé naše výchovné slovo, každé jednání a metoda bude sebevědomí našeho dítěte buď budovat, nebo oslabovat. Jak důležité toto téma je, nemůžeme ani dostatečně vyjádřit, neboť má dalekosáhlé konsekvence.

 

Klamný obraz sebe sama

Nové výzkumy ukázaly, že děti a dospělí s dostatečnou sebeúctou lépe zvládají život. Co se pod pojmem sebeúcta či sebevědomí rozumí? Je to obraz, který člověk v běhu života o sobě získá, ať už pomocí svých vlastních životních zkušeností, nebo z reakce jiných.

Lidé s úctou k sobě se mají rádi, důvěřují svým schopnostem a jsou se svým životem a se svojí prací spokojeni. To, že si důvěřují, způsobuje, že se odvažují riskovat a otevřít nové projekty. Když udělají chybu, dokážou se k ní přiznat, aniž by se nemilosrdně trápili pocity viny. Mohou přemoci zvyky, které vedou k selhání, a mají odvahu nově začínat. Lidé se sebeúctou se cítí cenní nejen sami v sobě, ale vědí také, že mají co nabídnout jiným. Cítí se milováni, a proto mohou také jiné upřímně a opravdově milovat. Protože se vnitřně cítí dobře, mohou také na jiné lidi a těžké situace pozitivně reagovat.

Zdravé sebevědomí také pomáhá jedinci přijmout svůj vnější zjev. Takoví lidé jsou svobodni, aby nasadili svoji energii pro řešení problémů svých bližních, místo aby se trápili svými problémy. Lidé se zdravým sebevědomím dokážou realisticky zhodnotit své schopnosti. Je jim jasné, že nejsou dokonalí, vědí, že mohou také dělat chyby a někdy selhat v životním očekávání. Ale také vědí, že mají mnoho dobrých schopností, které jejich negativní povahové rysy opět vyváží. Proto se cítí s ostatními rovnocenní a mohou pozitivnímu obrazu, který jiní o nich mají, dostát.

Sebeúctu nelze zaměňovat se sebeláskou ve smyslu egoizmu a arogance. Vychloubání nebo chvástání vlastními výkony jsou klasickými symptomy nízkého sebevědomí. Lidé, kteří znají svoji osobní cenu, nemají potřebu svými schopnostmi jiné oslňovat. Sebeúcta nezávisí na talentu nebo schopnostech. Mnozí lidé jsou nesmírně talentovaní, a přesto mají nízké sebevědomí. Historie zná mnoho velmi inteligentních a nadaných lidí, kteří se stali alkoholiky, byli závislí na drogách nebo si vzali život, protože chtěli před svým vlastním obrazem, který si ošklivili, utéct.

(foto: Photodisc)

 

Jak může člověk vybudovat u dítěte pocit vlastní hodnoty?

Když objevíte, že je pro vaše dítě těžké přijmout samo sebe, nebo když chcete jeho sebevědomí posílit, pak sledujte následující kroky, zacílené k pozitivním výsledkům:

 

  1. Ptejte se sami sebe, zda jste dítě přijímali dostatečně

Když se u vašeho dítěte projeví známky nízkého sebevědomí a vy vidíte, že jste za to minimálně zčásti odpovědni, pak je nutno tuto skutečnost především přiznat. Když toto poznání budete dále potlačovat nebo odpovědnost za to připisovat jiným, nedostane se váš vztah s dítětem dopředu a vědomí jeho hodnoty se nezlepší. Většině lidí připadá těžké přiznat si vlastní chybu, avšak sebepoznání bylo vždy prvním krokem ke zlepšení.

 

  1. Najděte vlastní příčinu a vyznejte ji

Možná si vůbec neuvědomujete, že byste měli vůči svému dítěti odmítavé pocity. Poznáte to, když projdete a vypíšete si, co se vám na vašem dítěti nelíbí. Jak vypadá? Jaký je jeho způsob projevu, jeho zvyky nebo schopnosti? Přemýšlejte poctivě nad těmito otázkami. Když na dítěti něco odmítáte, nemůže to být proto, že vám připomíná vás samotné? Nebo když dítě nevykazuje povahové rysy či schopnosti, které by vyvážily vaše vlastní nedostatky, nemůže to být proto, že možná neberete sami sebe jako cenného člověka? Když dítě odmítáte, nemůže to být proto, že jste vůbec žádné děti nechtěli, nebo proto, že místo chlapce přišlo děvče, nebo na vás rodičovská odpovědnost byla příliš či byla protivná, že samotný základ jeho odmítnutí leží ve vás?

 

  1. Poproste vaše dítě o prominutí

Často máme za to, že děti jsou ještě malé na to, aby určité podprahové pocity v rodině vnímaly, ať už to je jen napětí, nebo odmítavý postoj. Děti jsou však velmi citlivé. Nemusíme si myslet, že spadneme z rodičovského piedestalu, když poprosíme své děti o odpuštění našich chyb. K tomu patří tři kroky:

  • Přiznat, že jsem jednal nesprávně
  • Chybu konkrétně pojmenovat
  • Požádat o odpuštění

V konkrétním případě by to mělo vypadat následovně:

„Marku, udělal jsem velkou chybu, neměl jsem vůči tobě správný postoj. Když jsi dělal to a to, tak jsem reagoval tak a tak. Vím, že se tě to dotklo, a proto na sebe nejsem vůbec hrdý. Je mi to líto a v budoucnu bych to rád dělal lépe. Prosím, promiň mi to.“ Takový rozhovor vztah s vaším dítětem významně prohlubuje.

 

  1. Pomozte vašemu dítěti rozvinout nějakou zvláštní schopnost

Zaměřte se na to, abyste vašemu dítěti pomohli v tom, aby se jeho negativní povahové vlastnosti změnily v pozitivní. Většina rodičů musí jít ještě o krok dále. Když se jejich dítě nějak odlišuje od obecné normy – je příliš malé nebo příliš veliké, hubené nebo obézní, když nosí brýle nebo má předkus, odstávající uši či jiné nápadné vlastnosti – pak toto dítě potřebuje zvláštní schopnost. Ta vyrovná jeho slabost a pomůže mu čerpat z jeho silného kapitálu. Musí to být taková schopnost, kterou dítě dobře ovládne. Přesto nemůžete dítě uchránit před tím, aby občas odmítnutí nebo odstrčení zažilo. Když např. máte syna, který je na svůj věk velmi slabý nebo málo sportovní (velikost a sport jsou pro chlapce velmi důležité), pak vyhledejte specialitu, kterou dítě zvládne. Může něco vyrábět ze dřeva, lyžovat, věnovat se hudbě nebo fotografovat. Nebo pokud máte dceru, která má nadváhu a nosí brýle, můžete jí pomoci naučit se plavat, šít, malovat nebo psát. Když je dítě ve věku 8 nebo 9 let, mělo by nějakou specializaci nebo hobby rozvinout. Když pak skupina vaše dítě odmítá, dítě to sice bolí, ale může si říct: „No dobrá, nechcete mne. Smějete se mi, ale já umím něco, co neumí nikdo z vás…“ Schopnosti musí odpovídat dítěti, jeho věku a zralosti – každé ale potřebuje zvláštní schopnost, aby se přes tuto těžkou situaci přeneslo.

 

  1. Denně svému dítěti říkejte, že jej přijímáte

To neznamená, že dítě musíte chválit za každé slovo či čin, ale znamená to, že o dítěti mluvíte vždy pozitivně, zejména v jeho přítomnosti. Svou pozorností posilujte každé pozitivní jednání: „Děkuji, že jsi na to sám myslel a vzal sis na fotbal ty staré kalhoty. Velmi si toho vážím!“ Když tyto pozornosti ještě zakončíte mrknutím oka nebo malým obejmutím, pak jste svému dítěti ukázali, že jej přijímáte, a to řečí, které rozumí. Vyhněte se prázdnému lichocení, ale hledejte každý den příležitost výkon nebo postoj vašeho dítěte upřímnými slovy pochválit. Vyhněte se tomu, abyste srovnávali vaše dítě s jinými – s bratrem, sestrou, sousedem, kamarádem ze školy, s příbuznými nebo sami se sebou, když jste byli v jeho věku. Máte své dítě rádi zrovna takové, jaké je. Připomínejte si proto oblasti, ve kterých vaše sny a naděje plní. Dítě musí slyšet, že jej akceptujete celého, a ne pouze určité činy nebo schopnosti, které podle vás splňuje.

 

To vše řečené platí také pro vzájemný společný život dospělých. Dobrý vztah k sobě je předpokladem i dobrého vztahu k našim bližním. „Miluj bližního, jako sebe samého,“ řekl Ježíš. Obojí se musíme učit.

Podle N. Peltové připravila lékařka Jana Krynská

 

Další články zabývající se zdravým životním stylem: NEW START PLUS


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 24. ledna 2018 Životní styl