<< >>

Po dlouhém a statečném boji s těžkou nemocí zemřel v 69 letech prof. Vladimír Král, který byl v kruzích rodiny a přátel nejčastěji oslovován jako Mirek. Připomeňme si jeho život a dílo vzpomínáním kazatele Michala Balcara a spolupracovníka Pavla Martáska.

 

Ježíš řekl: „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi, kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi“. Odešel člověk, který se ke Kristu přiznával mírou vrchovatou.

Když jsem přemýšlel o životě Mirka Krále, jak jsem ho vnímal jako jeho duchovní, jako jeho kazatel, řekl bych o něm, že byl Kristovým svědkem. A to svědkem unikátním. Víra, kterou žil a která v něm byla živá, se navenek projevovala unikátním způsobem. Nejenže mluvil o Bohu ve vědeckých kruzích, se svými kolegy a studenty, ale mluvil o Bohu také uvnitř své církve – a já bych mu jménem této církve chtěl za to poděkovat. Mirek to dělal způsobem, který byl nenásilný, samozřejmý, elegantní, přirozený, s úsměvem bez jakékoli pachuti manipulace a náboženské křeči. Nakonec, takový byl Vladimír celý.

Svědectví víry, to, že na něm byla víra patrná, se projevovalo také láskou, kterou Mirek dával především svým blízkým, ale také přátelům, těm, kteří s ním chodili na bohoslužby, kdo s ním sportovali. Všichni z něj čerpali pozitivní energii, kterou on získával také ze své víry.

V Bibli Ježíš vypráví slavné podobenství o hřivnách. V tomto podobenství říká jednu věc, která není úplně fér – a to, že ne každému z nás bylo dáno stejně. Někdo dostal pět hřiven, někdo dvě a někdo jednu. Vladimír jich dostal snad deset. Ty v podobenství nejsou, ale dostal mnoho. Ježíš však zdůrazňuje, že nezáleží na tom, kolik jich dostaneme, ale co s nimi uděláme. Jak je využíváme pro své blízké, abychom mohli žít smysluplný život. A to Vladimír využil beze zbytku. Velké dary, které obdržel, ve svém životě naplnil.

Vůbec nechci říct, že by Vladimír byl člověk bez chyb. Každý je máme. Chci však říci, že život, který tak brzo skončil, prožil Vladimír smysluplně, byl naplněný obsahem, který stál za to. Jeho moudrost, vědecká erudice, lidskost a zároveň žitá křesťanská víra nám bude chybět, může však pro nás být inspirací a vzorem.

Chceme se tedy s Vladimírem Králem rozloučit a chceme děkovat. Děkovat za jeho život Hospodinu, Bohu, kterému Vladimír věřil, se kterým byl smířený a kterému se odevzdal. Odcházel ve víře, že život zde na zemi není to poslední.

Děkujeme, Pane, za Vladimíra Krále. Děkujeme ti za všechno dobré, co jsme od něj dostali. Za jeho lásku, úsměv, humor, dobrou náladu, kterou vnášel kamkoli přišel, za jeho energii, činorodost, profesní úspěchy, lásku k životu, kterou měl a za lásku ke svým blízkým. Chceme se nyní dovolávat tvého zaslíbení, že se k němu přiznáš před svým Otcem v nebi.

Michal Balcar, kazatel sboru Praha-Vinohrady

 
 

Poprvé jsem se setkal s Vladimírem Králem a Jarmilou Liškovou, později Královou, v říjnu 1972 v modlitebně v Londýnské ulici. Tehdy jsem začínal studia medicíny a Vladimír byl v druhé polovině svých studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, obor organická chemie. Studia ukončil v roce 1974 a stal se doktorem přírodních věd. Následně nastoupil do vědecké aspirantury v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. V roce 1978 obdržel vědeckou hodnost kandidáta chemických věd, v dalších letech se stal kmenovým zaměstnancem tohoto ústavu. V letech 1981 a 1984 byl na zahraničních stážích na několika pracovištích Akademie věd v Sovětském svazu, v roce 1983 na universitě v Kuopiu ve Finsku. V letech 1988 až 1989 obdržel prestižní Humboldtovo stipendiu a pracoval v Max-Plankově Institutu v Heidelbergu. Od roku 1992 se na tři roky přesunul s celou rodinou do USA na Texaskou universitu v Austinu jako hostující profesor. Pracoval na problematice expandovaných tetrapyrolů, texafyrinů, které mají významnou afinitu k nádorům. Od roku 1995 byl Vladimír Král řešitelem prestižního projektu Howard Hughes Medical Institute pro Českou republiku. Vědecky pracoval také ve Francii, v Japonsku, na Universitě v San Antoniu v Texasu a na Technické universitě v Mnichově.

Od roku 1995 působil na VŠCHT v Praze jako odborný asistent, později jako docent. V roce 2004 byl jmenován profesorem pro obor analytická chemie a o dva roky později mu po obhajobě doktorské disertační práce „Supramolekulární chemie makrocyklických receptorů pro sacharidy a biologicky významné anionty“ Vědecká rada AV ČR udělila titul Doktor chemických věd. Pod jeho vedením obhájilo své práce 8 PhD. studentů a 16 magisterských studentů.

V letech 2005-2015 pracoval jako ředitel chemického a inovačního vývoje Zentiva a získal nesmírně cenné zkušenosti z prostředí průmyslově orientované farmaceutické chemie.

V roce 2015 nastupuje profesor Král na 1. LF UK, zřizuje a vede vlastní skupinu v BIOCEV – Biotechnologickém a biomedicínském centru Akademie věd a Univerzity Karlovy. Přítomnost publikačně i patentově aktivní skupiny zaměřené na organickou chemii, molekulární rozpoznávání a hledání nových modulátorů nádorového bujení, hledání nových druhů chelátorů s klinickým potenciálem, je významným přínosem pro celý projekt BIOCEV. Vladimír Král byl vždy ochoten se podělit o své bohaté zkušenosti a rovněž navrhnout řešení, těšil se velké vážnosti. V roce 2018 mu byla udělena Votočkova medaile za velký přínos v oboru chemických věd.

Vladimír Král byl řešitelem 6 zahraničních a 31 tuzemských grantů, je autorem více než 350 originálních vědeckých publikací, důležitých kapitol v odborných knihách, jeho práce jsou hojně citovány. Přínos profesora Vladimíra Krále pro českou a světovou vědu je nesmazatelný. Jeho přátelé z vědecných kruhů, spolupracovníci – jak zahraniční, tak domácí – si ho velice vážili nejen pro jeho vědecké  kvality, široký rozhled, ale rovněž pro jeho lidské kvality, laskavost, humor a otevřený přístup.

Profesor Vladimír Král nám bude velmi chybět.

Prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc., ředitel BIOCEV

 

(foto: Jana Němcová)


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 10. května 2019 Ze života církve, Ze života sborů