<< >>

V červenci roku 1849 zabalil James White výtisky „Přítomné pravdy“ (The Present Truth) do vypůjčené cestovní brašny a pěšky je zanesl na třináct kilometrů vzdálenou poštu v americkém městě Middletown. Udělal první krok v realizaci celosvětové publikační činnosti.

O několik týdnů dříve mladý a chudý průkopník církve adventistů přesvědčil místního vydavatele, aby mu vytiskl tisíc kusů brožury, kterou dnes známe pod názvem „Adventist Review“. James White vydavatele ubezpečil, že dobrovolné dary adventistů, jež byli roztroušeni po celém severovýchodě USA, budou stačit na úhradu tisku ve výši 64,50 dolarů. A nemýlil se.

„Jakmile za něčím stojí Bůh, pak se i to, co se zdá nemožné, stane příležitostí pro zázrak Ducha svatého,“ říká Wilmar Hirle, současný vedoucí publikačního oddělení Generální konference.

Uriah Smith (vpravo) spolu s dalšími vedoucími publikačního oddělení při počátcích publikační činnosti církve v polovině 19. století.

 

Časopis vyrostl do toho, co historik církve adventistů George Knight definuje jako „pravděpodobně nejúčinnější nástroj pro sbližování a jednotu skupiny věřících, která se v roce 1863 proměnila v Církev adventistů sedmého dne.“

V roce 1840 se shromažďovalo pouze několik stovek adventistů světících sobotu, avšak v roce 1863, kdy byla oficiálně ustavena Církev adventistů sedmého dne, se jejich počet se zvýšil na 3 500. Periodika rané církve nejen podporovala evangelizaci, ale také posilovala vědomí duchovní sounáležitosti prvních věřících. Později umožnily publikace zapojení laických pracovníků do služby, která byla dříve vymezena pouze pro kazatele.

Již do roku 1844, kdy millerité nesprávně očekávali Kristův druhý příchod, věřící distribuovali „neuvěřitelných 8 milionů brožur a knih,“ upřesňuje Hirle. Vydavatel Joshua Himes v Bostonu tiskl sobotní letáky s prorockými náčrtky ilustrujícími proroctví Daniela a Zjevení, které podporovaly kázání Williama Millera v malých sborech na celém severovýchodě USA.

Avšak silná vydavatelská činnost začala až po roce 1848, kdy adventistické průkopnici Ellen Whiteové bylo ve vidění ukázáno, že její manžel Jakub by měl začít vydávat časopis.

Bůh ve vidění sdělil Ellen Whiteové, že má instruovat svého manžela Jakuba, „aby vytiskl malý spisek a rozeslal ho lidem“. Navzdory finančním problémům manželů Whiteových dostala Ellen ujištění, že pokud to udělají ve víře, časopis se nakonec stane „prstencem světla, které obepne a ozáří celý svět.“ (Life Sketches, 125)

První výtisky „Přítomné pravdy“ (The Present Truth) se staly platformou, která vedoucím umožnila církvi objasnit, co se stalo v roce 1844, vést diskuzi o vývoji věroučného bodu „poselství tří andělů“ a především předkládat učení o svěcení soboty. Ve skutečnosti to byla právě sobota, která vedla církev ke zřízení prvního církevního nakladatelství.

„Jakub a Ellen Whiteovi si spolu s dalšími zakladateli církve uvědomovali a prožívali neklid z toho, že časopis, který vede ke svěcení soboty, byl tištěn vydavateli častokrát právě v sobotu,“ konstatuje Hirle.

První vydání „Přítomné pravdy“ (The Present Truth ) vytištěné v červnu roku 1849. Časopis sloužil jako nástroj sjednocení adventistů, kteří zachovávali sobotu, a je dnes známý pod názvem „Adventist Review“.

 

V roce 1853 si proto první adventisté odhlasovali, že v New Yorku založí nakladatelství. Vedoucí prvního nakladatelství spolu žili a pracovali v pronajatém domě v Rochesteru. Průkopník adventistů Hiram Edson, který nedlouho předtím prodal svoji farmu, půjčil peníze k zakoupení ručního tiskařského lisu ve Washingtonu. Vytištění jednoho výtisku publikace s názvem „Přehled druhého příchodu a sobotní zvěstovatel“ (The Second Advent Review and Sabbath Herald) trvalo na tomto stroji tři dny.

Říká se, že jelikož neměli peníze na zakoupení řezačky, tak adventistický průkopník Uriah Smith ořezával okraje publikací svým kapesním nožem. O pár let později Smith napsal: „Pověsti o puchýřích na našich rukou z tiskařského provozu nebyly ani z poloviny tak pravdivé jako učení, které knihy přinášely.“

 

V roce 1855 se církevní nakladatelství přestěhovalo do Battle Creeku v Michiganu a Uriah Smith se ve věku třiadvaceti let stal redaktorem. V této roli pak určitým způsobem působil po celý svůj život. Církevní nakladatelství postupně rostlo do roku 1850, kdy mladý imigrant z Kanady George King uplatnil koncept prodeje adventistických publikací přes předplatné. Stalo se tak poté, co ho Jakub White vyzval, aby se zapojil do jiné služby než kazatelské. Našel své místo v publikační činnosti. „Jakub ho požádal, aby přednesl kázání – ale byla to katastrofa,“ vypráví Hirle. „Takto tedy začala knižní evangelizace.“

Snaha George Kinga přinášet poselství dům od domu spíše než z kazatelny pomohla církvi v USA a v Kanadě vyrůst do globálních rozměrů. Kolem roku 1870 prodával King knihy a časopisy (jako např. „Znamení doby“ /Signs of the Times/) prostřednictvím předplatného.

V roce 1903 působila církev adventistů již v 70 zemích světa. „Na mnoha těchto místech církev zahájila svoji činnost právě díky působení knižní evangelizace,“ poznamenává Hirle.

Později, počátkem 20. století, začali knižní evangelizaci vykonávat první studenti. V dnešní době tímto způsobem na celém světě tráví svoje studentské prázdniny více než 20 tisíc adventistických studentů, kteří si prodejem literatury pomáhají pokrýt školné a současně šíří adventní poselství o naději.

První adventistický tiskařský stroj ve Washingtonu. Vytištění jednoho výtisku publikace s názvem „Přehled druhého příchodu a sobotní zvěstovatel“ (The Second Advent Review and Sabbath Herald) trvalo na tomto stroji tři dny.

 

„Knižní evangelizace prošla stejným růstem jako publikační činnost církve, která dodnes zůstává jádrem adventismu,“ podotýká Hirle.

Nedávno církev adventistů začala po celém světě mohutně šířit moderní verzi díla Velké drama věků od Ellen Whiteové. Během dvanácti měsíců členové církve rozšířili asi 100 milionů výtisků této knihy.

Vydavatel rané církve, Jakub White, který třicet let psal, tiskl a zakládal po světě nakladatelství a který musel překonávat finanční problémy, by byl dnes určitě překvapen širokou podporou tohoto díla ze strany dnešní církve. Kdyby uviděl, že nakladatelství v současnosti vytisknou za jeden den tolik literatury, kolik oni vytiskli za jeden rok, byl by podle mne velmi šťasten,“ myslí si Wilmar Hirle.

Elizabeth Lechleitnerová, ANN


 Sdílet článek na:
AIS 27. června 2018 Nezařazené