<< >>

Žít znamená rozhodovat se. Každý den volíme nejen to, co budeme jíst, pít či co budeme dělat, ale řešíme situace mnohem složitější – a to, pro co se rozhodneme, může mít dopad nejen na současnost, ale i do budoucnosti; na náš život i na naše zdraví. Na čem své rozhodnutí založíme? Co je opravdu důležité, jaké hodnoty stvrzujeme svým životem? Na co klademe důraz, čemu dáváme přednost? Souhrn všech rozhodnutí má vliv i na naše sebehodnocení, ovlivňuje pocity štěstí a pohody. Proto je třeba, abychom svá rozhodování, ať už velká, nebo malá, dělali vědomě, abychom jednali v souladu se svým přesvědčením.

 

Jaký má být cíl aneb co je důležité?

Základním přístupem je ujasnit si cíl. Co vlastně chci? Čeho mohu skutečně dosáhnout? Mezi přáním a možnostmi může být velká propast, a pokud si postavíme cíl špatně, promrháme mnoho času i energie a výsledkem bude zklamání. Nejde o to, co nám chybí, ale o to, co máme a co s tím uděláme. Řecký filozof Seneka to vyjádřil obrazně: „Když kapitán neví, na kterém břehu přistát, pak žádný vítr není ten správný.“

K dosažení cíle pomáhá tzv. SMART formule. Cíl tedy musí být:

S – specifický (cíl je nutno definovat jednoznačně, specifikovat ho detailně, precizně a konkrétně, není možné zůstat u vágní, obecné formulace)

M – měřitelný (je nutné najít způsob, jak je možné hodnotit postupné kroky k realizaci)

A – akceptovatelný (mohu se s ním vnitřně zcela ztotožnit)

R – realistický (tedy dosažitelný, úměrný našim možnostem a podmínkám)

T – terminovaný (ke každému cíli patří jasné určení termínu, kdy musí být dosažen)

Cíl dává orientaci a motivaci překonat těžkosti, které se na cestě objeví. Kam míříme? Čeho chceme dosáhnout a jaké jednotlivé kroky je třeba udělat? Co má přednost? Jako lidé máme dar představivosti, myšlení a hodnocení. Máme svůj cíl, jenž je hoden úsilí a je realizovatelný? Vede k tomuto cíli naše každodenní rozhodování? Má v našem jednání prioritu? Zastavíme se a porovnáváme, zda nasazený kurz je správný? Jsme ochotni provést korekturu?

Všichni potřebujeme chvíle ztišení a sebereflexe. „Lidé, kteří žijí z naděje, vidí dále; lidé, kteří žijí z lásky, vidí hlouběji. Lidé, kteří žijí z víry, vidí vše v jiném světle.“ V Matoušovi 6,33 je napsáno: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“

V životě nemá všechno stejnou cenu a je nutno rozlišovat mezi podstatným a případným, mezi důležitým a tím, co je jen okrajové, co být nemusí, bez čeho se obejdeme. I to souvisí s ujasněním priorit, toho, o co nám vlastně jde, čemu věnujeme svůj čas.

 

Hodnotové kategorie a rozvržení času

Je známo tzv. Paretovo pravidlo – člověk získává 80 % výsledků z 20 % toho, co dělá. Pro správné rozvržení času se doporučuje ujasnit si čtyři hodnotové kategorie:

 

 

Recept pro správné rozhodování

Jaký je recept na správné rozhodování podle lékaře neurochirurga Bena Carsona?

Nejprve si položme následující otázky:

  • Co nejlepšího se stane, když to udělám?
  • Co nejhoršího se stane, když to udělám?
  • Co nejlepšího se stane, když to neudělám?
  • Co nejhoršího se stane, když to neudělám?
  • Jaké nepravdy o životě jsou vtisknuty do naší mysli?

 

Mýty při rozhodování

Vše musí jít lehce. Ano, lehce zhřešíme a uděláme problém, ale náprava vyžaduje úsilí. Podceňujeme následky svého chování, neboť jsme si zvykli, že když se něco pokazí, jednoduše to vyhodíme a koupíme si nové. Proto ztrácíme realistický pohled na vztah mezi příčinou a následkem a současně nezažijeme žádnou radost z toho, že se nám něco podařilo opravit či napravit, že jsme to dokázali.

Vše musí být rychle. Příroda nás učí, že růst potřebuje čas (např. obilí ze zrna). Tyto dlouhodobé procesy jsou v kontrastu s naší uspěchanou mentalitou, kdy chceme ihned vidět výsledek. Stali jsme se netrpěliví a s tím, co potřebuje větší snahu a vytrvalost, raději ani nezačneme. Tímto způsobem ztrácíme možnost získat větší mentální i tělesnou sílu, neboť obojí potřebuje trénink.

Vše se zlepší samo. Nikdy se nestane, aby z nepořádku vznikl pořádek sám od sebe. Z praxe víme, že k tomu je zapotřebí plán, čas i úsilí, a přesto si mnozí lidé myslí – možná v důsledku evoluční teorie – že jejich život se zlepší sám od sebe, stačí jen pasivně vyčkat. A když se tak neděje, rezignují a zůstanou ležet na gauči a unikají z reality tím, že například sledují televizi.

Na tom nic nezměním. Na jedné straně žijeme ve světě, který se mění téměř ve vteřině, a na druhé straně si připadáme bezmocní jako děti, neschopní, bez naděje z tohoto kolotoče vystoupit. Opravdu si musíme přiznat, že jako jedinci běh politiky a světového obchodu neovlivníme – a přece má každý člověk velkou svobodu a svobodná volba k hodnotě člověka patří. Můžeme realizovat mnoho našich snů, pokud jen chceme a vědomě se za ně zasadíme.

Život je nesmyslný a končí smrtí. Tento koncept ničí všechny naděje a zabíjí každou tvořivost. Logickým důsledkem je čirý egoizmus, kdy myslím jen na sebe, zde a nyní chci mít to nejlepší. Ale přece nemusíme takto uvažovat!

 

Bible hovoří o pečujícím a geniálním Stvořiteli, který chce mít s námi lidmi osobní přátelství. Nabízí nám rady a pomoc, chce nás vést a podporovat. Ale nenutí – je to naše volba. Dává nám konkrétní nabídky a život, ve kterém naše schopnosti mohou přispívat ke smysluplné funkci celého společenství – jako orgány živého těla. Ježíš nám slíbil hojný život – s jeho naplněním můžeme začít už dnes.

 

(Foto: Photos.com)

 

Říkat NE bez pocitů viny

Předpokladem rozumného hospodaření s časem a dosažení cíle, který jsme si stanovili, je určitá soustředěnost a umění odmítnout to, co nás od hodnoty, která má naši prioritu, odvádí. Také se vám stává, že svůj program musíte nečekaně měnit, případně zcela odložit, a potom vás provázejí pocity viny? Pokud požadavku jiných vyhovíte, trápí vás nesplněný úkol. Pokud nevyhovíte, trápí vás obavy z odmítnutí. Jak obtížné je pro vás říci NE, odmítnout, když vás někdo požádá o pomoc?

Děti říkají NE docela lehce, v dospělosti už je to těžší. Když přítel poprosí o pomoc – přátelé si přece mají pomáhat – obvykle bez váhání řekneme ANO. A posléze se hněváme sami na sebe, že jsme zase ustoupili ze svého programu, zase budeme pomáhat, i když nemáme ani čas, ani sílu, ba ani chuť to udělat. Nároky okolí a z toho pramenící těžkosti jsou stále silnější.

Dobrá zpráva je: Říci NE je naučitelné!

 

Co vlastně NE znamená?

NE signalizuje hranice, které nesmí být překročeny. Hranice označují vlastnictví. Představte si život jako nějaký dům – přece nechcete, aby do něho někdo vstoupil bez dovolení. A kolem domu je zahrada, má plot – také si nepřejete, aby přes ni chodil každý. Pomocí hranic definujeme, co jsme a co nejsme. Uvnitř našich hranic leží naše myšlenky, přesvědčení, rozhodnutí a chování – ale také naše hodnota, přání a pocity. Jsou naším vlastnictvím a jsme za ně zodpovědni. Hranice chrání to, co je pro nás důležité – kdo nemá žádné hranice, je přepadáván. Kdo říká stále ANO – tedy nemá žádné hranice, nestanoví meze – ten nevytváří svůj život sám, ale je ovládán jinými; jiní mu určují, co je důležité a pro co se rozhodnout, co dělat. Postavit hranice znamená přijmout odpovědnost za svůj život. Sami si určujete, jak využijete svůj čas, energii a sílu – co uděláme hned a co odložíme, co je důležité a co ne. Pro dobrý vztah je potřebné, abyste vaše hranice vyjádřili, aby byly zřetelné.

 

Říci NE je naučitelné!

Určit hranice a naučit se říkat NE je proces. K tomu mohou pomoci následující kroky:

Určete si priority. Ujasněte si, co je pro vás důležité a co chcete chránit. Vaše NE je vlastně ANO k tomu, co vlastníte, co chcete. (Říci NE tomu, co nechci, znamená současně říci ANO k tomu, co chci, co si přeji).

Uvědomte si, proč je říci NE pro vás obtížné. Odvážné a zdravé NE má mnoho překážek, když je rozpoznáte, můžete je začít z cesty odstraňovat.

a) Mnohé z toho, co nám brání říkat NE, leží v nás samotných. Možná máme strach z toho, že budeme odmítnuti – ale „není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem“. A opravdu si přejete náklonnost osoby, která vás má ráda jen proto, že uděláte vše, co se od vás očekává? Strach z možných následků při odmítnutí je často horší než skutečnost. Možná jste se učili altruizmu a nechcete vypadat jako egoista nebo necita. Buďte bez obav, egoista takto ani neuvažuje. Možná vás také brzdí přání být užitečný. Dělá nám dobře vědět, že nás druzí potřebují, a tato potřeba pak přehluší pocit, že jsem zneužíván.

b) Jsou ale i vnější okolnosti, které onomu NE brání. Ne každý vaše NE dobře přijme. Mnozí se budou snažit přece jen vás pohnout k ANO, a to pomocí tlaku, lichocení, vydírání a vytváření pocitů viny nebo soucitu. Nenechte sebou manipulovat!

Rozhodnutí neuspěchejte, dejte si čas na rozmyšlenou. Nemusíte hned odpovědět, říci ano či ne, ani když to váš protějšek požaduje. Nenechte se uspěchat, vezměte si čas, abyste analyzovali situaci. Pomocné otázky k tomu jsou:

  • Co se vlastně ode mne očekává?
  • Chci to, co se ode mne požaduje, dělat?
  • Kolik času a síly mne to bude stát?
  • Kdo je ten, kdo mne o něco žádá?

I při asertivním požádání o laskavost dopřejte druhému čas ke svobodnému rozhodnutí.

Uvědomte si cenu, jakou zaplatíte. Každé ANO něco stojí. Promyslete si, kolik času, síly a energie to bude stát. Uvažujte konkrétně nad tím, čeho se musíte vzdát, abyste přání vyhověli. Uvědomte si, že vaše potřeby jsou stejně tak důležité jako potřeby těch druhých a vaše síla je omezená. Potřebujete se starat také o sebe, proto ještě nejste egoističtí (Ježíš říká: miluj bližního jako sebe, ne místo sebe).

Dovolte si říkat NE. Dejte sami sobě toto svolení. O druhé můžete pečovat dobře jen tehdy, když pečujete také sami o sebe. Pokud to je třeba, toto svolení si napište písemně.

Naučte se odmítat citlivě. Když jste dospěli k rozhodnutí říci NE, sdělte toto NE zřetelně, jasně, ale jemně. Odůvodněte, proč odmítáte, ale neospravedlňujte se. Za své NE se nemusíte omlouvat. Projevte porozumění pro reakci svého protějšku, poděkujte za prokázanou důvěru. Pokud to je možné, nabídněte částečné NE (např. udělat potřebné jindy, kdy vám to bude lépe vyhovovat). Můžete také poradit, kam jinam se může dotyčný obrátit o pomoc – tak ukážete, že i přes své NE se o žádající osobu zajímáte. A zůstaňte důslední, i když někdo vaše NE nechce přijmout.

 

Naučit se říkat NE je proces

Začněte s malými krůčky, trénujte NE v situacích, kdy jste si jisti. Buďte důslední. A radujte se z každého, byť malého pokroku. Díky vašemu zdravému NE se osvobodíte ke šťastnému ANO – převezmete odpovědnost za svůj život.

Na závěr snad jen inspirace – Boží NE v Desateru přikázání je vlastně tvorbou hranic ke zdravému a šťastnému životu, který vám všem ze srdce přeji.

S použitím českých i zahraničních materiálů připravila lékařka Jana Krynská

 

 

NEW START PLUS je registrovaný program podpory zdraví založený na principech soudobé medicíny, s přihlédnutím ke všem oblastem lidského života. K základnímu kryptogramu NEW START (začáteční písmena anglických názvů – výživa, pohyb, voda, slunce, střídmost, vzduch, odpočinek, důvěra) je přidán výraz PLUS zahrnující priority, optimizmus, integritu a společenskou podporu. Celý projekt má tedy 12 bodů.

 

N (Nutrition) – Výživa

E (Exercise) – Pohyb

W (Water) – Voda

S (Sunshine) – Slunce

T (Temperance) – Střídmost

A (Air) – Vzduch

R (Rest) – Odpočinek

T (Trust) – Důvěra

P (Priorities) – Priority

L (Living Optimistically) – Optimizmus

U (Up with Integrity) – Integrita, celistvost

S (Social Support) – Vztahy, společenská podpora


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 23. října 2017 Životní styl