<< >>

Ve vesničce Baybay na Filipínách slaví svátek. Všude visí barevné fáborky, mezi stromy je natažen transparent s poděkováním adventistické humanitární organizaci ADRA a českému ministerstvu zahraničí. Lidé, kteří to sem věšeli, to nedělali kvůli povinné publicitě. Je to upřímné. Ceremoniál začíná. Plácek před radnicí, kde se sešlo okolo stovky místních, dělí od areálu s domečky stuha s velkou mašlí. Hosté ve svých proslovech neustále skloňují Adru a pozvou dopředu taky Janu Škubalovou, vedoucí zahraničních projektů české pobočky ADRA, aby promluvila.

Jana pozdraví obyvatele Baybay jejich výrazem „Kamusta“ a vzbudí nadšenou reakci. Mluví o České republice i o tom, jak jsme vnímali osud filipínských rybářů my Češi u televizních obrazovek. Když řekne, že na jeden domeček se v „dameskách“ složilo 600 našinců, přichází další aplaus. Pro mnohé je nepředstavitelné, že se našlo tolik dárců v maličké zemi na úplně opačném konci světa. Někteří z nich přicházejí, tisknou jí ruku a přes slzy jí vyjadřují veliké díky. Opakuje každému z nich, že to vyřídí v Česku. V duchu přemýšlí, jak takový silný okamžik zprostředkovat všem těm, co přispěli. Do očí se jí derou slzy taky.

adrafil1

Doprovází lidi k jejich novým domovům a povídá si s nimi o tom, co by chtěli v budoucnu dělat. Přáním většiny z nich je mít práci. Padesátiletá Sylvia Masagaca se stará o svou šestaosmdesátiletou maminku a dvě vnoučata. Syn hledá v nedalekém městě Kalibo zaměstnání, ale zatím se mu to nedaří. Sylvia se živí jako pradlena. Když někdo potřebuje, vypere mu oblečení za peníze. Sama je moc hezky oblečená, určitě to umí. I když moc nechápeme, jak to zvládá v podmínkách, kde doposud žila. Dosavadní bydliště – chajda z bambusu a palmového listí, je malé, místo v šatních skříních má Sylvia v rohu igelitové tašky, voda tu neteče žádná. Za práci dostane okolo 6 dolarů měsíčně. Co se dá za takové peníze koupit? Je to velmi málo.

adrafil2

Po odjezdu z Baybay jede výprava české Adry blíž k oceánu, do další rybářské vesničky. Tam se část domů opravuje. Některé budovy jsou zděné, a tak nespadly úplně. Vítr jim však odnesl střechy a nedá se v nich bydlet. Sledují při práci Ruth Maritan, která je původně zdravotní sestra, později vystudovala architekturu. Obě kvalifikace využívá ve filipínské Adře, kde momentálně řídí stavební práce. Když rozdává dělníkům plány oprav, bedlivě ji poslouchají, aby jim neuniklo ani jedno slovo. Ruth je přísná, ale stejně jako ostatním se jí každou chvíli dělají kolem očí vějířky od smíchu. I ona neskrývá nadšení z projektu oprav a výstavby nových domků pro lidi z provincie Aklan.

Pracovníci ADRA vychází ven a už mají plné hlavy myšlenek, jak humanitární projekt posunout dál a zaměřit se při tom na podporu pracovních příležitostí. Lidem z Baybay by to mohlo pomoct jednou provždy otočit kormidlem svých osudů. Modleme se spolu s nimi o další Boží pomoc.


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 13. října 2014 Církev ve světě, Humanitární pomoc