<< >>

Jmenuji se Jana. Je mi 34 let. Jsem vdaná 14 let. S manželem Karlem, kterému je letos 38 let, máme 3 děti. Kristýnce bude za měsíc 14 let, Evička má 12 a Martínek 8 let. Ještě nedávno jsem si myslela, že je všechno v pořádku. Před chvílí jsem přišla z práce, teď sedím s hlavou v dlaních a přemýšlím, kde se stala chyba. Něco se vytratilo. Téměř spolu nemluvíme o ničem jiném, než pořád jenom děti, škola, finance, provoz domácnosti a tak pořád dokola. Technická komunikace, kdo, co, kdy, kde a proč. Sedím a přemýšlím, jak dál… Takto už to rozhodně nechci.

Příběh ženy, který je až příliš pravdivý. Nedějí se žádná zvěrstva, jen je něco, co ji trápí. Hledá odpověď na nepříjemné a stále se vtírající otázky: Co se to děje? Co s tím? Má to ještě cenu? Je to konec naší lásky? Proč? Co když to bude už jenom horší?!

Možná by stálo za to vyslechnout si i popis aktuální situace ústy Karla.

S manželkou Janou jsme ještě nedávno tvořili docela šťastný pár. Byla s ní legrace. Teď už je jiná. Je neustále podrážděná, pořád se na něco vyptává: kde jsem byl, s kým jsem byl, kdy přijdu, proč přijdu tak pozdě, proč se o nic nezajímám, jestlipak vím, co prožívá Kristýnka, jestli jsem slyšel, jak Martínek sprostě mluví, a že už ji určitě nemiluju, protože jsem zapomněl na výročí svatby… Uff… V práci mám odpovědný post, jsem rád, že mě šéf bere. Ale doma? Škoda řeči. Už několikrát jsem se přistihl, že oddaluji odchod z firmy, jen abych se vyhnul tomu výslechu.

Manželé. Dva příběhy. Dvě pravdy. Dvě nesdílená neštěstí. Každý se svým prožíváním a viděním skutečnosti. Nic tragického… A přesto, lidé, kteří zjišťují, že se jim ze života vytrácí radost, že se vkrádají pochybnosti a nespokojenost, že je už netěší přítomnost toho druhého.

Zdá se vám to povědomé? Stali jste se někdy důvěrníky takto nešťastných osob nebo to znáte z vlastní zkušenosti? Pojďme se společně podívat na doprovázení této rodiny v jejich příběhu obnovování lásky.

Existují nějaké kroky, které se mohou stát alespoň rámcovým vodítkem pro řešení podobných situací v manželství? Existují a dokonce i vědci zkoumají proces tzv. vztahové údržby, chování partnerů, které má za cíl obnovení zdravého partnerského vztahu. Aby se předcházelo podobně vyhrocené krizi, nabízí vztahová údržba průběžná rutinní opatření – chování, jehož záměr není vědomý, ale postupně se stává obvyklou součástí soužití. Patří sem oblíbené oslovování, poděkování, vyjádření prosby, společný čas u jídla, úsměv, oční kontakt, chvilky jen pro sebe, bezděčný dotek, společná aktivita,… – zkrátka vše, co přináší pocit sounáležitosti, jedinečnosti a náležení. Všechny aktivity, které potvrzují: Ano, sem patříš, tady jsi důležitý/á, milovaný/á a počítá se s tebou. Jsou to maličkosti, na kterých stojí a padá sycení potřeb.

Příběh, do něhož nás přizvala Jana s Karlem, už vykazuje známky hlubší krize. Je pravděpodobné, že jejich vztah komplikuje nejen pracovní přetížení, ale i důsledky několika mýtů, jimiž se nechali ukolébat. Jeden z nich říká: To nám se nemůže stát. Další mýtus přináší klamavé přesvědčení, že manželství je bezúdržbový mechanismus. Třetí mýtus zamlžuje skutečnost, že manželství je dynamický vztah a proces a prochází několika fázemi. Jejich současnou fázi můžeme nazvat tzv. manželskou pubertou. Období, které docela věrně kopíruje proces dospívání: první bilanční krize, hledání sebe sama a vlastní role, potřeba vyšší míry nezávislosti, potvrzení uplatnění, samostatnosti a soběstačnosti. K tomuto období patří i zvýšená úroveň kritičnosti a vztahovačnosti. Dochází často k rozčarování a zklamání – já, druzí, svět je jiný, než jsem si představoval. Podíváme-li se zběžně do jejich vyprávění, tak téměř všechny výše uvedené prvky se u nich vyskytují.

Možná by stálo za to rozklíčovat začarovaný kruh nespokojenosti. Podle mne začíná tím, že začneme věci brát příliš samozřejmě. A k tomu nastupuje nárokování: Vždyť tak to má přece být! A už v tomto kroku dochází k umrtvování úžasu. Nebo si často ani nevšimneme, že celé roky něco je, stále a pořád. Kolikrát si v rodině povzdechneme: „Nikdo si ani nevšiml, že…!“ A říkají to nejen dospělí, ale i děti. Zpozorníme, až se objeví problém. Někdy to může být jenom potřeba vyvolat pozornost – byť negativní. Cílem je vyburcovat zájem. Pak jakoby mávnutím kouzelné proutku vymažeme období bez problémů a zaměříme se na současnou situaci. Po ruce jsou dva slovní zabijáci: „Ty vždycky…“ a „Ty nikdy…“. Nevšímavost vede k nevděčnosti. Nevděčnost vzbuzuje pocit nespravedlnosti a křivdy. A pocit nespravedlnosti je zárodkem nespokojenosti. Když vypukne nespokojenost naplno, pak je jen krůček k nevraživosti a trestání – jakoukoliv formou. A nespokojenost je nasycena.

 

ntm1

 

Co s tím?

Je vůbec možné řešit krizi, vnímá-li problém jenom jeden? Tedy pokud jeden chce a druhý ne? Mnohé zkušenosti potvrzují, že možné to je, jen to dá více práce jak lidem, tak Pánu Bohu.

Pravidlo pro život je po staletí neměnné: Chceš-li něco změnit, pak máš možnost měnit jenom sebe. Nad druhým tuto moc nemáš. Dokonce řada biblických rad nabádá: Jestli vidíš problém u druhého, zkus věnovat pozornost i tomu, co děláš a jak to máš ty. Pokud chceš měnit svět, měn především sebe.

Jsem daleka toho, abych zde předvedla lekce sebemrskačství. Dokonce kdosi moudrý přinesl zajímavý poznatek: Ten, kdo se trápí, vytváří iluzi a působí jako nevinný. Ne, určitě nechci uvrtávat partnery v nepřiměřeném sebeobětování, sebelítosti a sebeničení.

Chci nabídnout šest kroků k manželskému restartu, které jsem ověřila jak sama na sobě a mém manželství, tak jsem jimi provázela desítky klientů v situaci, kdy hledali cestu ze začarovaného kruhu vyhasínajícího manželství.

 

Jak se to dělá?

Abychom se vymanili z výše uvedené destruktivní spirály vztahu, dovolím si nabídnout jednotlivé kroky, které pomáhají dostat se z této slepé uličky. Jako základní motto pro život v manželství považuji jednu strohou větu: Nic není samozřejmé.

  1. Rozhodni se na situace v partnerství a v rodině dívat přes přesvědčení: Nic není samozřejmé! Rozhodni se všímat si, vidět, vnímat a pojmenovávat to, co partner pro tebe, pro rodinu dělá. Dovol si žasnout, stále a znovu, právě proto, že nic není samozřejmé! Neboj se partnerovi vyjádřit vděčnost, poděkovat, ocenit za konkrétní projev. Využívej k tomu dostupné zdroje – slovně, dárkem, SMS,…
  2. Rozhodni se znovu poznávat svého partnera jako někoho nového, přestože s ním žiješ několik let. Hledej, pozoruj, vnímej, co tvůj partner považuje za projev náklonnosti a uč se takto svůj vztah k němu vyjadřovat.
  3. Věnuj čas svému partnerovi, plánovaně – jako nejdůležitější položce ve tvém diáři, kterou nechceš a nemůžeš odmítnout. Každý den, každý týden, každý měsíc, každý kvartál, každý rok – určitý čas strávený jenom ve dvou s tvým partnerem. Plánujte společně, smějte se, mějte společné aktivity.
  4. Uč se s partnerem znovu komunikovat. Zpočátku třeba i nepřirozeně až ritualizovaně podle tohoto návodu: Jeden se ptá, druhý odpovídá. Nechá jej mluvit, neskáče do řeči, poté poděkuje za sdělení a položí druhou otázku a naposled třetí. Pak se role otočí. K rozhovoru se využívají stále tytéž otázky: (1) Řekni mi něco, co máš na mně rád. (2) Řekni mi něco, v čem se shodneme, na co máme stejný názor. (3) Řekni mi něco, co bych od tebe měla vědět. Cílem otázek je: (1) zvědomění a pojmenování kladných stránek partnera (v krizi nastupuje spíše kritika), (2) pomoc manželům uvědomit si dosavadní společné prožitky, aktivity, úsilí, čas – dosavadní emoční investice a znovu objevit potenciál společných plánů a (3) získat prostor pro vyjádření těžkostí (v „já“ formě – bolí, mrzí, zlobí mě…). Nezapomeňte jeden druhému poděkovat – pustil vás totiž do svého světa. Sdělení nepitvejte, můžete se k němu vrátit v dalším sezení prostřednictvím výše uvedených otázek. Je více než pravděpodobné, že pokud vytrváte, vzájemná komunikace bude přirozenější. (Jellouschek: Umění žít jako manželé; Manželský diaden)
  5. Měj odvahu přiznat chybu a omluvit se. (Například: Ublížil/a jsem ti. Zranil/a jsem tě. Nedávám ti najevo, že si tě vážím. Znevažuji Tě před dětmi.) Jsi-li v opačné roli, měj odvahu kultivovaně sdělit, co s tebou chování partnera dělá. (Například: Zlobí mě, když přijdeš domů pozdě, protože ti vlastně chci říct, že mi chybíš. Jsem mrzutá, protože se necítím milovaná. Pořád se ptám, abychom spolu alespoň nějak komunikovali.) Stručné promiň a odpusť bez přiznání vlastního podílu na nedorozumění je laciné a spíše úkoluje druhého, ať si s touto situací poradí – přece jsem se už omluvil/a.
  6. Raduj se a projevuj to. Cílem znovuzrození a obnovy manželské lásky je vrácení radosti, nové prožívání blízkosti, důvěry, intimity. Buďte vděčni i za miniaturní posuny a vyjadřujte svoji radost ze změny. Neberte nic jako samozřejmé.

 

ntm2

 

Vraťme se do příběhu Jany a Karla. Zpočátku Jana, pak i Karel začali postupovat podle nabízeného scénáře, strategie. Oba projevili zájem na tom, aby oživili svůj manželský vztah. Některé strategie jim připadaly strojené, ale postupně si zvykli. Učí se nově spolu vycházet. Restart jejich manželství se zdařil.

Zevšednění vztahu je přirozené, ale nemusí být nutně ničivé. Využívejme průběžně arzenál nástrojů rutinní vztahové údržby. Pokud dojde k hlubší krizi, je zodpovědné a zralé rozhodnout se vyhledat pomoc – odvahu a vytrvalost shůry a doprovázení od lidí, protože péče o manželství za to stojí.

Milena Mikulková

(S laskavým svolením přejato z webové stránky www.tydenmanzelstvi.cz)

 

Pokud vás téma zaujalo, tak poradkyni v oblasti výchovy a mezilidských vztahů Milenu Mikulkovou můžete potkat i v seriálu internetové televize HopeTv, který má název Projekt Rodina. V jednotlivých videích otevírá různá témata, která se týkají zamilovanosti a chození, založení rodiny, zdravého manželství, ale také řešení různých problémů mezi partnery a při výchově dětí i traumatu rozvodu.

 

 

Rozhovor s Milenou Mikulkovou si můžete přečíst také v časopisu Za obzorem.


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 20. ledna 2017 Životní styl