<< >>

Z historie Církve adventistů sedmého dne

William A. Spicer se narodil v roce 1865 ve Spojených státech amerických. Pro křest se rozhodl ve čtrnácti letech po návštěvě evangelizačního setkání a přečtení některých knih od Ellen Whiteové. V šestnácti letech musel zanechat studia na střední škole, protože bylo potřeba se postarat o otce, který prodělal mrtvici. Práci našel v sanatoriu v Battle Creeku. Přes den mladý William pracoval a večer navštěvoval kurzy administrativy. Ve dvaceti dvou letech se přestěhoval do Anglie, kde mu bývalý předseda sdružení Stephen Haskell nabídl práci misionáře.

Z Anglie tenkrát cestovalo mnoho námořníků, obchodníků a vědců do daleké Afriky a Indie. Po světě se šířil západní kolonialismus. Silné a prosperující země hnala vidina ekonomického i politického růstu, etnocentrická představa o rasové nadvládě a nadšení z nových objevů. Motivace kolonizovat vzdálené země se přenášela i do náboženské sféry. I když byly misijní záměry mnohými pošpiněny, nelze popřít, že kolonialismus pomohl položit základy pro práci upřímných misionářů odevzdaných Kristu, kteří tak mohli šířit jeho poselství. V tomto okamžiku byla misie adventistů sedmého dne jako „basejumper“ stojící na kraji propasti, který je připraven v nejbližším okamžiku skočit, jako batole, které se učí chodit, jako hrst plavuňového prášku vedle svíčky, jež je připraven vzplanout, hned jak se dostane do styku se vzduchem.

William Spicer byl tím potřebným závanem větru. Spicerův vítr začal vát v roce 1892, když byl zvolen tajemníkem nově založeného Výboru pro zahraniční misii. O rok později daroval církvi předseda vlády kapské provincie v Jihoafrické republice téměř pět tisíc hektarů půdy. To umožnilo Spicerovi založit první misijní stanici v Africe. V roce 1898 Spicer dostává dvě žádosti. První byla prosbou o vyslání misionáře do Afriky, druhá pak do Indie. Po modlitbě a rodinné poradě Spicer přijímá volání do Indie. Stává se misionářem a vydavatelem prvního časopisu „Hlasatel orientu“.

 

W. A. Spicer v roce 1898 v Indii – druhý zprava v poslední řadě (foto: Wikimedia Commons)

 

William Spicer však naplno využil svůj potenciál, až když se o několik let později vrátil do Spojených států. Pracoval jako tajemník A. G. Daniellse, který zastával služebnost předsedy Generální konference. Později ho Daniells vystřídal, když se Spicer stal předsedou. Tito dva muži vedli církev v prvních třiceti letech dvacátého století. A na poli adventistické misie udělali to, co Henry Ford v automobilovém průmyslu, když začal používat k výrobě průmyslovou linku.

Na přelomu století bylo jasné, že vedení církve „odshora dolů“ selhávalo. Způsob, který byl vhodný pro malou lokální církev, nebyl dostatečně efektivní, když se církev začala rozšiřovat napříč kontinenty. A. G. Daniells proto navrhl rozdělení církve do unií, přičemž by zodpovědnost ležela na místních představitelích, kteří znali specifické potřeby daného území.

Během vlády západního imperialismu vůdcové (jako například Theodor Roosevelt) využívali diplomacii vojenského nátlaku. Uprostřed konfliktu se námořnictvo jedné země ukázalo u pobřeží jiné, aby tak ukázalo svou sílu. Takové představení většinou stačilo k tomu, aby vyřešilo problém ve prospěch toho, kdo měl lepší zbraně. Tento způsob ovlivňoval i misii v zahraničí – a Spicer to věděl. Misionáři totiž často stavěli svým jednáním bariéry mezi sebe a ty, kteří nebyli Američané. Spicer je proto nabádal: „Není vhodné s sebou na misijní pole přinášet z Ameriky pocit národní hrdosti“.

William Spicer napsal minimálně osm knih a nikdy nevlastnil auto. Vždy cestoval dostavníkem. Nekoupil by si také nic, za co by nemohl zaplatit v hotovosti. V Indii je po něm pojmenovaná adventistická vysoká škola.

Před Spicerem měla církev v roce 1880 osm zámořských misijních stanic. V roce 1900 jich bylo 42, v roce 1910 pak 87, v roce 1920 už 153 a v roce 1930 dokonce 270 misijních stanic ve více než 50 zemích.

Spicer rozproudil vzduch a plavuňový prášek vybuchnul. Počet členů církve rostl stále více.

 


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 16. ledna 2017 Ze života církve