<< >>

V poslední dubnovou sobotu proběhla v kulturním domě v Protivíně slavnostní bohoslužba, při níž byl založen nový sbor na jihu Čech, sbor Protivín. Za přítomnosti 15 zakládajících členů, zástupců okolních sborů a vedení Českého sdružení jsme prožili pokojné a inspirující setkání. V rámci dopoledne proběhl slavností program samotného založení a odpoledne jsme naslouchali tomu, jak se na „bílém místě“ v bolestech i radostech rodí nový sbor.

Vize založit alespoň skupinku na tomto místě vznikla už před 10 lety. Tato vize byla součástí projektu bratra Rosti Homoly, který zde pracoval jako evangelista a se svou manželkou byli těmi, kteří od počátku pracovali jako rodina na tomto místě. Začátky vůbec nebyly jednoduché. Uplyne mnoho vody a vynaloží se velké úsilí a mnoho modliteb, než vznikne skupinka, kde se studuje Bible. První křest na „bílém místě“ je zázrak, první bohoslužba je radost i naprosté vyčerpání, kdy si zajistíte místo, pozvete všechny s modlitbou, uvedete, zazpíváte, vedete sobotní školu a školku, máte kázání a pak uklidíte sbor – a to všechno se třemi malými dětmi. Večer se vracíte šťastní, ale velmi unavení.

Postavili jsme život skupinky hned od začátku na třech pilířích. (1) Inspirující bohoslužbě – kde se zpívá a především učí zpívat. K tomu jsme vytvořili zcela nový zpěvníček. Sobotní škole, která začíná zkušenostmi a poctivým a adekvátním studiem Bible podle tématu lekcí sobotní školy. Kázáním, které je kristocentrické, srozumitelné, které je Božím slovem. Zavedli jsme i společný oběd, kde jsme vedli a inspirovali i ostatní ke zdravému vaření a pro většinu i ke zcela novým jídlům. A konečně společné vycházkách do okolí. (2) Druhým pilířem byla pastorační péče – modlitební a jiná setkávání, každý jsme měli někoho na starost. V této fázi je starost o druhého velmi důležitá, lidé zrají, mají otázky, řeší si mnohé nové věci a potřebují to sdílet a probojovávat s někým, který je o kousek dál. Modlili jsme se za sebe navzájem i za naše nové přátele, vždy jich bylo hodně. (3) Třetím pilířem byla služba. Služba podle svých darů. Představili jsme nově příchozím celou paletu možností, kterou církev nabízí, brali jsme je na různé aktivity – zdravotní, publikační, misijní, zprostředkovávail jsme jim postupně mnohé materiály. Většina z nich už dávno chodila na bohoslužby a sloužili mnohem dřív, než byli pokřtěni.

 

 

A tak Pán přidával každý rok – jeden, dva, tři křty – a vždy to byla velká radost a velká vděčnost za projevenou Boží milost. Každé prázdniny jsme trávili společně týden na pronajaté chalupě, kam jsme zvali nové lidi. A tak nás přibývalo, ale vždy jen tolik, abychom to mohli zvládnout. Postupně jsme delegovali různé služebnosti, noví sourozenci v Kristu zkoušeli učit v sobotních školách a školkách, mnozí zkoušeli kázat, uvádět, někteří vedli skupinky, někteří vedli kurz odvykání kouření, začali jsme sloužit ostatním sborům, měli jsme a stále máme výcvikové středisko. Začali jsme pracovat na dalším bílém místě v Milevsku. S Boží pomocí byli pokřtěni čtyři lidé. Začali jsme se také pravidelně scházet na bohoslužby jednou za měsíc. Když byla milevská skupinka od nás oddělena a přidělena k Písku, začali jsme pomáhat na vzniku skupinky v Březnici. A tak jsme rostli a i naše vlastní děti nám odrostly, čas utekl velmi rychle, trochu jsme zestárli, ale stálo to za to. A pak nás bylo už tolik, že jsme požádali o založení.

Děkuji všem spolupracovníkům, mé vlastní rodině, mé ženě a dětem a především Pánu Bohu za udělenou milost radovat se i trpět. A tak přeji novému sboru, aby zůstal věrný Bohu a naplnil Boží záměr, který Pán, jež jej povolal k životu, s ním také má.

Rosťa Homola, vedoucí sboru Protivín


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 23. května 2017 Ze života sborů