<< >>

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. Matouš 11‚28–30

Jedním z paradoxů života na tomto světě je, že ti, kdo se nejvíce namáhají, pracují a usilují, bývají nejvíce unaveni a frustrováni. Známe to: „za dobrotu na žebrotu“, „to mám za to všechno…“.
Ať v životě budeme dělat cokoliv, jakkoliv poctivě a kreativně, bez obsahu, který našemu úsilí dává Bůh, to bude mít nádech marnosti. Po čase budeme rozčarovaní a zklamaní a budeme si klást otázky o smyslu toho všeho. O smyslu lidského usilování psal psychiatr Viktor Frankl, který poznal, že bezsmyslnost vede k „noogenní neuróze“ (chybějící smysl života). Ježíš nám nabízí smysl života: „Pojďte ke mně.“ Zvát k sobě nás může pouze živá bytost. Možnost osobně přijít k živému Kristu by měla být největším objevem našeho života. On nám dá „odpočinek“ – pokoj, smysl, radost.

Bože, připojuji se k modlitbě Augustina: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a neklidné je srdce naše, dokud nespočine v Tobě.“ Dovol mi nyní v Tobě spočinout.

Josef Hrdinka

...na Tebe s důvěrou čekáme! 26. března 2020 Zamyšlení