<< >>

Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil. Nehemjáš 9‚17

Poté, co navrátilci z babylonského zajetí dokončili stavbu hradeb Jeruzaléma, se lidé shromáždili na prostranství a slavili slavnost stánků. Četli Písmo a v modlitbách vyznávali hříchy svoje a hříchy svých předků. Tato modlitba levitů se podobá modlitbě Daniela z 9. kapitoly. My, dnešní křesťané, stejně jako naši předkové a Izraelci v celých dějinách, si musíme čestně přiznat, že „na nás je zjevná hanba“, protože jsme se „odchýlili a neposlouchali jsme“ Boha (Da 9‚7–11).
To platí pro každého z nás, všichni hřešíme. Jak nadějně pro nás znějí slova: „Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milosrdný a soucitný.“ Daniel říká: „Na tvé straně, Panovníku, je spravedlnost.“ I když si to neradi připouštíme, navzdory veškeré výchově, vzdělání, civilizaci… jsme všichni hříšní. Proto je tak povzbudivé a radostné číst o tom, že díky Boží lásce umocněné obětí Ježíše Krista Bůh odpouští a přijímá všechny, kdo mu uvěřili.

Bože, každý z nás musí s hanbou přiznat, že jsme hříšní ve svých srdcích, myšlení i jednání a zasloužíme si potrestání. Děkujeme Ti však za to, že Ty jsi Bůh ochotný odpouštět, jsi milosrdný a soucitný. Proto jsi nás neopustil.

Josef Hrdinka

...na Tebe s důvěrou čekáme! 16. ledna 2020 Zamyšlení