<< >>

Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil. Nehemjáš 9‚17

„Errare humanum est“ („mýlit se je lidské“) říká známé latinské přísloví. Skutečně, člověka bez chyb si ani neumíme představit (možná s výjimkou Chucka Norrise, o kterém koluje mnoho vtipů). V životě zkrátka neustále děláme chyby a někdy stále dokola ty samé. Vracíme se k překonaným zlozvykům, zanechaným slovům či myšlenkám. Dělat chyby je sice lidské, ale není to dobré. Protože neustále padáme, potřebujeme vždy znovu vstát. Důležité je nedělat vědomě krok zpět v těžkých situacích, kdy za námi je „Egypt“ a před námi „poušť “. Každý máme svou představu o štěstí, o své „zemi zaslíbené“ a Bůh naši představu dobře zná.
Na cestě pouští, pokud jí zrovna procházíme, je klíčové důvěřovat mu. Pomocí nám může být vědomí, že přestože jsme už stokrát selhali a obrátili se k Bohu zády, On byl k nám „milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný“, jak píše Nehemjáš. Představu pravého štěstí tedy nemusíme připisovat
„Egyptu“, který už máme za zády, ale můžeme jít vpřed s Bohem, který odpouští a neopouští.

Drahý Pane, děkuji za Tvoji dobrotu v mém životě. Chci Ti stále důvěřovat a i dnešním dnem projít s Tebou.

Martin Turčan

...na Tebe s důvěrou čekáme! 13. ledna 2020 Zamyšlení