<< >>

Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. … Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa… Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji. Zjevení 2‚2.4.5.7

Říká se, že ten, kdo rád vzpomíná, stárne. Je to možná pravda. Já si ale myslím, že ten, kdo zapomíná na to, co prožil, je na tom ještě mnohem hůř.
Jan vidí obrazy popisující stav jeho Efezské církve, která současně charakterizuje stav raného křesťanství. Věřící bránili Ježíšovo učení před pohanstvím. To se do mladé církve snažili propašovat lidé, kterým nešlo o víru a Ježíše, ale prostě jen zavětřili možnost obohatit se na úkor jiných, kteří jim ve své upřímnosti naletí.
Ježíš vyzdvihuje dobré skutky a vytrvalost věřících v této fázi křesťanských dějin. Má jen jednu výtku – bojí se o jejich lásku. Vztah ke Spasiteli už není jako na počátku.
Mladá církev ještě nemusí čelit pokusům o genocidu. Přesto umírají první mučedníci. Ježíš proto všem, kteří si udrží lásku k němu až do konce, nabízí ovoce ze „stromu života“. I když někdo zemře, Ježíš ho vzkřísí a vezme do svého království, do prostředí ráje, ve kterém už bude smrt i umírání minulostí.

Ježíši, díky, že i mně nabízíš možnost věčného života. Nemusím být dokonalý. Stačí, když si udržím lásku k Tobě až do konce.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 21. listopadu 2018 Zamyšlení