<< >>

Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím. (Matouš 12,31.32)

Neodpustitelný hřích!
Když si uvědomíme rozměry Ježíšovy služby a velikost jeho oběti, myšlenka neodpustitelného hříchu mnohé z nás překvapí. Jak by mohlo vůbec existovat něco takového jako hřích, který by nemohl být prominut? Vždyť Ježíš odpustil ženě přistižené při samotném aktu cizoložství. Nový zákon navíc zaslibuje úplné odpuštění všech druhů hříchu. Jak by mohl být jeden hřích tak závažný, že by nebylo možné jej odpustit ani v tomto životě, ani na věčnosti?
Zde je potřeba, abychom se podívali o trochu pozorněji na dnešní čtení z Písma, kde je řečeno, že neodpustitelný hřích je rouháním proti Duchu svatému. Co to znamená?
Abychom získali celkový přehled, musíme nahlédnout do Jana 16,8, kde Ježíš říká, že hlavní rolí Ducha svatého je usvědčovat nás z hříchu. A když se to děje, mohu reagovat jedním ze dvou způsobů: Mohu padnout na kolena, vyznat svůj hřích a dostane se mi odpuštění (1. list Janův 1,9). Anebo mohu Duchu svatému říct, aby „vypadl“ a nechal mě na pokoji – že jsem v pohodě i bez jeho vstupování do mého života.
Posláním Ducha je přivádět mě k tomu, abych si uvědomil svůj hřích. Ti, kteří mají svědomí zdravé, činí pokání, ale ti, již soustavně vzdorují působení Ducha svatého, „mají vypálen cejch na vlastním svědomí“ (1. list Timoteovi 4,2) a jejich svědomí je „poskvrněné“ (Titovi 1,15). To znamená, že jejich svědomí už neplní svoji funkci. V důsledku toho se jich Duch svatý již nemůže dotknout. A tak nečiní pokání a nemůže jim být odpuštěno.
Není náhodou, že Ježíš zmiňuje toto učení záhy poté, co jeho službě židovští vůdci přisuzují nálepku satanova působení (Matouš 12,27). Přestože měli spoustu důkazů o opaku, ignorováním svědectví Ducha přenášeli soud na sebe a jejich srdce se zatvrzovala. Procházeli procesem, kdy sami sebe zapečeťovali před jediným průchodem, jehož prostřednictvím je Bůh mohl zasáhnout.
Pokud vám dělá starosti, jestli jste nespáchali tento hřích, je to dobrá známka toho, že tomu tak není. Na druhé straně, jak říká N. T. Wright, „ve chvíli, kdy prohlásíte, že poslední zbývající láhev s vodou je otrávená, odsuzujete sami sebe ke smrti žízní“.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 26. dubna 2019 Zamyšlení