<< >>

Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Matouš 14‚23

Během svého života, který úplně zasvětil službě pro dobro jiných, považoval Spasitel za nevyhnutelné přerušit někdy svoji práci a v ústraní, nikým nerušen, hledat spojení se svým Otcem. Když se zástup, který šel za ním, vrátil domů, odešel Ježíš do hor a tam, sám s Bohem, se vroucně modlil za tyto trpící, hříšné a chudobné lidi.
Každý, kdo navštěvuje Boží školu, potřebuje strávit hodinu v tichu a pokoji, vyprávět si se svým srdcem, přírodou a s Bohem. Má žít život, který se liší od světa a jeho zvyků. K tomu potřebuje získat osobní zkušenost s poznáváním Boží vůle. Musíme sami slyšet, jak Bůh k našemu srdci promlouvá.
Když umlká každý jiný hlas a my tiše čekáme na Boha, pokojné srdce nám umožňuje lépe slyšet jeho hlas, který nás vyzývá: „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Ž 46‚11).
Jen tak najdeme pravý odpočinek. Je to nejúčinnější příprava těch, kdo se angažují v Božím díle. Každý, kdo se takto osvěžuje, bude i uprostřed uspěchaného davu a nadměrného pracovního vypětí obklopen ovzduším světla a pokoje. Takový život bude šířit vůni a stane se svědectvím o Boží moci, která získává srdce lidí. (MH 58)

Pane, každý den bojuje o můj čas mnoho věcí. Přiznávám, že často ho promarním. Odpusť mi, prosím.

Bože, prosím Tě o moudrost... 11. ledna 2017 Zamyšlení