<< >>

Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? … Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ (Matouš 23,33–39)

Někteří členové církve jsou velmi drsní ve svém odsuzování druhých. Starosti jim dělají mravní čistota, správné jednání, vhodná hudba a posvěcená strava. Nemají problém vyjádřit, co mají na srdci. V důsledku toho přestávají mnozí mladí lidé navštěvovat bohoslužby a noví členové začínají malomyslnět – a ti, kdo mají aspoň nějaké duchovní cítění, se začínají modlit za tyto „spravedlivé“ i za pokračující existenci pravé zbožnosti ve společenství bratří a sester.
Zde je třeba, abychom si uvědomili rozdíl mezi tvrdostí ve jménu království Božího a projevováním drsné lásky v Kristově duchu.
Jedním z nešťastných rysů toho, že máme pouze psané slovo, je, že nám chybí výrazy tváře a tón hlasu. Totéž mohu říct v duchu lásky, anebo v duchu zloby a tvrdosti. Mohu vyslovit stejná slova, ale smysl, jenž je předáván, je naprosto odlišný. Z Matouše 23 se můžeme naučit, že Ježíš se řadí mezi ty, kteří se nebojí pojmenovat chyby. Ale také zde zachycujeme záblesk ducha, s nímž to činí.
Když jsme pokoušeni k tomu, abychom hráli roli „duchovních bouřliváků“, měli bychom se ponořit do veršů, z nichž vyvěrá bolestná láska Ježíše k těm, kterým směřuje u Matouše 23 své výtky. „Jeruzaléme, Jeruzaléme, … kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla“ (verš 37). Když Ježíš naposledy vyzývá židovské vůdce, aby se vzdali svého falešného náboženství a vrátili se k tomu, „co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost“ (verš 23), činí tak s láskou a starostlivou péčí. A láme mu srdce, když si uvědomuje, že většina se nezmění (verš 37).
Toto odmítnutí předznamenává dvě nadcházející události. Jednou z nich je zničení chrámu a Jeruzaléma (verš 38) a druhou návrat samotného Ježíše v nebeských oblacích (verš 39).

Bože, díky silným Ježíšovým slovům tváří v tvář falešným představám o náboženství jsme nemohli nevystřízlivět. Naději nám ale dává duch lásky, se kterým Ježíš svá slova pronesl. Pomoz nám, abychom měli jak ryzí zbožnost, tak správného ducha.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 5. srpna 2019 Zamyšlení