<< >>

Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ! Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.“ 2. Samuelova 22‚2–4

„Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí!“ Tato slova údajně pronesl Archimédés ze Syrakus ve 3. století před Kristem, když objevil princip páky. Po tom „pevném bodě“ toužíme všichni.
David si je vědom toho, že je to Hospodin, kdo mu dává vše potřebné k dobrému vládnutí. Je mu jasné, že sám by nikdy Izraeli nezajistil takovou slávu, bohatství ani bezpečnost.
Už jako malý kluk si pískal melodie, které se náhle objevily v jeho mysli. Později k nim přidal slova, která vyvěrala z jeho nitra. Teď je králem a má znovu potřebu podělit se o to, co plní jeho srdce vděčností, radostí i pokojem.
Hlavní myšlenkou toho všeho je pocit bezpečí, který zažívá vždy, když cítí Boží blízkost. Stvořitel se pro něj stal tím pevným bodem, jakým je pro bojovníka nedobytný hrad.
Všichni toužíme po něčem pevném. Po někom, kdo je zárukou našeho bezpečí. V dětství jsou to rodiče, pak přátelé, rodina či církev. Podobně jako David si uvědomuji, že tou největší jistotou mého života je Bůh. Díky němu má můj život směr, který se nemění podle počasí nebo politické situace.

Bože, díky, že kvůli mně pohneš nejen Zemí, ale klidně i celým vesmírem. Díky za bezpečí, které cítím, když jsi se mnou.

Vlastimil Fürst - Vydrž, stojí to za to! 14. června 2018 Zamyšlení