<< >>

Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. 1. Janův 2‚12

Odpuštění našich hříchů díky Kristově oběti za nás je jedním z absolutně ústředních bodů křesťanské víry. Na myšlence, že Bůh nám v Kristu odpustil, stojí naše naděje na věčnost.
Napadá mě však, že tato myšlenka v praxi podléhá riziku určitého zevšednění. Nestává se tak často skloňovaná věta o odpuštění díky Kristově oběti někdy až příliš běžnou, samozřejmou, a proto vlastně nedoceněnou? Jakýmsi náboženským klišé?
Co s tím? Mám takový nápad: Když se nám díky zdravé reflexi občas bude zdát, že upadáme do rutinního a povrchního opakování slova „odpuštění“, zkusme si na chvíli představit, jaké by to bylo, kdyby nám odpuštěno nebylo, a vzápětí porovnat tuto představu s uvědoměním si, že Boží odpuštění máme plně k dispozici. Kontrast obou představ nám může pomoci připomenout si hodnotu daru, který v Božím odpuštění máme.

Pane, velmi Ti děkuji za Tvé odpuštění. Děkuji, že za mé hříchy Ježíš zaplatil a že mohu s Tebou žít ve vědomí Tvého přijetí.

Martin Turčan

...na Tebe s důvěrou čekáme! 24. února 2020 Zamyšlení